Jak vylepšit půdu na zahradě

Bez dobré půdy bychom těžko vypěstovali nádherné květiny, chutnou zeleninu nebo okrasné či ovocné dřeviny. V půdě nacházejí kořeny rostlin vláhu a živiny. Vodu zemina zadržuje v dobách sucha, za mokra přebytečná voda odtéká, půda také chrání kořeny před horkem i před zimou. Život na Zemi na ní prostě závisí, a to se pochopitelně týká i naší zahrady.

Půda vzniká rozpadem hornin, které rozrušuje vodní eroze, mrazy, chemická reakce kyselých dešťů a biologická aktivita, kterou představují půdní živočichové (např. žížaly) a pracující kořeny rostlin. Protože se povrch země celé věky různě přesouval, má půda v různých oblastech různorodé vlastnostmi.

Půdní vrstvy

Hlavní složkou půdy jsou minerální částice v celé škále velikostí a rozdílných proporcí v různých půdách a hloubkách. Křídové a vápnité půdy obsahují částice uhličitanu vápenatého, jsou zásadité, a tudíž pro některé rostliny nevhodné. Půda má obvykle dvě vrstvy – svrchní a spodní. Svrchní vrstva obsahuje organické látky, které jí dávají charakteristickou tmavou barvu a úrodnost, spodní vrstva, která má organických látek málo, je světlejší a často má odlišnou strukturu. Hloubka těchto dvou vrstev se různí.

Práce s půdou

Cílem našeho zahradničení by mělo být vytvořit co nejlepší prostředí, které poutá živiny a vodu a umožňuje tak semenům klíčit a kořenům se rozrůstat. Rostliny pro zdravý růst potřebují především kyslík, a proto dbáme, aby půda nebyla ulehlá nebo zamokřená. Rostliny nepřesazujeme v době, kdy je příliš sucho, horko či chladno. Je-li příliš sucho, nebudeme půdu obracet, neboť by se odpařila drahocenná vláha. Sázíme takové rostliny, které se hodí na stanoviště a půdu naší zahrady, abychom mohli s přírodou spíše spolupracovat, než vést ustavičný a často neúspěšný boj.

Život půdy

Minerální látky tvoří podstatnou část půdy, ale nepodílejí se na její úrodnosti. Pro tu jsou důležité organické látky. Ty jsou živočišného nebo rostlinného původu a v půdě se hromadí díky nejrůznější zahradnické činnosti. Půda obsahuje miliony užitečných bakterií, jakož i mikroskopické rostliny, živočichy a houby. Když rostlinný materiál, například spadané listí, přijde do kontaktu s půdou, bakterie ho začnou rozkládat a používat pro svůj životní cyklus. Třebaže hodně unikne do vzduchu, jak bakterie dýchají, zůstane zbytek cenné, tmavě zbarvené hmoty zvané humus. Humus tvoří jen asi 2–12 % zahradní půdy, přesto hraje velmi významnou roli. I malé množství zlepšuje kvalitu půdy. Humus drží vlhkost jako houba, zmenšuje riziko sucha a zvyšuje kapacitu k zadržení půdních živin, způsobuje, že se písečné a jílovité půdy chovají jako dobrá hlinitá půda. Zabraňuje pěchování částic vlivem deště nebo zálivky dokonce i u půd se sklonem k zhutňování. Dodání hnoje, kompostu nebo listovky přispívá k tvorbě humusu. Organické látky se ztrácejí rychle, ale výsledný humus je vytrvalejší a rozkládá se dost pomalu.

Jaký typ půdy je na naší zahradě

Základním předpokladem úspěšného zahradničení je znalost typu půdy na naší zahradě. Některé rostliny sice tolerují širší okruh typů půdy, ale mnohé mají jednoznačné priority. Nejlepším způsobem zjištění, o jakou půdu jde, je vykopat kontrolní jámu, sondu. Ideální je kopat jámu v různých dobách roku a v různých částech zahrady. Z průzkumné sondy se dozvíme hned několik věcí.
* O struktuře půdy, která se může různit od písčité přes hlinitou až po jíl a všechny typy mezi nimi.
* O hloubce svrchní vrstvy, která může být velmi malá, jen jako slupka na povrchu, nebo, máme-li štěstí, dost hluboká.
* O typu a případně i hloubce podloží. Ledovce posunující půdu během poslední doby ledové způsobily některé překvapivé kombinace, jako je štěrková půda nad jílem, nebo dokonce kyselá hlinitá přes křídu. Je-li naše svrchní vrstva půdy mělká, podloží je důležitější, zejména pro stromy a větší keře, které potřebují tvořit hluboké kořeny kvůli stabilitě.
* O obsahu vlhkosti v půdě a hloubce spodní vody. Různé půdní typy mají různou kapacitu zadržování vody. Různé půdní typy mají různou kapacitu zadržování vody: malý déšť může písčitou půdou rychle prosáknout, zatímco ze stejného množství deště bude jílovitá půda vlhká dostatečně.

Průzkumná sonda

Rýčem uděláme jámu o průměru a hloubce 60 cm. Při kopání ukládáme tmavěji zbarvenou svrchní vrstvu na jeden kus igelitu a světlejší podloží na druhý. Úrodná svrchní vrstva degraduje a ochuzuje se, když se mísí s neúrodnou spodní vrstvou, proto je důležité nechat vrstvy oddělené a přemisťovat je ve správném pořadí. Všimněme si na stranách jámy, jak hluboko pronikají kořeny a chodbičky žížal. V čím větší hloubce je najdeme, tím lépe; naopak půda je nekvalitní, pokud se nacházejí jen v úzkém povrchovém pruhu a pak je třeba zjistit příčinu. Pokud je vrstva mělká nebo zcela chybí, budeme muset dřív, než začneme zahradničit, dovézt novou zem, jinak můžeme vytvořit jen louku planých rostlin. Když se objeví půda daleko světlejší, většinou po takových 20 –25 cm, s mnohem menším počtem žížal, kořenů a trhlin, narazili jsme na spodní vrstvu. Pokračujeme v kopání, dáváme půdu na druhý igelit, ale nemusíme kopat příliš hluboko, protože půda pod touto úrovní je pro zahradní práce méně důležitá. V určitém stupni můžeme narazit na neprostupnou skálu, silně zhutnělý jíl nebo jinou bariéru, nebo podloží může přecházet v písek, štěrk či kamennou drť: to znamená, že jsme dosáhli hranice půdy.

Vyhodnocení půdy

Porovnáme velikost obou hromad. Malá hromada znamená, že svrchní část půdy je mělká, a musíme přivézt další, aby byla dostatečně hluboká pro zeleninu, ovoce nebo záhony květin. Eventuálně by se dostatečná hloubka dala vytvořit shrnutím veškeré dostupné svrchní vrstvy do zvýšeného záhonu. Malá hromada podloží znamená, že blízko pod povrchem je skála, která omezuje prostor, kam se kořeny mohou šířit při ukotvování rostliny a hledání vody a živin.

This entry was posted in Tvorba zahrady and tagged . Bookmark the permalink.