Lilie

Z nádherných květů lilií se těšili lidé již tisíce let před naším letopočtem a také tuto květinu zobrazovali na hliněných nádobách. Během lidské existence byla lilie vnímána jako symbol nevinnosti a čistoty i používána k lékařským účelům. Dodnes bylo vyšlechtěno množství odrůd rozličných tvarů, velikostí, barev i vůní. Můžeme se aranžovat na mnoho způsobů, samotné do vázy i jako součást úchvatných květinových dekorací.

Lilie (Lilium) je to cibulovitá rostlina se zpravidla nevětveným stonkem nesoucím jeden až padesát květů. Některé mají výraznou vůni, některé naopak voní jemněji. A ty květy mohou být drobné sotva tři centimetry a nebo naopak obří třiceti pěti centimetrové. Všechny lilie kvetou celé léto v široké škále barev i vzorů na okvětních lístcích, které mohou být zahnuté, trubkovité či široce rozevřené hvězdicovitého tvaru.

Odrůdy a kultivary

Lilie se dělí do čtyř základních skupin a mnoha druhů, které dohromady představují ohromnou škálu tvarů a barev. Květy jsou trubkovité, miskovité nebo dokonce turbanovité s okvětními plátky nazpět ohrnutými, a barvy, zmíněné v otázce, září bíle, žlutě, růžově, červeně, oranžově a hnědočerveně nebo je zdobí kresby či skvrny. Nejběžněji u nás pěstovaná je lilie bílá (L. candidum) s čistě bílými květy na metr vysoké lodyze. Špatně snáší přesazování. Lilie královská (L. regale) má bílé květy na vnější straně červenavé. Tato lilie je všestranná, může růst v jakékoli půdě a na jakémkoli místě. Nejvíce jí ale vyhovuje humusem obohacená vápenitá půda, která příliš nevysychá. Dorůstá 180 cm, vyžaduje slunce nebo mírný stín a barvu má bílou s růžovým nádechem. Vysazujeme ji mělce, tak aby byl růstový vrcholek na povrchu půdy nebo těsně pod ním. Ohnivě červené květy má lilie okoličnatá (L. umbelatum) a oranžově červenými květy s hnědými skvrnami se pyšní lilie cibulkonosná (L. bulbiferum). Snášejí široké spektrum druhů půdy. Snadno se kříží a jsou vhodné pro každého, kdo má zájem to zkusit. Dorůstají 150 cm a vyžadují přímé slunce. Pastelově oranžové a rudohnědě skvrnité květy má lilie tygrovaná (L. tigrinum). V přírodě se také vyskytuje chráněná lilie zlatohlavá (L. martagon). Může se sama vysemeňovat a zabydlet méně udržované kouty zahrady. Jméno se překvapivě nevztahuje ke květu (ten může být bílý, růžový, ale i temně purpurový), ale k zlatožlutě zbarvené cibuli. Dorůstá 180 cm a má ráda slunce nebo mírný stín.

Stanoviště

Lilie sázíme na záhony s propustnou, živnou, humózní a přiměřeně vlhkou půdou na slunečném nebo pohostinném stanovišti. Nevhodné jsou mrazové kotliny a větrná místa. S výjimkou lilie bílé jim neprospívá ani přílišný polední žár. Lilie nesnáší půdu čerstvě vyhnojenou chlévským hnojem. Do těžší půdy v místech, kde více prší, je nutné do hloubky 50 cm drenážovat a vylehčit zem přidáním vyzrálého písčitého kompostu, popřípadě písku a rašeliny. Dobrý odtok vody zajistíme i tím, že záhon oproti okolí zvýšíme.

Pěstování

Lilie mají podle druhu také rozdílné nároky na pěstování. Rozdílně se pěstuje jen lilie bílá se zlatými tyčinkami a mimořádně intenzivní vůní. Vysazujeme ji v srpnu, ale nesmíme ji vsadit příliš hluboko. Někdy kvete až druhý rok. Cibule nevyrýváme, potřebují nerušený růst. Na zimu lilie bílé zakrýváme. Většinu druhů a odrůd lilií sázíme od poloviny září do konce října. Ošetřujeme je jako běžní letní cibuloviny – na jaře je vysadíme, na podzim vyryjeme a přes zimu uskladníme v chladné místnosti. Cibule sázíme tak hluboko, aby vrstva země nad nimi byla jen taková, jak je cibule vysoká, hluboké sázení není pro lilie vhodné. Před výsadbou cibule očistíme od poškozených šupin a špatných kořenů, zasypeme je práškovým dřevěným uhlím, popřípadě i práškovým houbomorným přípravkem. Na dno jamky dáme asi pěticentimetrovou vrstvu kaménků, na ně položíme cibuli, aby byla v potřebné hloubce. Kořeny pečlivě rozložíme, obsypeme hrubším pískem nebo drobnou drtí kamene a teprve pak zasypeme zeminou. Povrch půdy chráníme proti vysychání asi třícentimetrovou vrstvou rozložené listovky nebo rašeliny, popřípadě i vysazením nízkých kobercových trvalek. Většina odrůd lilií vápno nesnáší, ale například L. henryi, L. martagon a L. candidum ho přímo vyžadují – těm ho na v tomto směru chudých půdách při sázení nejlépe ve formě mletého vápence nebo vápencové drtě přidáme. Až do rozkvětu mají mít lilie dostatek vláhy, proto je podle potřeby zavlažujeme – na zem a nikdy na list, aby nebyly napadeny plísní. Vhodné je i nastýlání proti vysýchání půdy. Zavlažování doplňujeme přihnojováním tekutými plnými hnojivy. Vysoké stvoly vyvazujeme ke kolíkům. Do kytic lilie řežeme kus nad zemí, aby ponechaná olistěná část mohla asimilovat a zásobit cibuli živinami. Po odkvětu zálivku omezíme, aby cibule měly čas vyzrát. Na zimu u citlivějších odrůd bezpodmínečně půdy na ochranu proti mrazu přikryjeme patnácticentimetrovou vrstvou suchého listí, u méně citlivých položíme vrstvu chvojí. Lilie přesazujeme po třech až čtyřech letech.

Množení

Nejjednodušším způsobem je množení dceřinými cibulkami, oddělovanými při podzimním přesazování. Některé druhy červených lilií (např. lilie cibulkonosná) vytvářejí v paždí listů malé černé cibulky. Jakmile se začnou uvolňovat, vysejeme je na záhon. Některé druhy (např. lilii královskou), lze pěstovat i ze semene, které sejeme ihned po uzrání do studeného pařeniště. Semenáče kvetou za 3 – 4 roky. Lilie můžeme množit také ze šupin odloupaných na podzim od cibule. Odlupujeme je opatrně tak, aby byly celé a nepoškozené, zasypeme je práškovým dřevěným uhlím a napícháme mírně šikmo do bedniček s lehčí písčitorašelinnou zeminou. Při teplotě 18 – 20 °C a velmi opatrné zálivce se za několik týdnů vytvoří na spodku šupin malé cibulky, z nichž postupně vypěstujeme nové rostliny.

Použití a přínos

V zahrádkách lilie vysazujeme ve skupinách po 3 – 5 rostlinách mezi nižší trvalky nebo letničky, přidružujeme je ke květinám kontrastních barev (k růžím, stračce nebo čechravě), doplňujeme je vysokými travinami a kapradinami nebo je vysazujeme před tmavým pozadím jehličnanů či listnatých keřů. Některé druhy lze pěstovat i v nádobách, dekorujeme jimi terasy nebo balkony. Řezané lilie jsou vhodné jak samostatně, tak i do nejrůznějších vazeb a aranžmá.

This entry was posted in Květiny and tagged , . Bookmark the permalink.

2 Responses to Lilie

  1. Šikulka says:

    Dobrý den, mám dotaz – jak mám teťg v tomto období ošetřit lilie – mám je v zemi 3. rokem – čím je mám teď pohnojit aby mě přečkaly dobře zimu a příští rok ještě lépa nakvétaly. Děkuji za odpověď. Vaše Šikulka

    • admin says:

      Dobrý den, třetím rokem je lilie, která každoročně vytváří dceřiné cibulky, již hodně zhoustlá. Bude proto dobré, když ji ze země vyjmete a opatrně olámete cibulové šupiny, které jsou základem pro tvorbu nových cibulí. Cibuli zasaďte do kompostem vyhnojené půdy, můžeme přidat i trochu cereritu. Šupiny zasaďte do množárny, případně přímo na záhon, jsou zásobárnou živin pro cibulky. Jinak mluvíme o lilii královské, každý druh má trochu odlišné požadavky.
      ZAP

Comments are closed.