Sotva si umíme představit skalku bez netřesků. Ale to není jediné místo, kam je možné tyto sukulenty nasázet. Ujmou se i tam, kde pro mělkou vrstvu půdy rychle vysychají, nebo kde je můžeme jen obtížně zalévat. Netřesky mají dužnaté listy, které shromažďují zásobu vody pro nepříznivé období. Ty se shlukují do kulovité či ploché přízemní růžice, která se v době sucha uzavírá. Netřesky jsou krásné a nemusíme se o ně obávat, ani když odjedeme na delší letní dovolenou, neboť dokáží vzdorovat i extrémnímu suchu. V květomluvě je netřesk symbolem síly a pracovitosti.
Netřesky (Sempervivum) představují nejběžnější rostliny vhodné do skalek. Jsou to tisíce let staré kulturní rostliny, které se původně pěstovaly jako léčivky. V Římě se sázely na střechy, aby jako magické rostliny chránily obydlí před bleskem. Český název netřesk značí, že blesk do domu „netřeskne“. Netřesky jsou víceleté rostliny. To znamená, že jednotlivé růžice žijí několik let, ale kvetou jen jedenkrát za život. Kopinaté listy, pýřité, chlupaté či žláznaté jsou ve velkém počtu. Jejich velikost i barva se liší podle druhů a kultivarů, často jsou červeně zbarvené. Květenství je vzpřímené, vrcholičnaté.
Botanické dělení netřesků
Podle tvaru květů rozdělili botanici netřesky do dvou rodů. Netřesky rodu Sempervivum mají devíti až dvacetičetné květy většinou růžového, zřídka žlutého či bílého odstínu. Korunní plátky bývají rozevřené a celými okraji. Druhou skupinu netřesků tvoří rod Jovibarba, rostliny s šestičetnými květy, se vzpřímenými korunními lístky, které jsou na okraji třásnité a mají zřetelný kýl. Pěstují se jak plané druhy, tak především jejich kříženci s velkou variabilitou velikosti růžic i zbarvení listů.
Odrůdy a kultivary
Kříženců je několik set a jejich rozlišování je obtížné. Z botanických netřesků se nejčastěji setkáme s jihoevropským druhem – Netřeskem střešním (Sempervivum tectorum). Má červeně skvrnité listy, dorůstá výšky 60 cm (v květu) a rozevřená růžice mívá i přes 10 cm v průměru. Podobný je N. jižní (S. marmoreum), který má listy po obou stranách pýřité. N. pavučinatý (S. arachnoideum) má růžice jen 1 cm v průměru. Na povrchu jsou dlouhé chlupy, které je kryjí bílou „pavučinku“. Všechny mají růžové květy. Na skalkách se setkáme s domácím druhem N. výběžkatým (Jovibarba globifera), má zelenou, na okrajích červenající kulovitou uzavřenou růžici o průměru 3 cm. Květy jsou zelenavě žluté. Zajímavý kultivar je S. Oddity se lžičkovitě rozšířeným koncem listů, S. Rubín s tmavě červenými listy, S. Othello má růžice šedohnědé, velké, S. Rotund zelené s purpurovými špičkami, S. Silbeding má drobné, hustě pavučinovité růžice a S. Topas hnědočervené růžice.
Stanoviště
Skalky aneb alpina se nejčastěji budují na prosluněných a sušších stanovištích. Ať jsou to skalky tradiční, poskládané z kamenů, do jejichž spár sázíme skalničky. Nebo kombinujeme rozmanité architektonické prvky se stavebními materiály. Či vytvoříme štěrkový záhon pokrytý štěrkem doplněný několika většími kameny. A konečně nádherné jsou suché zídky obrácené ke slunci a porostlé suchomilnými rostlinami.
Pěstování
Netřesky velice dobře rostou na slunných a suchých místech. Mají-li k dispozici živinami bohatou půdu bývají velké, rychleji rostou, ale jsou hůře vybarvené a méně kompaktní. Netřesky snášejí velice dobře sucho a sluneční úpal. Po odkvětu a vytvoření semen růžice odumírá, ale protože stará růžice vytváří řadu odnoží, nahradí ji mladé rostliny. Netřesky nevyžadují téměř žádnou péči, potřebuje jen propustný substrát a přímé světlo. Bez problémů vydrží i tuhou zimu.
Množení
Netřesky se snadno množí dělením trsů i výsevem drobného semene na povrch substrátu.
Léčivé účinky
Netřesk má léčivé účinky – šťáva z listu se používá na popáleniny a hojení drobných ran i bradavic. Lístky některých druhů se přidávají do salátu a do nápojů. Lidová pověra také praví, že na svatého Jana Křtitele utržený a nad stolem pověšený netřesk pokračující v růstu značí dlouhý život.
Použití a přínos
Různé kultivary netřesků se dobře vzájemně kombinují, můžeme z nich tvořit v mísách a korytech či dalších nádobách pěkné krajinky. V kamenitých zídkách rostou i ve velmi úzkých mezerách, ve skalce opticky stmelují kameny v jeden celek. Můžeme je také použít na větší, plošné výsadby v jemném štěrku, kde je kombinujeme s jinými sukulenty či trvalkami.