Plovoucí rostliny do zahradního jezírka

Významnou součástí vodních ploch jsou rostliny, a to nejen pro svou krásu, ale i užitek. Vodu zásobují kyslíkem, odčerpávají z ní živiny, čímž brání vzniku řas a útočiště vodním živočichům. Bez rostlin by voda začala rychle zahnívat. Výběr vodních rostlin záleží do jisté míry i na podnebí, jaké v kraji převažuje.

Vodní rostliny se dělá do pěti hlavních skupin – lekníny, okysličovaní rostliny, hlubokovodní rostliny, pobřežní rostliny a plovoucí rostliny.

Osázení jezírka

Většině vodních rostlin se nejlépe daří v chudších, méně vydatných půdách. Takovou můžeme vytvořit promícháním jílu s pískem. Běžná zemina ze zahrádky vhodná není, neboť je příliš výživná a mohla by zapříčinit bujení řas. Rozšiřování některých rostlin na úkor druhých zabráníme tím, že rostliny sázíme ve speciálních květináčích, které divokému růstu kořenů brání. Vyplavení zeminy z květináčů zabráníme například tak, že její povrch pokryjeme štěrkem nebo drobnými oblázky. I když se výsadba může zdát v prvních dnech trochu chudší, v žádném případě nevysazujeme mnoho rostlin, musíme počítat s tím, že se bujně rozrostou.

Lekníny a jiné plovoucí rostliny

Plovoucí rostliny se rychle množí, proto je třeba jejich růst neustále omezovat. Většina z nich nesnáší zimu a jen ty, které jsou dostatečně otužilé, na zimu klesnou ke dnu a vyplují až na jaře.

Lekníny (Nymphaea)

Typickým představitelem plovoucích rostlin je lekníny, kterému se říká vodní růže. Jeho listy poskytují životně důležitý stín rybám a brání růstu řas. Hustý porost by však neměl pokrývat více než třetinu vodní plochy, aby zcela nezastínil rostliny žijící pod hladinou. Osázené koše s lekníny umístíme na několik cihel, aby byly v hloubce 8 – 15 cm. Jak budou vyrážet listy a kořeny, budeme postupně odstraňovat cihly. Nakonec vyvinutou rostlinu spustíme do doporučené hloubky. Pamatujme, že jedna rostlina leknínu potřebuje asi dva a půl metru plochy.

Kotvice plovoucí 

Kotvice plovoucí (Trapa natans) je jednoletá atraktivní rostlina s dlouhým ponořeným stonkem, kořenícím na dně. Má krásné kosočtvercové pilovité listy s nafouklými řapíky, které tvoří úhledné růžice. Lidově se nazývá vodní kaštan, neboť má kaštanům podobné plody, které padají na dno, kde přezimují a na jaře z nich vyrostou nové rostliny. V teplém létě bíle kvetou.

Tokozelka nadmutá 

Tokozelka nadmutá (Eichornia crassipes), lidově vodní hyacint má lesklé lístky a husté kořeny. Za opravdu teplého léta kvete fialově modrými květy podobnými orchideji. Je nutné ji zazimovat dřín, než přijdou první ranní mrazíky.

Řezan pilolistý

Řezan pilolistý (Stratiotes aloides) vytváří růžici tuhých zubatých listů, které jsou podobné aloe nebo listům ananasu. Tato rostlina tráví většinu života pod vodou, vyplave na hladinu jen v době květu. Kvete bíle a po odkvětu klesá opět na dno. Hodí se do klidných hlubokých jezírek a dobře snáší zimu.

Babelka řezanovitá 

Babelka řezanovitá (Pistia stratiotes) tvoří růžice, které plují na hladině s mají zajímavé salátovité listy s plstnatým povrchem, také se jí lidově říká vodní salát. Květy jsou malé a nazelenalé. Chceme-li ji uchovat přes zimu, musíme ji na podzim vyjmout a přezimovat uvnitř.

Vodní kapradina 

Vodní kapradina (Azolla filiculoides) se rychle rozšiřuje a pak pokrývá hladinu jako koberec, proto ji používáme jen v jezírku, kde se dá snadno redukovat. Přezimuje v době ve sklenici s rybniční vodou a do jezírka se vrací až v květnu.

Voďanka žabí 

Voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) tvoří malé bílé květy, které vyrůstají z olivově zelených ledvinovitých listů. Připomíná miniaturní leknín. Na zimu se uzavírá do malých poupat na dně jezírka.

This entry was posted in Tvorba zahrady and tagged , . Bookmark the permalink.