Bergénie – léčivá trvalka do stínu je vyšlechtěná do atraktivních barev květů doplněných stálezelenými dužnatými listy zajímavých tvarů i odstínů. Tuto nenáročnou trvalku můžeme pěstovat téměř v jakékoli půdě, i na místech, kam svítí jen málo sluníčka, pod stromy i kolem jezírek a potůčků i ve skalce či na obrubě cest v zahradě. Oddenky některých bergénií mají léčivé účinky na nemoci močového měchýře, ledvin a mnohé další.
Bergénie (Bergenia) z čeledi lomikamenovitých je trvalka s dužnatými, stálezelenými, někdy zvlněnými, přízemními listy velkými až 30×20 cm, na dlouhých řapících. Listy se na podzim vybarvují až do hnědo-červena. Lodyha nese větvená květenství v odstínech od bílé přes růžové až po purpurovou s různě zbarvenými pestíky. Není výjimkou, že bergénie kvete dvakrát do roka – na jaře od dubna do začátku června a na podzim od září do listopadu. Bergénie pochází z východní Asie a u nás se pěstuje na zahradách i v parcích.
Druhy a odrůdy
Bergénie tučnolistá (Bergenia crassifolia) je původní druh, který kvetl světle růžovými, málo výraznými květy, rychle se rozrůstal a pokrýval velké plochy. V současnosti má její barva květu kromě růžové i červenou. Druh Bergénie srdčitolistá (B. cordifolia) má jiný tvar listů a mnoho odrůd výrazných barev. Například kultivar Bach má květy bílé, Purpurea má červenavé listy a purpurové květenství; sytě růžové květy má Baby Doll; Redstart červené; Evening Glow karmínová. Nemrazuvzdorný druh Bergénie ciliata (B. ciliata) má květy zprvu bílé, které později zrůžoví, listy mají ochlupené okraje a v zimě uhynou. Bergénie purpurová (B. purpureascens) má užší, zespoda purpurové listy a zářivě purpurové květy.
Stanoviště
Bergénii můžeme pěstovat na polostinných a stinných stanovištích, kde si jim také bude nejlépe dařit. Kdybychom je totiž umístili na stanovišti slunném, porostou více listy než květy, a listy se budou zbarvovat do broznova až červena. Na druhou stranu na příliš stinném místě také málo pokvete. Výhodou této bezesporu zajímavé rostliny je skutečnost, že většina druhů je plně mrazuvzdorná.
Pěstování
Bergénii se daří téměř v každé půdě, pokud není trvale přemokřená. Čím je chudší, tím víc kvete. Zakořeněné rostliny sázíme na přelomu léta a podzimu. Zálivku ani přihnojování nepotřebuje, dobře snáší sucho. Odstraňování odkvetlých květenství může vést k opakovanému kvetení v období podzimu. Na podzim půdu pod listy mírně zkypříme a můžeme i přidat kompost. Stálezelenou bergénii nestříháme ani na zimu ničím nezakrýváme.
Množení
Bergénii rozmnožujeme dělením trsů na podzim nebo řízkováním oddenků, které dobře zakořeňují.
Použití a přínos
Bergénie je vhodná dekorativní rostlina do zastíněných míst, do větších skalek, na obruby chodníčků i na vlhké břehy zahradních jezírek a potoků. Vhodná je i jako půdopokryvná rostlina na místa, kde špatně roste trávník.
Léčivé účinky
Některé původní druhy mají léčivé účinky – Bergénie tučnolistá (B. crassifolia), dále B. ciliata (B. ciliata), B. stracheyi (B. stracheyi) a ještě dva tři méně známé druhy. Používá se odvar z mletého sušeného kořenu, který má protizánětlivé, diuretické a antibakteriální účinky. Odvar účinně léčí různé záněty močových cest, ledvin a dalších zánětů v těle včetně průdušek. Při horečce a nachlazení působí jako acylpyrin i analgetikum proti bolesti. Lze využít i odvar z listů, zvláště při zánětech dýchacích cest, kašli apod. Šťávu z listů využijeme jako antioxidantu a k odstranění volných radikálů. V současnosti se provádí řada výzkumů, a zdá se, že bergénie snižuje glykemii a má mnohé další pozitivní účinky na náš organismus.