Zelenkavě bílé kvítky, které lze zahlédnout, jak se v lednu a únoru prodírají sněhem, má Čemeřice černá. Jméno získala podle černé barvy oddenku. Červenofialovými květy se chlubí Čemeřice východní a také Čemeřice nachová. Ty však rozkvétají mnohem později.
Čemeřice (Heleborus) planě roste ve vápencových Alpách (odtud jméno alpská růže). Ve středověku se její pěstování rozšířilo po celé Evropě. květy i listy čemeřice zdobí zimní a jarní zahrady od ledna až do konce května. Květy čemeřic mohou být bílé, růžové, purpurové i zelené. Půvabné jsou i ještě dlouho po odkvětu, protože neopadávají, jen postupně zezelenají a ve středu vytvářejí tobolky plodů. Zahradní hybridy čemeřice kvetou od světle zelené přes bílou a žlutou po růžovou, červenou, tmavě purpurovou až po černou, někdy s modrým nádechem – ojíněním. Rozdílný je také tvar a velikost květů. Oblíbené jsou bílé či růžově kvetoucí čemeřice s tmavými skvrnami, vyšlechtěny byly i plnokvěté kultivary.
Odrůdy a kultivary
Čemeřice černá (Helleborus niger) má kožovité listy, malé, celokrajné listeny. Květenství je chudé s jedním až třemi nápadnými 7 cm velkými bílými či narůžovělými květy, které neopadávají, okvětí však mění barvu do zelena či purpurova. K méně často pěstovaným druhům patří dva druhy s purpurovými drobnějšími květy – stálezelená Čemeřice tmavočervená (H. atrorubens) a opadavá Čemeřice nachová (H. purpurascens). První pochází ze Slovinska, druhá je typickým průvodce východokarpatských bučin. Kvetou v dubnu. V poslední době se v nabídkách firem objevuje také východoasijská Čemeřice tibetská (H. thibetanus), jemná rostlina, které rozkvétá v brzkém jaru. Hodí se do stínu, vyžaduje vlhčí vzduch a hajní podmínky. Vykvétá v březnu. Většina zahradních kultivarů má původ v Čemeřice východní (H. orientalis), roste na Kavkaze a severním Turecku. I v přírodě je velice variabilní druh. Má stálezelené listy a květy na stonku jsou velké až 7,5 cm, zelenavé, bílé, růžové. A další.
Stanoviště
Čemeřici, nenáročnou vytrvalou rostlinu se stálezelenými listy, vysazujeme nejlépe do polostínu. Spokojí se i s úplným stínem, ale špatně tam potom vykvétá. Čemeřice dobře rostou v hajních podmínkách. Většinou je pěstujeme jako solitéry nebo je kombinujeme s dalšími jarními rostlinami.
Pěstování
Čemeřice sázíme do neutrální až mírně alkalické půdy s dostatkem humusu. Nesnášejí zamokřené půdy. Zahradní hybridy, které mají za rodiče čemeřici východní, tedy čemeřice tibetská a nachová nemají přes léto přeschnout. Letní sucho naopak nevadí většině jihoevropských druhů. Pro bohatý růst a květ je můžeme na konci léta pohnojit plným hnojivem s vyšším obsahem fosforu. Stálezelené druhy, zvláště čemeřici korsickou, můžeme přes zimu lehce nakrýt chvojím. Pokud jim vybereme vhodné stanoviště, porostou dobře, vyžadovat budou jen minimální péči, na stanovišti vydrží mnoho let a někdy se i sami rozmnožují vysemeněním.
Množení
Množení čemeřic e možné dělením, které je ale málo výnosné. Vhodnější rozmnožování je výsevem na podzim (semena potřebují chladovou stratifikaci). Výsevem se však nezíská jednotné potomstvo.
Použití a přínos
Pěkně působí různé druhy čemeřic jako předsadba před keři či jako podrost pod listnatými stromy. Stálezelené druhy kombinujeme i se stálezelenými listnáči. Pěkné pozadí vytvářejí čemeřicím také zelené jehličnany. Můžeme je použít i na obruby záhonů nebo do skalky. Květy čemeřic se také používají k řezu – čerstvé jako kytice, starší jako doplňková zeleň.