Cibule šalotka má oproti běžné kuchyňské cibuli výhodu tu, že je jako rostlina vytrvalá a mrazuvzdorná. Můžeme ji tedy pěstovat na záhonu, kde se průběžně rozrůstá, a mít i v zimě k dispozici čerstvou cibuli i zelenou nať, která se také konzumuje. Chuť má jemnější než cibule kuchyňská, chybí jí typicky palčivá chuť.
Cibule šalotka (Allium ascalonicum) botanicky patří do rodu Allium, tedy česneků. Lidově se šalotka nazývá také množilka nebo ošlejch. Jedná se o štíhlou vejčitou cibulku, která roste v trsech a její slupky mají žluto-hnědočervenou barvu, dužina uvnitř je bílofialová. Sklízí se o měsíc až dva dříve než kuchyňská cibule, ale ne celoročně jako tomu je u cibule zimní.
Stanoviště
Šalotka nemá tak vysoké nároky pro výběr vhodného pěstebního místa jako cibule kuchyňská. Můžeme ji s úspěchem pěstovat i v méně příznivých lokalitách ve vyšších polohách, na písčitých půdách. Nehodí se ale do zamokřených a jílovitých půd, kde, jako všechny cibulnaté rostliny, může zahnívat.
Pěstování
Šalotku sázíme v březnu do nepřemokřené půdy, raději sušší a v žádném případě nehnojené chlévským hnojem, který nesnáší. Vysazujeme cibulky o velikosti kolem dvou centimetrů do sponu 30–40 x 15 cm. Také můžeme šalotku vysadit na podzim podobně jako česnek. Během růstu přihnojujeme hnojivy s obsahem síry. Pro jarní přirychlování můžeme nakrývat textilií nebo nízkými fóliovými tunely. Šalotku můžeme vypěstovat i ze semen, stejně jako kuchyňskou cibuli. Zpočátku je choulostivá na zaplevelení, další ošetření většinou nevyžaduje. Z jedné cibule vyroste postupně trs několika dalších cibulí.
Sklizeň šalotky
Sklízíme na počátku léta, když nať začíná poléhat a žloutne. Se sklizní nelze otálet, pokud nať zcela zaschla, trsy cibulek by se rozpadly a jednotlivé cibulky by se pak špatně vybíraly. Než listy odstraníme, necháme je i s cibulí důkladně proschnout, poté ji můžeme ji v chladu skladovat až dva roky. Protože jde o plně mrazuvzdornou rostlinu, lze šalotku pěstovat na záhonech, které založíme právě pro tento účel na několik let. Pouze obměňujeme po vyrytí sklizni část rostlin – využíváme pacibulky nebo menší cibule, které sázíme v březnu nebo i na podzim v říjnu. Hloubka výsadby musí být na podzim větší (až 10 cm), aby rostliny během zimy nevytáhl a nepoškodil mráz. Nemusíme mít obavy z napadení rostlin škůdci, a ani plísně, typické pro cibuli kuchyňskou, na šalotce nebývají.
Výživová hodnota a léčivé účinky šalotky
Cibule šalotka obsahuje množství vitamínu C, přesto asi o polovinu méně než cibule kuchyňská. Na rozdíl od ní však nevyvolává plynatost. Šalotka má vyšší obsah vitaminu B6, A, E a PP. Z minerálů je významný draslík, železo, zinek, mangan, fosfor, hořčík, vápník, sodík, síra, křemík, jód a selen. Dále obsahuje aromatické silice s protibakteriálním účinkem a organické kyseliny. V šalotce jsou významné také pektiny a slizy, které napomáhají léčbě při nachlazení a onemocnění průdušek. Tato cibule dokáže vyrovnávat krevní tlak i hladinu cukru v krvi. Zlepšuje trávení a má antikarcinogenní účinky. Z šalotky se vyrábí kašička, která se vtírá do pokožky hlavy pro posílení a zhoustnutí řídkých a slabých vlasů. Vlasy zplihlé a lámavé je zas dobré oplachovat vývarem z cibulových slupek.
Využití v kuchyni
Pevná a přitom křehká cibule šalotka je díky jemné a mírně nasládlé chuti žádanou zeleninou pro kuchyňskou přípravu jídel. Konzumovat lze i nať, která chutí připomíná pažitku. Šalotku využijeme jak při přípravě grilovaného a pečeného masa, tak i zvěřiny nebo ryb. Můžeme ji použít do omáček, polévek, salátů – prostě všude, kde se používá i cibule. Lahůdkou je nakládaná šalotka v sladkokyselém nálevu.
Tip na recept: Cibulky v bílém víně
Ingredience: 400 g cibulek, 30 g másla, 20 g hladké mouky, 125 ml bílého vína, 250 ml vody, sůl, pepř, nať petrželky nebo jiné zelené koření podle chuti. Postup: Cibulky oloupeme a vcelku osmahneme na rozpáleném másle dozlatova. Poté je zaprášíme moukou, podlijeme vínem a vodou a dusíme pod pokličkou doměkka. Dochutíme solí, pepřem a zeleným kořením. Podáváme k masu.