Hvozdík, karafiát

Existuje tolik druhů nádherných hvozdíků, karafiátů, že si mezi nimi vybere opravdu každý. Některé zdobí záhony trvale, nízký vzrůst jiných vynikne ve skalkách, další jsou vhodné pro nádobové pěstování na balkonech nebo terasách. Mezi karafiáty najdeme nemrazuvzdorné letničky, otužilé dvouletky i trvalky. Hvozdík, karafiát byl obdivovaný již ve starém Řecku a v pestré druhové skladbě druhů se pěstovaly i v alžbětinské Anglii.

Hvozdíky (Dianthus) mají trávovité a často namodralé nebo šedivé listy a květy na vzpřímených stoncích vydávají charakteristickou vůni. Vytrvalé hvozdíky mají obecně slabší stonky, užší listy a menší květy. Kvetou podle druhu od června do září. Květy sladce voní.

Druhy a odrůdy

Protože příslušníků rodu Dianthus jsou tisíce, dělíme je pro snadnější orientaci do skupin:

– Skleníkové karafiáty

Skleníkové karafiáty (Dianthus) jsou skupinou nejokázalejší – kvetou vytrvale plnými květy se zoubkovanými korunními lístky. Říká se jim také Americké karafiáty. Jsou ovšem choulostivé tak, že je pěstujeme pouze ve sklenících a přitápěných fóliovnících. U nás vyšlechtěný Klatovský karafiát je přizpůsoben našim klimatickým podmínkám – vytrvalý velkokvětý, plnokvětý hvozdík, karafiát se stříbrnými listy přežívá i ty největší mrazy a netrpí chorobami ani škůdci. Pravý klatovský karafiát je šlechtěn a pěstován téměř dvě stě let a existuje v široké škále barev, odstínů i rozličných jemných vůní. Dorůstá do 50 cm, květ má průměr asi 8 cm.

– Zahradní karafiáty

Zahradní karafiáty (Dianthus caryophyllus) u nás pěstujeme na venkovních záhonech, ovšem na skalách jižní Evropy roste zcela planě. Kvetou od července do srpna, mají statné stonky, velké květy, větevnatý kořen. Vonné květy, jedno i vícebarevné, zaujímají vrch lodyhy a větví se. Hvozdík peřitý (D. plumarius) patří mezi nejčastěji pěstované druhy. Na až 30 cm vysokých stoncích nese jednoduché poloplné nebo plné květy v růžové, bílé nebo tmavě červené barvě. Kvete od června do července a květy silně voní. Hodí se i k řezu.

– Hvozdíky pro skalky

Hvozdíky pro skalky (D. alpinus) jsou menší, asi 10 cm vysoké hvozdíky s polštářovitým nebo kobercovitým růstem, které kvetou v časném létě. Vysazujeme je ve větších skupinách a v poměrně hustém sponu. Rozmnožují se výsevem na jaře, řízkováním v srpnu nebo dělením trsů. D. alpinus kvete od května do srpna. Hvozdík sivý (D. caesius) dosahuje výšky až 20 cm. Slabě vonné květy se objevují od května do června a nesou jednoduché bílé nebo červené květy, jež jsou jemně zubaté. Hvozdík písečný (D. arenarius) roste polštářovitě. Na 10 – 30 cm vysokých stoncích nese obvykle bílé květy. D. deltoides má listy zelené a květy bílé nebo v nejrůznějších odstínech červené. Obvykle dosahuje výšky 15 cm.

– Hvozdík čínský 

Hvozdík čínský (D. chinensis) existují v nízkých (15 – 20 cm) i vysokých (30 – 40 cm) druzích. Na jemných stoncích rostou jednoduché, poloplné nebo plné květy, jejich květní plátky jsou hladké nebo roztřepené. Květy jsou jednobarevné nebo vícebarevné v odstínech bílé, růžové a červené. Odrůdy mají většinou jednotlivé květy s hluboce zubatými korunními lístky.

– Jednoletý karafiát

Jednoletý karafiát (D. caryophyllus) ve své domovině roste jako trvalka, ale u nás se však pěstuje jako jednoletý. Semena vyséváme v únoru pod sklo a na konci května sazenice přemístíme na záhon. Po přezimování se objevují jednoduché nebo plné květy bílé, žluté, červené nebo růžové barvy. Pro tento druh karafiátu je typická vůně řebíčku. Vykvétá od června do července.

– Hvozdík bradatý

Hvozdík bradatý (D. barbatus) patří mezi nejznámější dvouletku, místně se mu říká i čínský karafiát. Tvrdé stonky rostoucí do výšky až 40 cm nesou květenství složené z mnoha drobných jednoduchých a mnohdy i vícebarevných kvítků. Květy – od května do července – mají odstíny růžové, červené, fialové a bílé barvy. Po výsevu spolehlivě kvetou druhý rok, na záhoně však vydrží několik let. Obvykle v roce výsevu má rostlina pouze růžici zelených listů a teprve po úspěšném přezimování tvoří vonné květy. Na zimu je dobré ji přikrýt chvojím.

Stanoviště a pěstování

Pro Hvozdík, karafiát je ideální slunné stanoviště. Hvozdíkům svědčí půdy dobře zásobené vápnem, ale alkalická půdní reakce není nezbytná. Trvalky vydrží na záhonu řadu let. Jednoletky po odkvětu likvidujeme poté, co jsme sebrali semena na příští sezonu. Jednoleté hvozdíky vyséváme pod sklo od února do března: na záhon přijdou na konci května. Semena Dianthus barbatus vyséváme od května rovnou na záhon, kde vyžadují dobře propustnou humózní půdu. Sazenice vysazujeme v dubnu do výživné kypré půdy na slunné místo asi 25 cm od sebe. Půdu kypříme a podle potřeby zaléváme. V červnu ke vzrostlým sazenicím zapíchneme 2–3 mm silný alespoň 70 cm dlouhý drát s očkem na konci, k němu připevníme květní stonek kroužky z tenkého pozinkovaného drátu, čímž zabráníme ohýbání stonků pod tíží květů.

Množení 

Trvalky jako Hvozdík, karafiát množíme řízkováním nebo hřížením v červenci a srpnu. Hřížení: Vysazené karafiátové sazenice vytvoří kromě květního stonku šest až deset postranních odnoží, které v půli července až v srpnu oddělíme hřížením. Asi po pěti týdnech, kdy hříženci zakoření, je od mateční rostliny odřízneme a přesadíme na záhon, kde jako sazenice pro příští rok přečkají zimu. Řízkování: Vybereme zdravé postranní výhony se 4 – 5 vyvinutými páry listů a odřízneme je. Odstraníme nejspodnější pár listů, stonek odřízneme těsně pod kolínkem. Řízky pícháme do písčitého kompostu. Květináč přikryjeme sklenicí nebo je dáme do množárny.