Venkovní azalky zahrnují asi 75 druhů, z nichž je nejvíce rozšířená skupina neopadavých nebo poloopadavých azalek japonských a jejich kříženců. Japonské azalky poznáme podle toho, že nakvétají ještě před rašením listů, jejich květy výrazně voní. Vzrůstem jsou různorodé – od nejmenších druhů, vhodných pro skalky, po vyšší solitéry nebo exempláře pro skupinovou výsadbu.
Japonské azalky (Azalea japonica aneb Rhododendron japonicum) jsou neopadavé nebo poloopadavé keře. Současná odrůda japonské azalky je křížencem divokých pěnišníků Rhododendron japonicum a Rhododendron molle. Japonské azalky mají drobné, oválné, mírně lesklé, středně zelené listy, které se na podzim nádherně zbarví do temně vínové barvy. Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května. Dřevina japonského původu u nás roste od nížin až do horských poloh. Rhododendrony – více ZDE a ZDE a azalky venkovní (ZDE).
Odrůdy a kultivary
Většina japonských azalek jsou komplikované hybridy. Mezi nejčastěji používané kultivary patří Diamant Weiss, White Lady, Snow s bílými květy; Blanice, Boubín, Diamant Rosa, Labe, Morava, Oslava, Vltava, Favorite, Betty s květy v odstínech růžové; Profesor Jeršov, Muttertag, Diamant Rot, Diamant Purpur, Kermesina, Johanna s květy v odstínech červené a fialová Sázava a Otava. Populární z červených je kompaktní a bohatě kvetoucí Johanna se středně velkými, krvavě červenými květy a tmavými listy. Pozdní Bungo Nishiki má oranžově šarlatové květy, Geisha Orange má květy až světle červené a Mary Derby oranžově červené.
Stanoviště
Japonské azalky potřebují pro zdárný růst především lehké, živné, vlhké půdy se silně kyselým pH. Azalky nejlépe prospívají v polostínu nebo ve stínu stromů a na severních svazích, kde jsou téměř neopadavé. Jsou-li na slunci, na zimu částečně opadají, ale i tady na jaře po odkvětu opět obrostou. Japonské azalky nesnášejí dlouhodobé sucho ani větrné polohy.
Pěstování Japonských azalek
Japonské azalky mají na kyselost půdy podobné nároky jako vřesy. Sázíme je nehluboko do rašeliny a substrát udržujeme stále vlhký, mírně je zaléváme i v zimě. Aby půda kolem azalek nevysychala, mulčujeme ji. Hnojíme speciálním hnojivem na rododendrony a azalky nebo pro kyselomilné rostliny. Vůči chladu jsou tyto azalky otužilé, kořeny mladých rostlin na zimu přikryjeme chvojím nebo zahrneme mulčem či spadaným listím. Chráníme je i před jarním sluncem. Azalky tvarujeme střihem, nejlépe po odkvětu, aby stihly vytvořit květní poupata na další sezónu, a kdy také odstraníme odkvetlé květy, aby rostlinu zbytečně nevysilovaly. Pro japonské zahrady se keře japonských azalek sestřihují do pravidelných koulí, polokoulí nebo nízkých polštářů.
Množení
Japonské azalky si můžeme namnožit hřížením, které trvá poměrně dlouho – až dva roky, než výhon dostatečně zakoření a je možné oddělit ho od mateřské rostliny a přesadit na vybrané stanoviště.
Použití a přínos
Japonské azalky podle velikosti druhu uplatníme do skalek, japonských zahrad, ale i do běžných okrasných zahrad, kde větší druhy sesazujeme do skupin a ty největší použijeme jako solitéry. Dařit se jim bude ve společnosti dalších kyselomilných rostlin, jako jsou Vřesy, Kapradiny, Dlužichy, Bergenie, Hortenzie, Skimie japonská, Krásnoplodka, ze stromů pak zakrslé jehličnany, javory a další. Z azalky si také můžeme úspěšně vypěstovat bonsaj.