Juka vláknitá se na našich zahradách pěstuje jako solitér. Nazývá se také palmová lilie, neboť palmu svým vzhledem připomíná, i když typologií růstu připomíná spíše travinu než sukulent. Zahradní juky pocházejí z jižních oblastí Severní Ameriky, kde rostou na travnatých stepích. U nás se jim daří dobře a zahradní formy jsou mrazuvzdorné. Tyto více než metr vysoké rostliny kvetou exotickými a vonnými květy od června do srpna.
Juka vláknitá aneb palmová lilie (Yucca filamentosa) netvoří kmínek, ale jen přízemní růžici tuhých, kožovitých, na okrajích vláknitých listů, které mohou být dlouhé až sedmdesát centimetrů. Mají modrozelený odstín s nádechem stříbrné, některé kultivary jsou v barevných variantách. Mladé listy uprostřed růžice jsou pevné, vystoupavé, listy na okrajích poléhají. Juka je trvalka, které kvete po celé léto příjemně vonícími květy. V době květu dosahuje výšky více než jeden a půl metru. Květy rostou na silných květních stvolech, které vyrůstají uprostřed listových růžic. Objevují se postupně v horní třetině stonků a tvoří až šest centimetrů velké, krémově zbarvené zvonky, jichž mívá rostlina celkem několik desítek. Květní stonky, vysoké i více než metr a půl, jsou velice pevné a nezlomí je ani vítr. Po odkvětu celá růžice postupně odumírá a kolem ní se vytvoří několik dceřiných růžic. Ty rozkvetou až za tři až pět let.
Odrůdy a kultivary
Z bezkmenných mrazuvzdorných juk se u nás pěstuje Yucca filamentosa a Yucca flaccida. Odrůdy Y. flaccida mají bílý květ na 120 cm dlouhém stonku. Kultivar Bright Edge má pestré listy lemované žlutými pruhy, Variegata má listy s bílými pruhy. Barevná odrůda juky Golden Sword má listy celé žluté, jen okraje jsou zelené.
Stanoviště
Juka má ráda plné slunce, nevadí jí ani sluneční úpal. Je-li půda dostatečně propustná, poroste dobře i v polostínu.
Pěstování
Juka vláknitá je nenáročná, mrazuvzdorná rostlina, která snáší mrazy až do – 25 °C. Vysazujeme ji nejlépe do hlinitopísčité půdy, která by měla být dobře propustná, nebo dno opatřené drenáží. To proto, aby se na stanovišti rostliny nedržela voda. Dlouhodobě zamokřená půda by mohla způsobit uhnití kořenů. Z toho vyplývá, že juka vyžaduje spíše sušší prostředí a jen mírnou zálivku, většinou jí ale stačí déšť. Juka nepotřebuje ani hnojení. Aby juka stále dobře vypadala, odtrháváme staré, suché spodní listy. Po odkvětu odstraňujeme celé stvoly – stonek odstřihneme ostrými nůžkami až u země. Tak končí životní cyklus jedné rostliny juky. Z jejích kořenů však v následujícím roce vyraší mladé rostliny, z nichž vypěstujeme další nádherné květiny. Mladé sazenice na zimu namulčujeme kůrou nebo je zakryjeme chvojím. Anebo mladé sazenice necháme na místě mateřské rostliny a budeme je pěstovat pohromadě jako skupinu. Přesazením rostlina dlouho nabírá sílu k dalšímu růstu a mladé rostlinky vykvetou až po třech, někdy i po pěti letech. Juky jsou poměrně odolné vůči chorobám a většinou je ani nenapadají škůdci, květy někdy mšice. Přemokření, které se projeví zasycháním špiček listů. Po mrazivé zimě mohou být listy poškozené, ostříháme je, částečně odstraníme.
Množení
Juky množíme dělením trsů nebo kořenovými řízky. Po odkvětu se z původní růžice vytvoří několik růžic nových a rostlina se tak postupně rozrůstá do hustých trsů. Ty můžeme na konci léta rozdělit.
Použití a přínos
Rostlinu pěstujeme nejlépe jako solitéru, tak nejlépe vyniknou její mečovité listy a zajímavé květenství. Je vhodná do předzahrádky, na rabata a květinové ostrůvky i do velkých skalek. V lidovém léčitelství je juka považována za velmi účinnou léčivku. Indiáni ji nazývali strom života. Léčivá látka se získává z kořenů a používá se k léčbě zánětů kloubů, revmatismu a pro detoxikaci organismu. Marinované květy juky se pokládají za pochoutku.