Kohoutek chalcedonský patří k oblíbeným a vděčným trvalkám, které pěstovaly už naše babičky a prababičky. Hořící či horoucí láska je lidový název, který květina dostala díky své jasně zářivé, šarlatově červené barvě květů, které se objevují od června do začátku podzimu. Květina je na pěstování nenáročný, snáší i období sucha a na jednom místě vydrží léta.
Kohoutek chalcedonský (Lychnis chalcedonica), lidově hořící nebo horoucí láska, pochází ze střední a východní Evropy a také ze Sibiřských stepí. Rostlina je trvalka a patří do čeledi Caryophyllaceae – hvozdíkovité. I s květem je vysokátéměř metr a pro správný růst potřebuje oporu. Lodyha je porostlá chloupky, s dvojicemi vejčitých listů, na rubu též chlupatých, a na vrcholu zakončená hustými chocholíky drobných květů, velkých až 10 cm. Kvete v červnu až v září zpravidla zářivě červenými, vzácně bílými květy s pakorunkou. Plodem je tobolka.
Odrůdy a kultivary
Kohoutek chalcedonský (Lychnis chalcedonica) měří 80-100 cm, má velká červená květenství složená z drobných kvítků. Albiflora má bílé květy, Rosea růžové a Carneum lososové. Horoucí láska má spoustu příbuzných. Květy podle druhu rostou jednotlivě nebo v hustých květenstvích. K. luční (L. flos-cuculi) dosahuje 60 cm, kvete růžově celé léto na loukách a na rozdíl od ostatních druhů má rád vlhkou zeminu. Kohoutek. alpský (L. alpina) má jen 15 cm a hodí se do skalky nebo koryt. K. věncový (L. coronaria) je vysoký podobně jako náš kohoutek (80-100 c), má stříbřité, plstnatě chlupaté listy a kvete purpurovými, bílými nebo růžovými květy od července do srpna. Smolnička obecná (L. viscaria) mí 50 cm, kvete červenofialově, růžově nebo bíle, květy jsou lepkavé. Je řazena i do jiných rodů. Z dalších kohoutků můžeme jmenovat K. Jovišův (L. flos-jovis), plamenný (L. chalcedonica), lesklý (L. fulgens), sibiřský (L. sibirica), sněžný (L. nivalis), velkokvětý (L. grandiflora).
Stanoviště
Kohoutek chalcedonský upřednostňuje slunné stanoviště, přímé světlo, případně polostín.
Pěstování Hořící lásky
Kohoutek chalcedonský předpěstujeme v únoru výsevem do pěstebních nádob podobně jako letničky, nebo od dubna přímým výsevem na záhony. Sazenice na záhon sázíme v květnu do sponu 30×30 cm. Při jarním výsevu kvete již prvním rokem, při pozdějším až druhým. Všechny druhy kohoutku (až na luční) vyžadují lehké, dobře propustné půdy, bohaté na humus. Zvláštní péči nevyžadují, jen zálivku za suchého počasí, občasné přihnojení a odstranění plevelů. Vyšší rostliny vyvážeme k opoře, aby se nevylamovaly. Po odkvětu květy odstraníme, aby se rostlina nevysilovala a nasadila další květy.
Množení
Oblíbenou trvalku můžeme množit dělením trsů na jaře nebo na podzim nebo výsevem semen, které dobře a rychle klíčí.
Použití a přínos
Zářivé květy na dlouhých stonkách upoutají v okrasných záhonech, smíšených rabatech i jako solitéry. Tato trvalka se hodí i k řezu a ve váze dlouho vydrží.