Mochyně, židovská třešeň, lampiony a mnoho dalších názvů má podzimní rostlina s oranžovými lampionky, které uvnitř skrývají kulaté plody podobné třešním. Ale pozor! Přestože si jsou podobné, některé druhy jsou jen k dekoraci, neboť jsou mírně jedovaté, zatímco jiné obsahují lahodné a zdravé plody, které obohatí náš jídelníček.
Mochyně židovská
Mochyně židovská (Physalis alkekengi) je asi půlmetrová trvalka jejíž oddenky se expanzivně šíří do všech stran – a zakrátko utlačuje sousedící květiny. Proto ji v její rozpínavosti neustále omezujeme. Ohnivě červené měchýřky ukrývají drobné červené bobule o průměru asi jeden až dva centimetry, a rostliny používáme především k tvorbě dekorací. Celá rostlina je mírně jedovatá, jakož i ne zcela vyzrálé plody. Zralé jsou jedlé, ale i tak mohou citlivějším osobám způsobit zdravotní potíže, například naleptají sliznice v dutině ústní, způsobují žaludeční nevolnost apod. Lidem s méně citlivým organismem rozhodně neuškodí.
Mochyně peruánská
Mochyně peruánská (Physalis peruviana) je jednoletá, téměř metrová rostlina, jejíž plody – žlutooranžové bobule jsou skryté v balónkovitém měchýřku. Dozrávají na konci léta a jsou jedlé, ale i velmi chutné a zdravé. I ty však je třeba jíst zcela zralé – nezralé jsou stejně jako zelená rajčata mírně jedovaté. Je poněkud rozpínavá, ale první mráz ji definitivně zničí. Physalis zahrnuje více než sto druhů, které rostou převážně v Americe, a to nejvíce v Mexiku. Chceme-li ji pěstovat, musíme ji vysadit každý rok znovu. Druhově je příbuzná rajčeti a jako rajče i kvete, a to až do zámrazu. Druhové zařazení není jediným rozdílem mezi mochyní peruánskou a mochyní židovskou – ta první se množí semínky a je jedlá, ta druhá oddenky a ke konzumaci se příliš nedoporučuje.
Stanoviště
Židovské mochyni se dobře daří i v polostínu a třeba na rumišti nebo ve zcela zanedbaném koutě zahrady, kdežto peruánská potřebuje slunce a půdu výživnou, lehkou a mírně vápnitou.
Pěstování Mochyně židovské
Pěstování Mochyně peruánské
Mochyně peruánská je teplomilná rostlina, kterou pěstujeme jako rajčata. Daří je jí v teplejších oblastech, a potřebuje bohatou zálivku. Sazeničky si předpěstujeme ze semínek na konci zimy a vysadíme je po „ledových mužích“, tedy v druhé polovin května v rozpětí asi 80 cm. Rostlina dorůstá i více než metrové výšky, a proto ji někdy vyvazujeme ke kolíku. Od konce srpna do prvních mrazíků sklízíme plody i s kalichem. Z jedné rostliny získáme asi 2 kg plodů. Tvoří je žlutooranžová třešnička v papírově tenkém a měchýřovitě nafouknutém žebrovaném kalichu, který má po uzrání šedozelenou barvu. Kalichy odstraňujeme až těsně před konzumací. V září zaštípneme koncová květenství, která již nemají šanci dozrát. Nedozrálé kalichy s plody, které sklidíme těsně před příchodem mrazů, dozrají v bytě. V chladnu vydrží plody velmi dlouho, chutnají sladkokysele, voní po ananasu a příchuť mají něco mezi kiwi, jahodami a meruňkami.
Množení
Plod Mochyně peruánské obsahuje množství malých, měkkých semínek, které vydlabeme, omyjeme, osušíme a uschováme na časný jarní výsev. Mochyni židovskou množíme nejsnáze oddenky.
Co obsahuje Mochyně peruánská a jak ovlivňuje naše zdraví
Physalis obsahuje velké množství vitamínu C, B, provitamín A, rutin, z minerálních látek draslík, fosfor, vápník a další prvky. Plody mají velice nízký glykemický idex, jsou velmi vhodné pro diabetiky. Má také silně antioxidační účinky, ochraňuje buňky před degenerací a zvyšuje imunitu. Sušená droga má močopudné účinky, užívá se k vylučování solí kyseliny močové při onemocnění ledvin a močových cest, při otocích, dně nebo revmatismu.
Použití a přínos
Plody Physalis peruviana konzumujeme zasyrova, v ovocných salátech, ale i v podobě kompotů, rosolů či marmelád. Physalis alkekengi ozdobí náš příbytek nádhernými oranžovo-červenými kalichy. Také můžeme kalichy pomocí tavné pistole připevnit na korpus věnce a vyrobit si tak nádherný podzimní věnec na dveře.