Škůdci mšice jsou jedním z hlavních nepřátel všech zahrádkářů i pěstitelů pokojových i skleníkových rostlin. Právě ony mohou za špatný stav rostlin, povadlost listů, černý povlak houby, bující v sladké medovici, již mšice produkují a další nepříjemnosti. Dokud se nepřemnoží, lze je hubit domácími prostředky i s pomocí jejich přirozených nepřátel, jakými jsou vosičky a slunéčka. Jaké druhy mšic známe, které druhy rostlin nejčastěji napadají a co na ně platí?
Škůdci mšice se drží jednoho druhu rostlin, na které parazitují. Například zelené a černé mšice mají omezený okruh živných rostlin, ale protože existují příliš mnoho různých druhů, napadají mšice zároveň více rostlin.
Mšice maková
Mšice maková (Aphis fabae) přezimuje v podobě černých vajíček na zimních hostitelích. Na jaře se na těchto rostlinách vyvinou až čtyři generace mšic. Během května mšice nalétají na letní hostitele a v závěru června se vyvinou okřídlené mšice. Barvu těla mají černozelenou až černohnědou a měří asi dva milimetry. V létě se mšice rozšiřují uvnitř porostu a na podzim se vracejí na zimní hostitele. Vysokou spolehlivost vůči mšicím má biologická ochrana, kterou používáme hlavně ve sklenících, nabízí se i malé balení pro interiéry. Její účinek spočívá v použití přirozených nepřátel mšic, jako je dravá mšicomorka, parazitické vosičky, zlatoočka nebo dravá slunéčka. O ekologické likvidaci více ZDE.
Mšice zelná
Škůdci Mšice zelná (Brevicoryne brassicae) nejčastěji napadá košťáloviny – zelí, kapustu, květák nebo kedlubny. Má šedozelené jakoby voskové zbarvení a žije ve větších koloniích. Běžně ji najdeme z části skrytou pod listy nebo na jejich spodní straně. Poškození poznáme podle zkroucených, popřípadě jinak deformovaných listů, jejich postupného žloutnutí, případně až zasychání. A také podle lepkavé medovice, na které se uchycují černavé povlaky neparazitických hub. Tyto povlaky sice přímo rostlinám neškodí, ale způsobují estetické znehodnocení výpěstků a částečně omezují příjem světla rostlinám. Při silném výskytu však mohou představovat již samy o sobě vážné zpomalení růstu. S mšicí zelnou bojujeme nejlépe tak, že jí zamezíme přístupu k rostlinám zakrytím netkanou textilií či fólií. Další možností je biologická ochrana, která má ovšem lepší uplatnění v krytých prostorách. Používají se dravé mšicomorky a další predátoři.
Kořenové mšice
Nejčastější ochranou je likvidace celé rostliny i s půdou. U cenných rostlin odstraníme škůdce pyrethroidy (např. Pirimor) – substrát musí být vlhký, a také vyměníme zeminu. Postřik většinou musíme opakovat. Mezi méně známé mšice patří ty, které ukryté před zraky pěstitelů, vyhledávají podzemní části rostlin a na nich poté škodí. Kořenové mšice (Pemphigus auriculae, Pemphigus psoudoauriculae) žijí na kořenech rostlin a důsledky jejich působení jsou zpomalení nebo dokonce zastavení růstu rostlin, jejich uvadání, žloutnutí listů i jejich zasychání. Na kořenovém balu většinou najdeme šedobílé vločky nebo chomáčkovité útvary.
Mšice broskvoňová a třešňová
Škůdci Mšice broskvoňová (Myzus persicae) sice podle názvu škodí na broskvoních, ve skutečnosti napadá téměř všechny rostliny pěstované ve sklenících a v létě i venku (často např. papriky). Mšice třešňová (Myzus cerasi ) poškozuje listy třešní a dalších dřevin sáním. Obě mšice vysávají šťávy z rostlin, nejčastěji je najdeme na nejmladších lístcích a výhonech, čímž způsobují jejich poškození, deformace i úhyn. Mšice broskvoňová žije v koloniích nebo skupinách, je obvykle zelenavé barvy a velká dva až čtyři milimetry. Jedinci, kteří jsou neokřídlení a rozmnožují se na několik generací ročně. Na listech ovocných dřevin způsobují zkadeření. Při vpichu mohou také přenášet virové choroby. Pokud se vyskytnou v omezených ohniscích, můžeme je likvidovat fyzicky. Z chemických přípravků pomáhá Pirimor, ale k tomuto a dalším pyrethroidům získávají mšice snadno odolnost. Je důležité kontrolovat plevel v okolí, který může sloužit jako rezervoár mšic. Nověji se uplatňují biologické přístupy jako je využití slunéček, mšicomorky a podobně.