Šuškarda klasnatá, Shorakvět tvoří vyšší trsy a kvete klasnatými, růžovými či fialovými květy celé léto až do konce září. Na rozdíl od většiny klasnatých rostlin rozkvétá postupně seshora dolů, proto je též nazývána Shorakvět. Nároky na pěstování nejsou velké, je vhodná i na celodenně osluněná a sušší místa. Vysazujeme ji od září do listopadu. Šuškarda je vhodná k řezu u na sušení do suchých aranžmá.
Šuškarda klasnatá, Shorakvět (Liatris spicata) pochází ze Severní Ameriky a patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Poměrně mohutné trsy této trvalky dorůstají do výšky 70-90 centimetrů, lodyhy se nevětví a rostou z hlízovitých kořenů. Listy jsou přisedlé, úzké. Lodyhy jsou zakončeny úzkým klasem, jehož květenství tvoří drobné květy hustě obrůstající stonek. Květenství bývá dlouhé až třicet centimetrů. Květy se objevují od vrcholu směrem dolů po celé léto a mívají zpravidla fialovou, růžovou, případně i bílou nebo červenou barvu. Plodem jsou ochmýřené nažky.
Odrůdy a kultivary
Z téměř čtyřiceti vyšlechtěných druhů Šuškardy je nejoblíbenější a nejčastěji pěstovaná Šuškarda klasnatá (Liatris spicata), pro niž jsou typické růžovofialové květy. Nižší a kompaktní ‘Kobold‘ dorůstá okolo 40 cm a kvete růžově. Kultivar ‘Floristan Violett‘ bývá vysoký 80 cm, a má výrazné fialové květy; devadesáticentimetrový kultivar ‘Alba‘ kvete bíle stejně jako ‚Floristan Alba‘ nebo ‘Floristan Weis‘. Bíle kvetoucí druhy mají ochmýřené květy a bývají plné motýlů a včel. ‚L. pycnostachya‘ kvete růžově, fialově nebo červeně a hodí se na sušší místa, například do štěrkového záhonu.
Stanoviště
Šuškarda upřednostňuje slunné stanoviště, přičemž zemina by měla být propustná, mírně vlhká a dobře odvodněná. Snese dobře i období sucha, na rozdíl od přemokření, na které reaguje většinou uhynutím. Na stanovišti vydrží více let.
Pěstování
Šuškardu klasnatou sázíme na podzim, a to od září do listopadu do hloubky 8-10 cm, ve vzdálenosti od sebe necelého půl metru. Při vyšším výskytu hrabošů sázíme hlízy v ochranných košíkách (podobně jako cibule tulipánů), neboť hlízy Shorakvětu mají tito škůdci v oblibě. Propustná zemina stačí běžná zahradní, mladé rostliny mírně přihnojujeme. Většina odrůd šuškard je mrazuodolná do asi – 25 °C. Při větších mrazech ji zakryjeme chvojím nebo kolem ní rozprostřeme mulčovací kůru. Jednou za tři-čtyři roky šuškardu přesadíme, přičemž mohutný trs rozdělíme na dva až čtyři kusy. Nebudeme-li přesazovat, rozhodíme kolem rostliny alespoň zahradní zeminu obohacenou zralým kompostem. Odkvetlé květy šuškardy odstřihneme, ale lodyhu necháme zcela zaschnout.
Množení
Šuškardu klasnatou množíme nejsnáze dělením trsů. Další způsob je jarní výsev semen. Semenáčky kvetou druhým rokem, ale většinou nemusí odpovídat barvě ani výšce mateřské rostliny.
Použití a přínos
Šuškardu klasnatou, Shorakvět pěstujeme v okrasných zahradách samostatně jako solitéru nebo na květinových záhonech, případně i v nádobě na terase či balkoně. Shorakvět nemá tendenci k invazivnímu rozrůstání, a proto ho můžeme na záhonu kombinovat s různými trvalkami, jako jsou zápleváky, Třapatky nachové, Třapatky bílé i Rudbekie, Šater – nevěstin závoj, Kopretiny, Monardy, Krásnoočka, Hvězdnice, Dračíky a dalšími. Šuškarda je medonosná, její nektar mají v oblibě včely i motýli. Můžeme ji řezat do váz, a to ve chvíli, kdy rozkvetou vrcholy klasů ( ostatní postupně pokvetou ve váze). Šuškardu můžeme také sušit pro suchá aranžmá.