Zdraví a krása v přírodě i na zahrádce
Uplatnění póru je širší než u cibule, ale přesto je ještě jeho kuchyňské využití méně časté. Velmi dobře se dá zužitkovat přímo v různých čerstvých pokrmech, protože nemá tak silně štiplavou chuť, zelené části nakrájené příčně jsou dekorativní a bohaté na vitaminy. Dobrý pórek by neměl mít cibulovou příchuť.
Pokračovat ve čtení „Pórek – pěstování a recepty“
Hlávková kapusta se podobá zelí, její listy jsou ale daleko dekorativnější. Jako zelenina má své vyznavače i odpůrce. Odpůrce odpuzuje nepříjemným pachem při vaření a nahořklo-nasládlou chutí, což je ale k jejich škodě, protože tato listová zelenina je zdraví vysoce prospěšná a zbavuje organismus množství neduhů.
Pokračovat ve čtení „Hlávková kapusta – pěstování a recepty“
Tato rostlina pochází ze Středomoří. Staří Římané ale konzumovali jen její listy a stonky, neboť bulvu považovali za lék a jako takovou ji i požívali. Červená řepa totiž obsahuje velké množství vitamínů, minerálů a dalších významných látek a dokáže dokonale detoxikovat organismus.
Pokračovat ve čtení „Červená řepa – pěstování a recepty“
Paprika pochází ze střední a Jižní Ameriky a do Evropy byla dovezena roku 1514, kde se její pěstování nejvíce rozmohlo koncem století v Maďarsku. Ve všech druzích obsahuje množství vitamínů a vybírat si můžeme z mnoha barev, tvarů i chutí.
Pokračovat ve čtení „Paprika – pěstování a recepty“
Okurka setá je dnes velmi populární zeleninou, která je součástí nejen každého vyváženého jídelníčku, ale i všech redukčních diet. Má nejméně kalorií, vyznačuje se křupavou tvrdostí, chutným vzhledem a kořeněným arómatem, které jídlo dobře ochucuje. Po oloupání je vhodné okurku co nejdříve spotřebujeme, protože oxidací se snižuje podíl vitamínu B2 a K, které tato zelenina obsahuje.
Pokračovat ve čtení „Okurka setá – pěstování a recepty“
Oblíbená košťálová zelenina květák neboli karfiol byl vyšlechtěn stejně jako kedlubna nebo zelí a kapusta z divoké brukve zelné. Pěstoval se již ve starověku, u nás se rozšířil v polovině 18. století. Býval považován za zeleninu chudých, ale dnes je pro cenné látky a jemnou chuť zařazován kuchyně pro zdravou výživu. Odrůdy květáku rozdělujeme podle období sklizně na zimní, rané, letní a letně podzimní.
Pokračovat ve čtení „Květák – pěstování a recepty“
Tykev obecná (Cucurbita pepo) původem ze Střední Ameriky v Evropě zmutovala v jednoletou zeleninu s názvem cuketa nebo také cukína. Oba názvy mají původ v italském slově zucca (tykev). Cukety patří do stejného rodu jako patisony, kabanky a okrasné tykve. Výhodou pěstování cuket oproti tykvím je, že nejsou tak invazivní a neobsadí zeleninové záhony ve svém sousedství.
Pokračovat ve čtení „Cuketa – pěstování a recepty“
Křenem nazýváme oddenky vytrvalé mrazuvzdorné rostliny křenu selského, která se vyskytuje zplanělá po celé Evropě na místech s dostatkem vláhy. Jako kulturní rostlina se u nás křen pěstuje ve velkém zejména v Malíně, ale jinak vyroste téměř na každé zahrádce.
Pokračovat ve čtení „Křen pro zdraví a na bystrost“
Rajče jedlé je jedním z nejvýznamnějších zelenin v naší stravě a patří i k těm nejoblíbenějším. Téměř každý, kdo má zahrádku, nebo třeba i jen balkon, má s pěstováním rajčat nějaké zkušenosti, a většinou dobré.
Pokračovat ve čtení „Rajče jedlé, pěstování a recepty“
Nedozrálé plody – fazolové lusky, které konzumujeme jako zeleninu celé, v našich krajích sklízíme v červenci a v srpnu. Rostliny podobné fazoli jsou v Evropě známé již od starověku, avšak zeleninové fazolky pocházejí z Ameriky a jejich pěstování se u nás rozšířilo až v 18. století.
Pokračovat ve čtení „Fazolové lusky – pěstování a recepty“