Zdraví a krása v přírodě i na zahrádce
Brokolice je přechodná forma mezi květákem a ostatními košťálovinami. Dělíme ji na dva typy – stonkovou a květákovou. Stonkové brokolici se říká i chřestová, na jejím stonku vyrůstá množství dužnatých větviček s mohutnými listy, avšak poupat má jen málo. Květáková brokolice naopak vytváří otevřenou růžici květenství s množstvím malých růžiček okolo, z nichž poté, co sklidíme hlavní růžici, vyrůstají další růžice k pozdější sklizni.
Pokračovat ve čtení „Brokolice – pěstování a recepty“
Trendem je dnes zdravý životní styl se správným stravováním: od potravin žádáme výbornou chuť, málo kalorií a snadnou přípravu, což všechno do písmene splňuje lahůdková zelenina chřest lékařský, jehož bonusem navíc je, že působí jako přírodní afrodisiakum.
Pokračovat ve čtení „Chřest – pěstování a recepty“
Špenát setý je listová zelenina, která pochází z jihozápadní Asie a v Evropě se ve větší pěstuje asi od 14. století. Jeho obliba zejména u dětí nastala začátkem 20. století, o což se zasloužila ve velké míře kreslená postava s plechovkou špenátu nepřemožitelného Pepka námořníka.
Pokračovat ve čtení „Špenát setý – pěstování a recepty“
Mrkev obecná na rozdíl od karotky má delší plody a sklízí se na podzim, kdežto karotka je kratší, zakulacená chuťově jemnější, sladší a konzumní velikosti dosahuje již po 8–10 týdnech. Mrkev je vhodná nejen k přímému konzumu, ale i k dlouhodobému skladování. Čistou a s ukroucenou natí je ukládáme do přepravek a na suché, chladné místo s dobrou cirkulací vzduchu.
Pokračovat ve čtení „Mrkev a karotka – pěstování a recepty“
Cibule kuchyňská je dvouletá vytrvalá rostlina s jednoduchými listy z čeledi česnekovitých. Neměla by chybět v žádné kuchyni, neboť je všestranně využitelná a obsahuje i množství vitamínů a minerálů. Snadno se pěstuje a k jídlu si z ní můžeme sestavit celé menu. Druhů cibule je velké množství, k jednotlivým odrůdám se budeme vracet.
Pokračovat ve čtení „Cibule kuchyňská – pěstování a recepty“
Příroda nám poskytuje vše, co ke zdraví potřebujeme. Nemáme-li zahrádku, stačí zajít do lesa či na louku, pokud možno neznečištěnou exhalacemi. Nalezneme zde spoustu planých rostlin vhodných ke kuchyňskému využití. Jednou z velmi užitečných bylin je překvapivě ten protivný žahavý plevel – kopřiva dvoudomá.
Pokračovat ve čtení „Kopřiva dvoudomá v kuchyni“
Barvy ředkviček mohou být od bílé k žluté, červené, fialové a černé, tvar od kulatého po protáhlý. Dužinu mívají bílou, někdy s nádechem do růžova, chuť od čerstvě vodové do ostře pálivé. Příbuzná ředkvičky je ředkev barvy bílé, hnědé nebo černé. Je významně větší a mívá ostřejší chuť. Ředkev a ředkvička je vhodná zelenina i pro úplné začátečníky.
Pokračovat ve čtení „Ředkev a ředkvička“
Čočka patří mezi nejoblíbenější luštěniny. U nás se v současnosti pěstuje jen minimálně, dovážíme ji především z Kanady. Přesto se čočka jedlá pěstovala již několik tisíc let před naším letopočtem a dá se říci, že je jednou z nejstarších kulturních plodin. Obsahuje mnoho živin, vitamínů a minerálů.
Pokračovat ve čtení „Čočka jedlá“
Málokdo si dnes umí představit jídelníček, kde by brambory zcela chyběly. Receptů na jejich úpravu jsou stovky. A k tomu, abychom si dobré brambory vypěstovali, potřebujeme jen záhon a oblíbenou odrůdu jako sadbu. Určitě si na nich pochutnáme líp, než na těch zčernalých, které se v poslední době objevují v obchodech.
Pokračovat ve čtení „Brambory – pěstování a recepty“
Černý kořen je významná zelenina zimního období, známá také pod botanickým názvem „hadí mord španělský“. To proto, že se používal proti hadímu uštknutí. Chutí se černý kořen podobá chřestu, ale daleko jej předčí svými dietetickými vlastnostmi. Zelenina černý kořen pochází pravděpodobně ze Španělska, odkud se od 16. století počala šířit po Evropě i Asii.
Pokračovat ve čtení „Černý kořen – pěstování a recepty“