Pro pestrou krásu naší zahrady nakupujeme vždy čerstvé, pevné cibule se silnou růstovou špičkou. Měly by být co největší o zaobleném tvaru, s nepoškozenými kořeny i slupkou, prosté plísní a zjevných chorob. Protože příliš dlouho skladované cibule ztrácejí na kvalitě, druhy kvetoucí na jaře nakupujeme a sázíme v pozdním létě nebo na podzim a druhy kvetoucí koncem léta pořizujeme na jaře. Cibuloviny jsou velmi vděčné, protože je bez problémů můžeme vhodně kombinovat jednoletými i dvouletými rostlinami. Vysazujeme je ve skupinách a nemícháme druhy, které kvetou v různé době. Cibule do půdy pokládáme rašícím koncem vzhůru a do hloubky 10 – 15 cm, malým druhům postačí hloubka okolo 2,5 cm, jednoduché pravidlo – cibule zasazujeme hluboko tolik, kolik je dvoj až trojnásobná výška použité cibule. Správná hloubka sázení je dost důležitá, protože některé cibulnaté rostliny při měkkém osázení vůbec nevykvetou.
Po odkvětu odstraníme listy ne dřív, než po šesti týdnech či až po zežloutnutí, abychom cibule zbytečně neoslabili. Co se hnojení týče nezapomeneme, že pro tvorbu květu je důležitý draslík. Vhodný je proto kapalný výtažek z hnoje nebo řas, po odkvětu i rozložená chlévská mrva či kompost. A zálivku nesmíme moc přehánět, aby nedošlo k hnilobě cibulí. Zazimování u kosatců a krokusů provádíme zakrytím vrstvou klestí nebo listí. Jakmile však vyraší první cibule, musíme zakrytí odstranit. Choulostivější rostliny ze země vybereme, aby nezmrzly. Cibulky jiřin nebo gladiol vždy nejprve dobře osušíme a teprve potom ukládáme.
Při sázení sněženek musí být jamka dostatečně velká, aby se daly dobře rozložit kořeny. Vysazujeme je nejlépe na místa pod stromy a keře do skupin s ostatními květinami nebo volně do trávníku. Vytvářejí pozdě v zimě nebo již v předjaří jako jedny z prvních velké porosty, vysoké zpravidla do 10 cm. O něco větší a s květy zvonkovitého tvaru je bledule jarní, která vyrůstá do výše 20 a šíře 15 cm. Modřenec také patří mezi cibuloviny, snadno se rozrůstá, hodí se například na okraje záhonů, kde dorůstá do výšky 25 cm. K růstu vyžaduje dobře propustné půdy. Cibulky krokusů čili šafránů mohou zůstat v zemi po celý rok, ale po několika letech je vyjmeme, rozdělíme, odstraníme staré cibulky a krokusy znovu zasadíme. Dorůstají do výše 10 cm a dobře se vyjímají v mnohabarevné směsi. Modře kvete ladoňka, která se snadno pěstuje, a je vhodná do skalek nebo na záhony, ale dobře roste i v truhlících do výše 15 cm. Zahradní hyacinty v četných barvách jsou oblíbené i jako výrazně vonné rychlené pokojové květiny, vysoké do 25 cm. Vyhovuje jim slunečné stanoviště. Uprostřed jara vykvétají jemně zbarvené sasanky, kterým se nejlépe daří ve skalkách. Mečíky představují trvalku vhodnou k řezu. Těmto vysokým rostlinám se daří v teplých záhonech. Před uložením na zimu hlízy očistíme a oddělíme malé hlízky, které ke květu dorostou až za několik let. Pravidelně kontrolujeme, zda mečíky nejsou napadeny škůdci nebo chorobami a raději je v následujícím roce vysazujeme na jiné místo. Potřebují dostatek vláhy a živin a jsou citlivé na mokrou půdu. Řebčík královský se na rozdíl od nich spokojí s většinou půd, kvete červeně nebo žlutě. Na každé úrodné půdě (i v trávě) rostou narcisy. Vyskytuje se nepřeberné množství druhů, například trubkovité a plnokvěté kultivary. Cibulky sázíme do dostatečně vlhké, dobře propustné půdy do hloubky rovnající se 1,5 násobku jejich výšky. Po odkvětu odstraňujeme květ ihned, listy až po šesti týdnech. Tulipánů existuje mnoho druhů a hybridů. Nejlépe se jim daří na lehkých, výživných půdách, na slunečném stanovišti chráněném před silným větrem. Cibule, které jsme skladovali na chladném, suchém místě, sázíme na přelomu léta a podzimu do hloubky 10 – 15 cm.