Velmi netradičním druhem zeleniny je vigna, která je rozšířena v celé řadě subtropických až tropických oblastí Afriky a Asie.
Jde o několik botanických druhů, které se liší především charakterem růstu a konzumní částí. Druhy vigny keříčkového charakteru můžeme připodobnit ke keříčkovým fazolím. Vytvářejí trojčetné listy a lusky o délce okolo 10 až 15 cm. Jejich průměr je malý, jen do 1 cm. Tyto druhy se používají především v podobě suchých semen jako luštěniny.
Naopak vigny poléhavého charakteru mají výhony delší (i přes metr), vyhledávající oporu. Důležitým znakem je pak tvorba dlouhých lusků, které mohou dosahovat od třiceti centimetrů do půl metru. Za zelena jsou nabízeny ve specializovaných obchodech pro konzumaci v zeleninových salátech nebo podobně jako zelené fazolky.
Vigna je u nás známá již roky coby luštěnina: obchody racionální výživy nabízejí vignu adzuki se semeny červenohnědými nebo vignu mungo zbarvenou zeleně. Semena obsahují vysoký obsah aminokyselin, bílkovin a sacharidů. Pěstování v našich podmínkách je sice možné, ale pro vyzrání semen potřebuje vigna dlouhou dobu. Volba chráněných nejlépe krytých prostor značně zvýší výnos lusků a semen. Sejeme přímo po polovině dubna až počátkem května a pěstujeme srovnatelně jako fazole. Poléhavé druhy využívají oporu. Sklízíme průběžně. Zelené lusky a semena je nutné před konzumací povařit.