Jablečník

Jablečník (Marrubium vulgare) pochází z jižní Evropy, ve volné přírodě je však rozšířen také u nás, především v teplejších místech Moravy. Srdčité listy jsou šedobíle plstnaté. Stonky čtyřhranného tvaru má hustěji rozvětvené v horní části. Jablečník kvete přes celé léto až do prvních podzimních mrazíků bělavými nebo nafialovělými květy, uloženými v lichopřeslenech. Jako léčivka se uplatňuje při celé řadě žaludečních obtíží, protože podporuje tvorbu žluči. Proto je doporučován při snížené funkci žlučníku a povzbuzuje i správnou funkci jater. Pro zmírnění chronických onemocnění průdušek a nežádoucího kašle se denně obvykle užívá dávka až 4 gramy suchého prášku. Dobře podporuje odkašlávání. Zevní jablečník slouží v koupelích a obkladech, které zlepšují hojení ran. Je také významnou složkou několika směsí, především žaludečních.
Z rostliny se užívá nať a především kvetoucí vrcholky, v nichž nejsou přítomny tvrdší a pichlavé části, které můžeme sklízet celé letní období, vždy když narostou dostatečně velké nové výhony a květy. Nať sušíme ve stínu při teplotách 45 °C.
Jablečník obsahuje hořčiny (marrubin), podporující a povzbuzující chuť k jídlu, třísloviny a saponiny. Nesmí se ovšem užívat při vysokých teplotách, protože stimuluje srdeční činnost.
Jablečník můžeme vysévat na začátku jara do předpěstebních nádob. Udržujeme teploty kolem 15 – 18 °C. Během jednoho až dvou měsíců dostatečně zesílí a pak ho vysazujeme na čisté záhony. Přímý výsev je také možný, ale spotřebujeme větší množství semen a kultura je zpočátku náročnější na ošetřování, protože se vyvíjí a roste jen zvolna. Rostliny z přímého výsevu však méně trpí případnými přechodnými přísušky. Ve velkovýrobě se vysevá na podzim, protože tak rostliny mají lepší dostup k zásobě vody.
Pro jablečník volíme půdy vzdušnější, ale snáší i mírně štěrkovité lokality. Je vysoce náročný na dostatek světla a vyšší teploty. Naprosto nevyhovující jsou stinná a vlhká místa pod stromy a keři, protože se zde vytahuje, málo nakvétá, nemá dostatečný obsah účinných látek a v neposlední řadě je choulostivější k vymrzání. Preferuje alkalické půdy se zásobou vápníku, jinak na živiny příliš náročný není. Důležitý je spíše jejich správný poměr.
Doplňková závlaha není mimo první vývojové fáze nezbytná – naopak, rostliny ze sušších lokalit obsahují vyšší podíl aktivních složek. Ze škůdců se především v teplejších a sušších letech objevují křísi, kteří posávají na listech, na nichž vytvářejí bělavé skvrny. V menším měřítku ovšem nemusejí představovat vážnější nebezpečí. Někdy na vrcholech rostliny škodí kolonie mšic. Choroby jablečník podstatně nepoškozují, i když padlí, rzi nebo některé plísně se mohou vyskytnout při zanedbání pěstebních nároků rostliny nebo při nepříznivém počasí.
Sklizně v druhém a dalších letech probíhají dvakrát až třikrát ročně. Po každé sklizni zkontrolujeme stav porostu, odstraníme zasychající a nemocné části, aby nově narůstající výhonky měly pro vývoj náležitý prostor, přihnojíme rychle přístupnými, nejlépe kapalnými, hnojivy. Při poslední sklizni jablečník neřežeme hlouběji než 5 cm nad povrchem půdy, abychom snížili náchylnost porostu k poškození suchem a mrazem. Z plochy 10 m2 lze v prvním roce pěstování získat kolem 1 kg sušeného jablečníku, v letech dalších se výnos zvyšuje až na trojnásobek. Na zimu můžeme rostliny nakrývat, protože obzvláště v místech s malou sněhovou pokrývkou snadno vymrzají. Základem úspěšného přezimování je i dostatečná zásoba vody v půdě před nástupem mrazů. Dobře vedená a ošetřovaná kultura vydrží na jednom místě několik let.