Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Prosím o radu. Mám KIWI, ale nevím zda je to samec nebo samice. Přikládám obrázek a prosím o pomoc.
Dobrý den,
samičí květy poznáme podle toho, že vyrůstají nejčastěji samostatně v úžlabí listů a jsou pravidelně rozděleny po stonku, který vyrazil na loňském výhonu. Obsahují pestíky obklopené pylovými tyčinkami. Uprostřed květu je zduřený semeník, pod kterým je vytvořen věneček z prašníků. Sameček nasazuje chomáče kvítků po třech na stopce a odlišuje se černými konci pylových tyčinek. Na fotkách to není dobře vidět, ale tipujeme na samičí.Raději ne
Lepové pásy představují velice praktickou mechanickou ochranu proti housenkám píďalky podzimní(Operopthera brumata), píďalky různorožce trnkového (Peribatodes rhomboidarius), mravencům a dalších škůdcům, kteří vylézají po kmeni do koruny stromů. Úskalím ale často bývá dokonalé upevnění pásu na kmen – tak, aby škůdce nemohl podlézat. Pás je dlouhý 5 metrů, opatřený lepem po obou stranách. Nejprve se nalepí pevně na kmen a potřebná délka se odstřihne. Pak už se jen sloupne krycí fólie. Vše je velice rychlé, jednoduché a naprosto čisté. Díky lepu i ze spodní strany nehrozí, že by se pod pás dostal škůdce. Na stromě zůstává pouze nenápadný plastový pásek. Díky použití nevysychavého lepidla může lapač zůstat na stromě i několik měsíců a zůstává stále silně lepivý; odstraníme ho až tehdy, když je zcela zalepený škůdci a nečistotami. Tento pás představuje zcela ekologický způsob ochrany. Navíc je možné ho skladovat řadu let, aniž by ztratil na účinnosti.
Jedná se pravděpodobně o vytrvalý pcháč rolní – oset (Cirsium arvense). V první fázi zabraňte rostlinám v kvetení. Jeden květní úbor obsahuje až 80 nažek, které vítr roznáší do velké vzdálenosti. Nažky si dokáží uchovat dlouhou dobu klíčivosti (až 6 let). Mechanická likvidace rostlin i s kořeny je obtížná, protože koření do velké hloubky a velice dobře regenerují i malé zbytky kořenů. Použijte proto selektivní herbicid na dvouděložné plevele Lontrel 300. Aplikuje se většinou během dubna, kdy je rostlina ve fázi před začátkem plouživého růstu, tedy listové růžice. Pokud není pozemek osázený, lze provádět aplikaci pomocí postřikovače plošně. Jinak je možná aplikace bodová nebo pomocí štětce na listové plochy.
Pro pestrou krásu naší zahrady nakupujeme vždy čerstvé, pevné cibule se silnou růstovou špičkou. Měly by být co největší o zaobleném tvaru, s nepoškozenými kořeny i slupkou, prosté plísní a zjevných chorob. Protože příliš dlouho skladované cibule ztrácejí na kvalitě, druhy kvetoucí na jaře nakupujeme a sázíme v pozdním létě nebo na podzim a druhy kvetoucí koncem léta pořizujeme na jaře. Cibuloviny jsou velmi vděčné, protože je bez problémů můžeme vhodně kombinovat jednoletými i dvouletými rostlinami. Vysazujeme je ve skupinách a nemícháme druhy, které kvetou v různé době. Cibule do půdy pokládáme rašícím koncem vzhůru a do hloubky 10 – 15 cm, malým druhům postačí hloubka okolo 2,5 cm, jednoduché pravidlo – cibule zasazujeme hluboko tolik, kolik je dvoj až trojnásobná výška použité cibule. Správná hloubka sázení je dost důležitá, protože některé cibulnaté rostliny při měkkém osázení vůbec nevykvetou.
Po odkvětu odstraníme listy ne dřív, než po šesti týdnech či až po zežloutnutí, abychom cibule zbytečně neoslabili. Co se hnojení týče nezapomeneme, že pro tvorbu květu je důležitý draslík. Vhodný je proto kapalný výtažek z hnoje nebo řas, po odkvětu i rozložená chlévská mrva či kompost. A zálivku nesmíme moc přehánět, aby nedošlo k hnilobě cibulí. Zazimování u kosatců a krokusů provádíme zakrytím vrstvou klestí nebo listí. Jakmile však vyraší první cibule, musíme zakrytí odstranit. Choulostivější rostliny ze země vybereme, aby nezmrzly. Cibulky jiřin nebo gladiol vždy nejprve dobře osušíme a teprve potom ukládáme.
Při sázení sněženek musí být jamka dostatečně velká, aby se daly dobře rozložit kořeny. Vysazujeme je nejlépe na místa pod stromy a keře do skupin s ostatními květinami nebo volně do trávníku. Vytvářejí pozdě v zimě nebo již v předjaří jako jedny z prvních velké porosty, vysoké zpravidla do 10 cm. O něco větší a s květy zvonkovitého tvaru je bledule jarní, která vyrůstá do výše 20 a šíře 15 cm. Modřenec také patří mezi cibuloviny, snadno se rozrůstá, hodí se například na okraje záhonů, kde dorůstá do výšky 25 cm. K růstu vyžaduje dobře propustné půdy. Cibulky krokusů čili šafránů mohou zůstat v zemi po celý rok, ale po několika letech je vyjmeme, rozdělíme, odstraníme staré cibulky a krokusy znovu zasadíme. Dorůstají do výše 10 cm a dobře se vyjímají v mnohabarevné směsi. Modře kvete ladoňka, která se snadno pěstuje, a je vhodná do skalek nebo na záhony, ale dobře roste i v truhlících do výše 15 cm. Zahradní hyacinty v četných barvách jsou oblíbené i jako výrazně vonné rychlené pokojové květiny, vysoké do 25 cm. Vyhovuje jim slunečné stanoviště. Uprostřed jara vykvétají jemně zbarvené sasanky, kterým se nejlépe daří ve skalkách. Mečíky představují trvalku vhodnou k řezu. Těmto vysokým rostlinám se daří v teplých záhonech. Před uložením na zimu hlízy očistíme a oddělíme malé hlízky, které ke květu dorostou až za několik let. Pravidelně kontrolujeme, zda mečíky nejsou napadeny škůdci nebo chorobami a raději je v následujícím roce vysazujeme na jiné místo. Potřebují dostatek vláhy a živin a jsou citlivé na mokrou půdu. Řebčík královský se na rozdíl od nich spokojí s většinou půd, kvete červeně nebo žlutě. Na každé úrodné půdě (i v trávě) rostou narcisy. Vyskytuje se nepřeberné množství druhů, například trubkovité a plnokvěté kultivary. Cibulky sázíme do dostatečně vlhké, dobře propustné půdy do hloubky rovnající se 1,5 násobku jejich výšky. Po odkvětu odstraňujeme květ ihned, listy až po šesti týdnech. Tulipánů existuje mnoho druhů a hybridů. Nejlépe se jim daří na lehkých, výživných půdách, na slunečném stanovišti chráněném před silným větrem. Cibule, které jsme skladovali na chladném, suchém místě, sázíme na přelomu léta a podzimu do hloubky 10 – 15 cm.Švédské byliny jsou složené z těchto léčivek: po 10 g aloe, myrhy, senna – list, kafr, kořen reveně (rebarbory), oddenek zedorie, theriak, kořen anděliky; 5 g kořene pupavy a 0,2 g šafránu. Odměřené byliny vložte do dvoulitrové láhve, zalijte 1,5 litru 40% vodky nebo žitné a nechte v pokojové teplotě pracovat za občasného protřepání, pak roztok slijeme do menších lahviček.
Užití vnitřně: 1-3 čajové lžičky do čaje jednou denně.
K obkladům: nakapat na kus gázy nebo na vatičku, přiložit na ošetřované místo, které nejprve natřete mastí například z měsíčku lékařského, přes gázu kousek mikrotenu a celé to převázat šátkem nebo zabalit do ručníku a nechat působit podle snášenlivosti i přes celou noc. Bude-li kůže podrážděná, ošetřete ji měsíčkovou mastí.Zápach z úst může mít různé příčiny – zkažené zuby, nějaké poškození v dutině ústní, zánět mandlí, zkažený žaludek… Příčiny by měl diagnostikovat i řešit lékař. Chybu neuděláte, budete-li kloktat odvarem ze šalvěje nebo svízele, roztokem vody s několika kapkami jalovcového oleje, tinktury z myrhy. Také můžete žvýkat hřebíček, případně pít pelyňkový čas.
Můžete to zkusit například s šestitýdenní kúrou se šťávou z černé ředkve. Šťávu získáte pomocí odšťavovače. Ráno vypijete 100 g šťávy a tuto dávku pomalu, v průběhu tří týdnů, zvyšujete až na 400 g, poté ji opět tři týdny snižujete zpět na 100 g šťávy. S kolikou vám pomůže čajová směs ze stejných dílů bedrníku, chmelu obecného, řepíku lékařského, máty peprné a pelyňku pravého. Tři polévkové lžíce směsi za studena vylouhujete v litru jablečného vína, potom se vše zahřejete do varu, odstavíte a necháte tři minuty stát. Scedíte a nalijete do termosky. Během dne po douškách popíjíte. Pokud ani tohle nepomůže, rozhodně na operaci jděte!
Voda ve vaší studni, kopané zřejmě v místě s vysokým podílem železitých bakterií, zdravotně závadná není. Její rezavě-hnědavé zbarvení ale zhoršují chuť vody, zbarvuje prané prádlo a tato voda časem způsobuje ucpávání potrubí i studničních filtrů. Snížit množství železa můžete vyčistit roztokem kyseliny citrónové, která změní usazené nerozpustné oxidy a uhličitany železa, manganu a vápníku na rozpustné soli, které z vrtu snadno vypláchnete. Také můžete nainstalovat speciální filtry vyrobené na základě rozboru vody – o to by se v tomto případě postarala specializovaná firma.
Hloubkově impregnované železniční pražce byly a stále ještě jsou nepotřebným odpadem při rekonstrukci železničních tratí. Jejich skvělou vlastností je, že netlí a skvěle odolávají povětrnostním vlivům. Proto nacházejí skvělé využití na zahradách. Tyto dubové hranoly představují zajímavý prvek pro tvorbu okrasných zahrad. Nebývalá odolnost v kontaktu s vlhkou půdou činí z pražců výhodný a pohledově zajímavý materiál. Využívá se především na podlahy teras, zahradní cesty, chodníky, schody, opěrné zídky či dělicí stěny a palisády. Krásně vyhlížející chodník můžeme položit například z různě dlouhých kusů, případně i z pražců nedělených. Dobře ovšem vypadá také cesta s rovnými okraji vinoucí se ladně zahradou. Problémem je ale bezpečnost takové cesty za deštivého počasí – dřevo totiž při dlouhodobém vlhku porůstá řasami a sinicemi a nepříjemně pak klouže. Stavbu zahradního domku z tohoto materiálu doručit nelze, a to i proto, že za horkých letních dnů se i z několika desítek let starého dřeva uvolňuje ne právě příjemný zápach. Nikdy pražce nesmíme používat k ohrazení záhonů se zeleninou, kořením či jinými užitkovými rostlinami. Chemické prostředky, jimiž jsou impregnované mohou být i vysoce karcinogenní. Dlouhodobým působením vlhkosti se vymývají do půdy a my bychom se mohli dočkat možná krásné, ale i zdraví nebezpečné zeleniny. Proto není ani vhodné ohrazovat starými pražci kompost.
Hnojení slepičím trusem je možné a dokonce velmi účinné. Avšak není možné dávat trus přímo k rostlinám – musí nejprve vykvasit. Vhodně je umístit poblíž kurníku velký sud nebo nádrž, do něhož odklízený trus z kurníku ukládáme. Bude-li naplněn přibližně z jedné třetiny, dolijeme sud vodou a trus necháme měsíc až šest neděl kvasit. Poté získáme vysoce kvalitní kapalné hnojivo, které můžeme použít na výživu téměř všech zahradních plodin. Velmi blahodárně působí slepičí trus na růže a na zeleninu, zvláště pak okurky a rajčata. Hnojivo ze slepičího trusu působí velmi rychle, neboť proniká hned během zálivky ke kořenům rostlin. A až hnojivo vyčerpáme, můžeme celý postup zopakovat.
Domovinou Čínská brokolice (Brassica oleracea var. alboglabra) je jihovýchodní Asie, přesněji Čína a Thajsko. Čínskou brokolici řadíme mezi víceleté byliny. Listy mají podlouhlý tvar a vyrůstají z přízemní růžice, která dosahuje výšky okolo 30 – 40 cm. Zbarvení listů může být světle i tmavě zelené, ale také sytě purpurově fialové. Z růžice vyrůstá lodyha zakončená převážně bílým, výjimečně žlutým řídkým květenstvím. Bíle kvetoucí rostliny mají listy spíše světle zelené, celé rostliny jsou jemnější, drobnějšího vzrůstu. Rostliny se žlutými květy jsou mohutnější a listy mají temně zelenou barvu.
Čínskou brokolici pěstujeme jako jednoletou až dvouletou kulturu. Vyséváme ji na jaře od počátku března nebo konci léta asi v polovině srpna do řádků nebo na široko na upravené záhony. Protrhané rostliny z jednocení můžeme přímo jíst nebo je vysadíme v trsech po pěti rostlinách. Sklízíme mladé listy, výhonky, květní lodyhy s poupaty. Rostliny i po sklizni odnožují a poskytují nám další sklizně. Tuto zajímavou zeleninu můžeme také snadno přirychlovat v pařeništi nebo skleníku.
Konzumní částí jsou dužnaté lodyhy s květenstvím nerozvinutých poupat, dále mladé listy a výhonky, které upravujeme vařením nebo dušením a podáváme jako přílohu k masu nebo k rýži. Dužnatá květenství můžeme konzervovat sušením nebo nasolováním.Velmi netradičním druhem zeleniny je vigna, která je rozšířena v celé řadě subtropických až tropických oblastí Afriky a Asie.
Jde o několik botanických druhů, které se liší především charakterem růstu a konzumní částí. Druhy vigny keříčkového charakteru můžeme připodobnit ke keříčkovým fazolím. Vytvářejí trojčetné listy a lusky o délce okolo 10 až 15 cm. Jejich průměr je malý, jen do 1 cm. Tyto druhy se používají především v podobě suchých semen jako luštěniny.
Naopak vigny poléhavého charakteru mají výhony delší (i přes metr), vyhledávající oporu. Důležitým znakem je pak tvorba dlouhých lusků, které mohou dosahovat od třiceti centimetrů do půl metru. Za zelena jsou nabízeny ve specializovaných obchodech pro konzumaci v zeleninových salátech nebo podobně jako zelené fazolky.
Vigna je u nás známá již roky coby luštěnina: obchody racionální výživy nabízejí vignu adzuki se semeny červenohnědými nebo vignu mungo zbarvenou zeleně. Semena obsahují vysoký obsah aminokyselin, bílkovin a sacharidů. Pěstování v našich podmínkách je sice možné, ale pro vyzrání semen potřebuje vigna dlouhou dobu. Volba chráněných nejlépe krytých prostor značně zvýší výnos lusků a semen. Sejeme přímo po polovině dubna až počátkem května a pěstujeme srovnatelně jako fazole. Poléhavé druhy využívají oporu. Sklízíme průběžně. Zelené lusky a semena je nutné před konzumací povařit.Jablečník (Marrubium vulgare) pochází z jižní Evropy, ve volné přírodě je však rozšířen také u nás, především v teplejších místech Moravy. Srdčité listy jsou šedobíle plstnaté. Stonky čtyřhranného tvaru má hustěji rozvětvené v horní části. Jablečník kvete přes celé léto až do prvních podzimních mrazíků bělavými nebo nafialovělými květy, uloženými v lichopřeslenech. Jako léčivka se uplatňuje při celé řadě žaludečních obtíží, protože podporuje tvorbu žluči. Proto je doporučován při snížené funkci žlučníku a povzbuzuje i správnou funkci jater. Pro zmírnění chronických onemocnění průdušek a nežádoucího kašle se denně obvykle užívá dávka až 4 gramy suchého prášku. Dobře podporuje odkašlávání. Zevní jablečník slouží v koupelích a obkladech, které zlepšují hojení ran. Je také významnou složkou několika směsí, především žaludečních.
Z rostliny se užívá nať a především kvetoucí vrcholky, v nichž nejsou přítomny tvrdší a pichlavé části, které můžeme sklízet celé letní období, vždy když narostou dostatečně velké nové výhony a květy. Nať sušíme ve stínu při teplotách 45 °C.
Jablečník obsahuje hořčiny (marrubin), podporující a povzbuzující chuť k jídlu, třísloviny a saponiny. Nesmí se ovšem užívat při vysokých teplotách, protože stimuluje srdeční činnost.
Jablečník můžeme vysévat na začátku jara do předpěstebních nádob. Udržujeme teploty kolem 15 – 18 °C. Během jednoho až dvou měsíců dostatečně zesílí a pak ho vysazujeme na čisté záhony. Přímý výsev je také možný, ale spotřebujeme větší množství semen a kultura je zpočátku náročnější na ošetřování, protože se vyvíjí a roste jen zvolna. Rostliny z přímého výsevu však méně trpí případnými přechodnými přísušky. Ve velkovýrobě se vysevá na podzim, protože tak rostliny mají lepší dostup k zásobě vody.
Pro jablečník volíme půdy vzdušnější, ale snáší i mírně štěrkovité lokality. Je vysoce náročný na dostatek světla a vyšší teploty. Naprosto nevyhovující jsou stinná a vlhká místa pod stromy a keři, protože se zde vytahuje, málo nakvétá, nemá dostatečný obsah účinných látek a v neposlední řadě je choulostivější k vymrzání. Preferuje alkalické půdy se zásobou vápníku, jinak na živiny příliš náročný není. Důležitý je spíše jejich správný poměr.
Doplňková závlaha není mimo první vývojové fáze nezbytná – naopak, rostliny ze sušších lokalit obsahují vyšší podíl aktivních složek. Ze škůdců se především v teplejších a sušších letech objevují křísi, kteří posávají na listech, na nichž vytvářejí bělavé skvrny. V menším měřítku ovšem nemusejí představovat vážnější nebezpečí. Někdy na vrcholech rostliny škodí kolonie mšic. Choroby jablečník podstatně nepoškozují, i když padlí, rzi nebo některé plísně se mohou vyskytnout při zanedbání pěstebních nároků rostliny nebo při nepříznivém počasí.
Sklizně v druhém a dalších letech probíhají dvakrát až třikrát ročně. Po každé sklizni zkontrolujeme stav porostu, odstraníme zasychající a nemocné části, aby nově narůstající výhonky měly pro vývoj náležitý prostor, přihnojíme rychle přístupnými, nejlépe kapalnými, hnojivy. Při poslední sklizni jablečník neřežeme hlouběji než 5 cm nad povrchem půdy, abychom snížili náchylnost porostu k poškození suchem a mrazem. Z plochy 10 m2 lze v prvním roce pěstování získat kolem 1 kg sušeného jablečníku, v letech dalších se výnos zvyšuje až na trojnásobek. Na zimu můžeme rostliny nakrývat, protože obzvláště v místech s malou sněhovou pokrývkou snadno vymrzají. Základem úspěšného přezimování je i dostatečná zásoba vody v půdě před nástupem mrazů. Dobře vedená a ošetřovaná kultura vydrží na jednom místě několik let.Dno ve skleníku bývá prefabrikované nebo betonové, tedy jednolité, a pak je nezbytné dávat na něj vhodnou drenážní vrstvu. Drenážní vrstvu z písku, štěrkopísku, nebo z keramzitu pokryjeme na povrchu propustnou agrotextilií, aby se při zálivce a obdělávání nemíchaly vrstvy půdy a vrstva drenážní. Na dno ale můžeme položit plastové mřížky, případně vhodně upravíme mezi dlaždicemi mezery, aby nedocházelo k zadržování vody. Na tomto typu záhonů pak provádíme kompletní výměna půdy. Zeminu můžeme klást i na přirozené podloží, které předtím řádně zbavíme plevelů.
Ze zemin má široké využití zahradnický substrát se zvýšeným obsahem humusu. Ten navršíme na výši záhonu a poté do půdy přidáváme komplexní hnojivo typu Cererit (nebo používáme organicko-minerální hnojiva podle druhu pěstovaných rostlin. Některé zeleniny je vhodné hnojit koňským hnojem, dnes se častěji používá granulovaný. Zcela jistě nepatří do skleníku při pěstování zeleniny lehké rašelinové substráty, které velmi rychle vysychají, musí se více hnojit a snadno dochází k zasolování půdy. Půda zde musí být vzdušná, přiměřeně jílovitá s vysokým obsahem humusu. Kompostovou zeminu aspoň z části promícháme se zahradnickým substrátem.
Velmi důležitá je hygiena půdy, ve skleníku nemůže probíhat její přirozená regenerace, musíme ji dezinfikovat a při intenzivním pěstování je vhodnější ji pravidelně vyměňovat.
Při pěstování dbáme na pravidelné doplňování vláhy do půdy. Půdu důkladně skropíme již po prvním navrstvení na záhony před výsadbou. Po zalití také snáze můžeme doplnit případné poklesy substrátu. Substrát musí být před výsadbou přirozeně nasáklý vodou, ale ne přemokřený.
