Vytvořené odpovědi
-
Příspěvky
-
Netkaná mulčovací textilie pro zahrádkáře ideálně kombinuje vlastnosti bílé a černé textilie. Na povrch záhonu se pokládá černou stranou dolů, čímž brání prorůstání plevelů, zadržuje v zemi vláhu a umožňuje ventilaci, podporuje rozvoj kořenového systému a omezuje potřebu chemických postřiků. Bílá strana je zase nahoře, aby odrážela sluneční paprsky, nedochází tedy k přehřívání substrátu. Zlepšuje i fotosyntézu a příznivě ovlivňuje růst, vybarvení plodů a jejich čistotu. Otvory ve tvaru křížů je třeba do textilie proříznout podle požadavků pěstovaných rostlin. Tedy například jahod, anebo různých okrasných rostlin. Ušetří spoustu zahradnické práce.
Podle popisu se by mohlo jednat o nebezpečnou chorobou – bakteriální skvrnitost košťálovin. Je to půdní bakterii, která napadá celou řadu pěstovaných zelenin z brukvovitých. Tam, kde se objeví, je nutné celé místo dát tzv. do karantény dlouhodobě zde nepěstovat žádné košťáloviny a ani jejich příbuzné druhy, jako např. okrasné mathioly, tařice…
Chorobu poznáme podle zasychajících částí listů, které vytvářejí jakoby písmeno V. Po rozlomení řapíku zde v žilnatině najdeme hnědočervené skvrny – kolonie bakterií. Ty ucpávají cévní svazky, takže část rostliny zaschne. Všechny napadené rostliny je nutno zlikvidovat spálením nebo uložením do hlubokých jam.Pokud pokojové květiny pěstujete v bytě, který je vytápěn, opravdu jim venkovní mrazy nehrozí. Na druhou stranu je ale pravda, že téměř všechny pokojové květiny potřebují období růstového klidu, které bývá právě v zimě. Některé samy ukončí růst a i začátečník pozná, že je čas na změnu. Nadzemní části cibulnatých a hlíznatých rostlin odumírají, listy opadavých zežloutnou a opadají . Rostlinám je nutné omezit zálivku, nehnojíme je a pokud je to možné, přemístíme je do chladnějších prostor, např. na světlé chodby. Rostliny si tak přes zimu dobře odpočinou a na jaře, kdy je přesadíme a začneme opět pravidelně zalévat a přihnojovat, budou zas skvěle prospívat. Květiny, které kvetou v zimě mají odpočinkové období v létě.
Velmi jednoduché a esteticky přijatelné je například krmítko z kokosového ořechu. Ořech můžeme zpracovat dvěma způsoby. Pokud máme pilku s kruhovým nástavcem (sukovníkem), vyřízneme do něj asi v polovině kruhový otvor, kterým vydlabeme dužinu. Dírkami v horní části pak protáhneme provázek za zavěšení a ořech naplníme různými semínky. Druhým způsobem je ořech přeříznout na polovinu a odstranit dužinu. Nemáme-li ořech, můžeme stejně použít třeba malý květináč z pálené hlíny. Horní částí protáhneme provázek na zavěšení, nahoře ho upevníme na závlačku, dole (tak, aby asi o 10 cm přesahoval dno) připevníme housek dřívka nebo uděláme velký uzel – to, aby se ptáčci při zobání měli čeho přidržovat. Rozpustíme trochu loje nebo sádla, smícháme ho (vlažné) s různými semínky, nalijeme do ořechu nebo květináče a necháme ztuhnout. Dalším typem je navlečení oříšků, jejich slupku propíchneme jehlou – např. neloupaných arašídů – na provázek. Ptáčci se na tomto provázku dobře zachytí.
Ano, jedná se o solarizaci půdy. Touto metodou se bobuje proti šíření chorob, plevelů a množení škůdců, které oproti představám některých zahrádkářů nevymrznou, ale spolehlivě přečkají zimu. Proti těmto škůdcům můžeme preventivně zasáhnout pomocí plastické fólie, kterou umocníme sluneční svit. Jde o to, aby se půda brzy zjara zahřála, což uspíší rašení plevelů i líhnutí škůdců. Ty pak úspěšně likvidují chemicky nebo mechanicky ještě před osetím.
Velmi dobrou kombinací je povrchové ošetření zeminy dusíkatým vápnem a následné zakrytí záhonu fólií na dva až tři týdny. Po této proceduře je záhon zbaven natrvalo všech klíčících plevelů a slimáků i jejich vajíček. Dusíkaté vápno ve styku s půdní vlhkostí uvolňuje kyanamid, který se vyznačuje silným pesticidním účinkem, což se uplatňuje kromě uvedeného i při ničení houbových chorob. Dusíkaté vápno aplikujeme dokonalým rozptýlením na záhon 40 g na 1 m2 (2 polévkové lžíce) a mírně zapravíme do země pomocí vertikutátorových hrábí. Použití dusíkatého vápna má i další výhody. Po uvolnění kyanamidu se při přeměně uvolňuje dusík ve formě přijatelné pro rostliny po dobu 8 až 10 týdnů. Nelze přehlédnout i zůstatek CaO, kterého je v přípravku 50 %. Jako krycí fólie se osvědčuje PE krycí plachta o rozměrech 4 x 5 m. Fólie musí být po obvodu zahrnutá zeminou a nesmí být protržená. Na záhonu zůstává 14 až 21 dnů podle slunečních dnů. Výsevy a výsadby se realizují až po uplynutí této doby. Opoždění vegetace je pouze zdánlivé. Rostliny v ošetřeném prostoru podstatně lépe rostou a jsou vitálnější.Zdá se, že tzv. pokojoví zahradníci měli odedávna triky, jak svým rostlinám co nejlépe prospět. Některé z nich můžeme s úspěchem využít i dnes. Například obsah použitých sáčků s čajem přidáme do květináče s kapradinou, které tím prospějeme. Kávová sedlina, smíšená s rašelinou je zase ideální pro azalky. Také by bylo škoda vylévat zbytky minerálek – pokojové rostliny je ocení, neboť si z ní vezmou různé důležité živiny. Vápnomilné rostliny můžeme zalévat vychladlou vodou, v níž se vařily vejce. Zasolené květináče poznáme podle bílých usazenin, květinám škodí, proto bude dobré, když nadbytečné soli odstraníme: květináč podržíme pod tekoucí vodou, tak, aby květináčem protékala a odcházela spodním drenážním otvorem, čímž škodliviny vyplavíme. Poté několik dní nezaléváme. Kyselomilné rostliny nesnášejí vápník. Proto máme-li příliš vápenitou vodou, nebude se jim dařit. Na to existuje jednoduchý trik – do zálivkové vody vložíme sáček z řídké látky, který naplníme rašelinou, ta z vody vápno vytáhne. Sáček s rašelinou můžeme použít ještě třikrát, pak rašelinu vyměníme. Napadne-li pokojovou rostlinu nějaký škůdce, zapíchneme do zeminy stroužek česneku. Proti mšicím lze rostliny stříkat mýdlovou vodou.
Přírodních prostředků ke správnému fungování trávícího traktu je několik. Rozhodně není dobré dlouhodobě užívat projí¬madla, protože ty ve výsledku situaci jen zhoršují a dochází k příliš častému odčleňování, kvůli kterému slábne stěna střeva. Lidé trpící zácpou ale reagují na léčbu různě. Někomu stačí, když při každém jídle sní lžíci lněného semínka, nejlépe podrceného, a zapijí ho skleničkou vody. Na jiné působí vypít nalačno 300 ml teplé vody. Obecně účinkují sušené švestky a fíky. Namočíme je přes noc do studené vody, ráno zahřejeme a teplé sníme ještě nalačno. Na někoho dobře působí čekanka, tedy odvar ze sušených květů vypitý nalačno. Taky je dobré trochu si upravit denní režim a když už nesportujeme, chodit alespoň 4x týdně nejméně na hodinovou procházku nejlépe v přírodě (chození po obchodních centrech se nepočítá).
Jestliže dostaneme křečovité bolesti, postupujeme tak, že si tvář omýváme teplým výluhem z kopřivy. Poté ji osušíme a přiložíme spařenou a drobně nařezanou plavuni zabalenou do plátna. Přímo na bolestivé místo tváře můžeme přikládat směs čerstvých nebo spařených sušených bylin, které taktéž zabalíme do plátna nebo si na ně ušijeme z lněné látky pytlík. Jedná se o směs květů heřmánku a divizny, nať řebříčku a celou mateřídoušku. Sbíráme je nejlépe za slunečného počasí, kdy obsahují nejvíce éterických olejů, které mají léčivé účinky. Léčbu ještě podpoříme, když si z těchto bylin připravíme čaj, který průběžně popíjíme.
Babička měla nejspíš pravdu. Orchideje lépe snášejí sucho než přemokření, to jim začnou uhnívat kořeny, a to je také příčina opadávání poupat. Správné zalévání orchidejí závisí na více faktorech – na velikosti pěstební nádoby, na vlhkosti a teplotě místnosti, na ročním období aj. Důležitou poučkou ale je, že než vezmeme do ruky konvičku s vodou, přesvědčíme se, že substrát již vyschnul – v průhledném květináči nám stačí vizuální kontrola, v neprůhledném zjišťujeme zabořením prstu asi 2-3 cm hluboko. V zimě stačí zalévat jednou za 2-3 týdny, zato ji ale často rosíme. Přemokřenou rostlinu se ještě můžeme pokusit zachránit tak, že ji přesadíme. Zkontrolujeme, zda jsou kořeny z větší části zdravé, nahnilé odstřihneme, úměrně tomu odstraníme i několik spodních listů – zmenšené kořeny by nebyly schopny vyživovat celou rostlinu. Zasadíme poté tak, aby všechny kořeny byly v substrátu, který obohatíme o drcené dřevěné uhlí. Zdá se ale, že to není váš případ, protože rostlina se sama vzpamatovala, Tak jen dávat pozor na přemokření.
Vaše podmínky pro pěstování rajčat jsou v podstatě stejné jako podmínky pěstitelů rajčat na balkonech. Důležitá je volba sazenic – jednoznačně upřednostňujeme rajčata keříčková, a na trhu můžeme nalézt i takové, které mají slovo balkonová již přímo v názvu. Kromě kvalitních sazenic potřebujeme nádoby nebo plastové pytle, zeminu pro rajčata, drenáž, hnojivo a zálivkovou vodu. Na balkon, střechu nebo terasu umístíme sazenice v druhé polovině května, kdy noční teploty neklesnou pod 16 °C. Do pěstební nádoby, pokud tam již nejsou, uděláme několik otvorů a na její dno nasypeme drenáž – např. hrubý štěrk, drcené střešní tašky, keramzit aj. Sazenici do nádoby umístíme tak, aby její kořeny sahaly na dno. Odstraníme spodní listy a rostlinu zasypeme kvalitním zahradnickým substrátem po dolní část lodyhy. Máme-li takovou možnost, namícháme si kvalitní kompostovanou zeminu, do které přidáme cererit či jiná postupně rozpustná hnojiva. Chceme-li růst urychlit, přetáhneme přes květináč dostatečně vysoký průhledný mikrotenový sáček. Osázenou pěstební nádobu pak umístíme na slunné místo. Jako opatření proti větrů můžeme rajčata vyvázat k treláži na zdi nebo kolíku, který zapíchneme do nádoby. Pod nádobu samozřejmě umístíme větší misku, do níž lijeme zálivkovou vodu. Zemina by neměla zcela vyschnout, má být stále mírně vlhká. Chceme-li velké plody, ponecháme na každé rostlině jen asi čtyři patra. Čím větší zahuštění, tím drobnější budou rajčata.
Jedná se o strupovitost ovoce a možná i sazovitost. Strupovitost vyvolávají spory hub, které útočí na ovocné stromy. Řešením je preventivní postřik fungicidem ještě před začátkem kvetení. Vhodné přípravky jsou CHORUS 75 WG, BYCOR 25 WP,DITHANE M 45, NOVOZIR MN 80, RUBIGAN 12 EC, TOPAS C 50WP. Jakmile plody jablek dosáhnou velikosti třešně, postřik opakujeme. Mazovitost na ovoci je také houbová choroba. Vypadá jako by jablko mělo pihy a objevuje se především za nepříznivého počasí koncem léta. Ochranou je ošetření fungicidem CHORUS 75 WG, MYTHOS 30 SC nebo SAPROL New.
Jde s největší pravděpodobností o bakteriální hnilobu způsobenou druhem bakterie Erwina carotovora. Ta se může objevit při skladování nejen brambor, ale i různých druhů zelenin, a to na hlízách a kořenech. Je to mokrá a kašovitě vypadající hniloba a výrazným a nepříjemným zápachem. Zárodky tohoto onemocnění se vyskytují jíž na záhonu, kde se běžně vyskytuje v půdě a napadá mechanicky poškozené hlízy či kořeny. Tato poškození, třeba jen drobná, vznikají například během okopávání nebo při sklizni a podobně. To znamená, že si hnilobu přinášíme se sklizenými plody, aniž bychom ji ještě viděli. Teprve po určité době se rozvine v plné síle, a pokud uskladněnou sklizeň pravidelně nekontrolujeme, dokáže ji znehodnotit. Z infikovaných plodů se celkem rychle šíří na sousední zdravé, a to tím rychleji, čím je teplota sklepu vyšší. Jediné, co lze dělat, je kontrolovat uskladněné brambory a zeleninu, odstraňovat a likvidovat nahnilé. Prevencí je hnojení draselnými hnojivy, opatrná sklizeň a vyřazení mechanicky poškozených plodů z uskladnění.
S největší pravděpodobností se jedná o houbové onemocnění s názvem Padlí begoniové (Oidium begoniae), které se vyskytuje právě u begonií velkokvětých. Choroba se projevuje – nejčastěji na konci léta v závislosti na počasí – velmi nápadným bělavým moučnatým povlakem na horní straně listů a na řapících a stoncích rostlin. Probíhá tak, že napadená rostlinná pletiva šednou, dochází k omezení růstu, deformacím a rychlému zasychání. Výskyt podporují vyšší teploty a teplotní výkyvy, zvýšená nebo také střídavá vzdušná vlhkost, příliš hustá výsadba a přehnojení dusíkem. Také může padlí vzniknou, pokud rostliny zaléváme na listy a navíc ještě ve večerních hodinách, kdy rostlina nestačí oschnout. Toto onemocnění můžeme zlikvidovat chemickým postřikem Baycor 25 WP nebo Topas C 50WP, který nastříkáme na celé rostliny před zimním uskladněním hlíz.
Hydraulický systém štípačky je uzavřeným systémem, který se skládá z nádrže, olejové pumpy a ventilu. Poklesne-li hladina oleje na spodní rysku měrky, může se štípač poškodit, měla by se pohybovat mezi 10 a 20 mm pod okrajem nádrže. Proto musíme pravidelně kontrolovat jak hladinu oleje, tak i to, zda doléhá těsnění a jsou-li spoje správně utažené. Stroj při kontrole musí stát na rovném povrchu a s najetým štípacím nožem. Odmontujeme sloup štípačky – měrka oleje se dvěma ryskami se nachází na štípacím sloupku v plnícím šroubu. Horní ryska značí maximální stav oleje. Olej poprvé měníme asi po padesáti hodinách provozu štípače. Postupujeme tak, že odmontujeme sloup štípačky, sejmeme panel, nádobu na olej postavíme na zem, uvolníme ventil a povolíme držák hadice, aby olej mohl vytéct ven. Poté hadici opět napojíme do původní pozice a nádrž naplníme 6 litry nového kvalitního oleje. Ventil zavřeme, sloup vrátíme na místo.
Cesmína
Cesmína je nám dobře známá nejen v Anglii, ale i u nás. Mnozí ji mají ve svých předzahrádkách a okrasných zahradách, které zkrášlují v zimním období zářivě červenými plody. A protože se cesmína dvoudomá, potřebujeme, aby se plody vytvořili, rostlinu samičí i samčí. Nejčastěji se u nás pěstuje cesmína obecná (Ilex aquifolium), ale existuje řada nádherných kultivarů, které mají různě vybarvené listy i tvar. Weby o cesmíně: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cesm%C3%ADna, http://cs.wikipedia.org/wiki/Cesm%C3%ADna_ostrolist%C3%A1, http://www.nasehobby.cz/cesminy/ aj. Zahrada a příroda brzy uveřejní podrobnější článek s fotografiemi.