Chryzantéma neboli listopadka je typickou představitelkou květů podzimních zahrad, kde v tento čas bývá nejnápadnější rostlinou. Je vyšlechtěna do více než pěti tisíc druhů a mnoha barevných odstínů. Chryzantéma má všestranné využití – nově vyšlechtěné odrůdy slouží k výzdobě slavnostního stolu stejně jako špičkový materiál do svatebních kytic. Není druhá rostlina s tak tvarově a barevně různorodým a trvanlivým květenstvím, jakou mají chryzantémy.
Latinské jméno chryzantém – Chrysanthemum má řecký základ: chrysos je zlato a anthos květ. V čínských zahradách se jim mandaríni klaněli již před třemi tisíci let, malovali je na obrazech, vázách, porcelánu i hedvábných kimonech paní a dívek. Číňané znali asi sto šedesát odrůd této květiny. V Japonsku symbolizují slunce a císařský dvůr a také zdejší nejvyšší státní vyznamenání se jmenuje „Řád chryzantémy“. Japonci chryzantémy dokonale vyšlechtili. Do Evropy se čínské chryzantémy dostaly těsně před rokem 1800 v šesti barevných variantách, japonské velkokvěté o šedesát let později a v Praze byly tyto královny podzimu představeny v roce 1890.
Odrůdy a kultivary
Chryzantémy Chrysanthemum rozeznáváme podle tvaru květu: dekorační kulovité mají jazykovité okvětní lístky obrácené ke středu úboru, polokulovité nepravidelně zahnuté a částečně ohnuté dolů, baletkovité obrácené ven a dolů od středu úboru. Jednoduchá chryzantéma nemá víc než pět kruhů jazykovitých okvětních lístků, sasankovitá stejně, ale střední polštářek je z trubičkovitých kvítků. Lístky u pomponkovitých jsou rovné a těsně nahlučené, takže tvoří malý kulovitý úbor. Další je mají pavoukovité, brkovité a lžičkovité…
Stanoviště
Chryzantémy mají rády světlo, ne však přímé slunce. Jsou vcelku odolné a některé druhy i mrazuvzdorné. Pokud však chceme nechat na terase přezimovat chryzantémy pěstované v nádobách, raději je přikryjeme slámou či netkanou textilií. Na zahradě využijeme bohatou velikostní (od 40 do 100 cm) i barevnou škálu (bílá, žlutá, oranžová, růžová, červená, vínová, terakotová i zelená), a to ve všech jejich odstínech a některé i ve více barevných kombinací.
Pěstování chrytantém
Půda chryzantémám stačí obyčejná, písčitá, může být i mírně vápenitá, obohacená o chlévskou mrvu nebo kompost. Zaléváme pravidelně, nejlépe večer odraženou vodou, za velkých veder je dobré listy občas rosit. Vláha a vzduch jsou i nejlepší prevencí chlorózy listů. Hnojíme nejlépe na list. Mladé chryzantémy přesazujeme každý rok – na podzim po odkvětu do skleníku, zjara na záhon. Před přesazením rostliny důkladně zalijeme a půdu kolem nich zhutníme. Velkokvěté odrůdy každý třetí rok dělíme a přesazujeme. Abychom získali mohutně větvené rostliny, sazenicím chryzantém s 6 – 8 lístky zaštípneme vrcholek. Květinám k řezu zas pravidelně vyštipujeme boční výhonky a druhotné květní pupeny. Vylamujeme vždy směrem do strany, abychom nepoškodili list. Zaštipujeme zpravidla kolem 10. června, u drobnokvětých raných i dvakrát, nejpozději do konce července.
Množení
Chryzantémy množíme na jaře semeny, řízky nebo dělením rostliny s kořeny. Bylinný řízek z mateční rostliny by měl být 3–4 cm dlouhý s několika vyvinutými listy. Pro lepší zakořenění namočíme konec stonku do práškového stimulátoru a řízek vsadíme do sadbovače, v němž máme směs rašeliny a písku v poměru 1:1. Sázíme mělce a zeminu pevně přitlačíme ke stonku. Při teplotě kolem 16 °C řízky zakoření do tří neděl. Řízky z počátku stíníme alespoň novinami, aby neuvadly.
Použití a přínos
Nižší chryzantémy vysazujme jako obruby zahradních ploch, ty nejnižší se uplatní ve skalkách. Nízkými drobnokvětými druhy ozdobíme keramické nádoby. Kulovitým a baletkovitým druhům bude slušet výsadba solitérní nebo ve volných skupinách. Na záhonech je kombinujeme s dalšími pozdně kvetoucími druhy. Chryzantémy jsou nejčastěji používané květiny na hroby (více ZDE).