Kdoulovec kvete brzy na jaře spolu s Forzýtií –Zlaticí mezi prvními keři. Zatímco Zlatice kvete žlutě, Kdoulovec má nádherné červené, cihlové, růžové či bílé květy. Bývá jimi obsypán ještě dříve, než zmizí všechen sníh. Květy se objevují před vyrašením lístků nebo souběžně s nimi. Na podzim se z nich vyvinou malvičky podobné jablíčkům, z kterých můžeme připravovat marmelády, likéry, želé a známý kdoulový sýr.
Kdoulovec (Chaenomeles) je trnitý, hustě větvený a bohatě kvetoucí keř s lesklými listy. Kdoulovce patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Pěstuje se v několika odrůdách a zahradu ozdobí buď jako solitér, ve skupině s dalšími keři anebo je vhodný pro výsadbu živého plotu či zástěny. Kdoulovce můžeme také rozvádět po trelážích na stěnách orientovaných na jih.
Živý plot z kdoulovce
Pro živý plot je vhodný Kdoulovec čínský (Chaenomeles cathayensis), který pochází z Číny, dorůstá dvoumetrové výšky, kvete v březnu až dubnu velkými růžovými květy. Nižší živý plot bude skvěle vypadat z Kdoulovce japonského (Ch. japonova), jenž dorůstá jen do výšky metrové. Květy má drobnější, cihlově červené. Keř vysazujeme ve vzdálenosti 70 cm, japonský v 50 cm od sebe. Vyžadují slunné stanoviště a protože jsou široce rozložité i dostatek prostoru. Zvláštní nároky na půdu nemají.
Druhy a odrůdy
Kdoulovec japonský (Ch. japonica), kvete cihlově červeně, dorůstá výšky 100 cm. Kdoulovec čínský (Ch. cathayensis) dorůstá výšky 200 cm. Poupata má bílá, ale květy pak růžové. Kdoulovec lahvicovitý (Ch. speciosa) dorůstá výšky 200 cm. Kvete bílými, růžovými nebo růžovočervenými květy. Kultivar Nivalis kvete bíle, kultivar Simonii má krvavě červené květy. Kultivary: Hojunohomare má světle růžové plné květy; Kabachoju má květy oranžové s červenou žilnatinou; trpasličí formu má Chojibai, jehož výška nepřesahuje 30 cm; Toyonishiki tvoří na jedné rostlině bílé, červené nebo kombinaci, kde jsou tyto dvě barvy jasně ohraničené; Mangekyo má v jednom květu různé odstíny růžové.
Stanoviště
Kdoulovec vyžaduje umístění na plném slunci, případně v polostínu. Daří se jim dobře v nížinách a středních polohách.
Pěstování
Kdoulovec je nenáročný keř, upřednostňuje vápnitou půdu, může být kamenitější, ale dobře propustná. Vyžaduje chráněná místa. Všem druhům naše klimatické podmínky vyhovují, pokud namrznou, velmi dobře znovu obrostou. Kdoulovce rostou poměrně pomalu, chorobami ani škůdci netrpí. Kvetou na postranních větvičkách, jež vyrůstají ze starších větví. Je-li nutné je tvarovat sestřihneme výhony na vhodné rozvětvení, ale řezem se připravujeme o kvetení. Po zasazení ale rostlinu jen s jedním letorostem zastřihneme, aby se keř rozvětvil. Prořezat lze i staré a zahušťující dřevo, nejlépe po odkvětu. Keře z kontejnerů vysazujeme po celý rok, prostokořenné na jaře. Řádně je zaléváme, přihnojujeme a na zimu zakryjeme chvojím.
Množení
Kdoulovec množíme nejsnáze hřížením. Je možné i rozmnožování semeny ze zralých malvic, které musíme stratifikovat (nechat projít mrazem), ale trvá to dlouho, než semenáčky vyrostou.
Použití a přínos
Kdoulovce – čínský i japonský – se dobře vyjímají v okrasných zahradách i předzahrádkách. Rozkvetlé větvičky aranžujeme do váz. Plody jsou jedlé, ale syrové nejsou příliš chutné, proto je musíme zpracovat buď do sirupů, marmelád, želé apod., nebo pro výrobu likéru. Příjemně voní a toho také využijeme – vkládáme ho na dno skříní.
Chtěla jsem se zeptat jestly z kdoulovce se dají konzumovat plody,někde jsem četla,že je jen na okrasu a nejí se,a že se jí jen plody z kdouloně a to je něco jiného.
Děkuji za odpověď. Ina.
Plody kdoulovce jsou jedlé, ale poněvadž mají svíravě kyselou chuť, většinou je nekonzumujeme samostatně. Plátky kdoule v čaji nahradí plátky citronu. Kdoule dále přidáváme do marmelád, želé a sirupů, do smíšených kompotů, do pečených čajů, domácích likérů apod. Plody vložené do skříně příjemně provoní prádlo.