Líska obecná je rozvětvený keř, který dorůstá až osmimetrové výšky. Lísek je několik druhů a byla vyšlechtěna celá řada odrůd. Plody – dobře známé oříšky – se u jednotlivých odrůd liší velikostí i tvarem – mohou být kulaté či válcovité, ploché nebo podlouhlé. Barva skořápky má podle odrůd různé, kávově hnědé odstíny.
Líska obecná, Corylus avellana L. patří mezi základní dřeviny severního mírného pásma. Mezi lískami dominují keře, ale najdeme zde i stromové formy. V našich podmínkách rostou lísky od nížin do podhůří. Líska obecná je nenáročná dřevina s rychlým růstem a má schopnost přizpůsobit se nejrozmanitějším podmínkám. Kromě chudých písčitých půd a podmáčených stanovišť roste všude, na plném slunci i v přistínění, ba i v trvalém stínu. Vytváří silné keře, které i po poškození nebo radikálním seřezáním znova obrážejí. Velmi životaschopné jsou i semenáčky.
Druhy a odrůdy
Lísky patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a známe více než dvacet různých druhů. Velmi chutnými oříšky se může pochlubit například Lombardská bílá a Webbova, poznáme je podle toho, že jejich punčošky jsou delší než oříšky. Hallská obrovská má punčošku obvykle stejnou dlouhou jako oříšek. Aurea je odrůda tvořící nepříliš bujně rostoucí keř. Listy má žluté, později zelenožluté. Contorta – má vývrtkovitě zkroucené větve a listy jsou také částečně zkadeřené. Větvičky se hojně využívají se k dekoracím. Heterophylla – má pozoruhodné užší listy, hluboce stříhané. Purpurea – temná červeň se s postupující vegetací mění na červenohnědou. Pendula – má smuteční vzezření s větvemi převislými v oblouku. Využívá se převážně v okrasných zahradách.
Pěstování
V zahradách lísku v její nejběžnější podobě raději nahrazujeme kulturními odrůdami. Z původního druhu si vesměs zachovaly velkou vitalitu a otužilost. V zimním období nás nejvíce upoutají pokroucené větve odrůdy Concorta. Po olistění si zase spíš všimneme hnědočervených nebo hnědopestrých či žlutavých a žluto pestrých kultivarů. Lísku vysazujeme na jaře a na podzim, na vzdálenost tří až čtyř metry od sebe. Spíš jí vyhovuje jihozápadní svah než jižní, kde by mohla trpět suchem. Nemá ráda těžké, zamokřené, studené půdy. V našich mírných klimatických poměrech se jí daří dobře. Líska nevytváří kůlový kořen, kořeny se začnou rozprostírat do stran, přesto dobře ukotvuje. Vysazujeme ji jak prostokořennou s balem, tak i kontejnerovanou. Naši péči vyžaduje minimální. Pouze straší exempláře, když příliš zhoustnou, prořežeme, prosvětlíme a odstraníme překřížené větve. Vytáhlé keře zmladíme silnějším seříznutím. I mnohaleté exempláře můžeme přesadit, ale nezapomeneme na důkladnou zálivku. Po přesazení mohou načas ustat v růstu.
Přínos a použití
Koncem léta dozrávají na lískách různě , velké jedlé oříšky, k produkci oříšků však ovocnáři pěstují zvláštní odrůdy. Bujně rostoucí keře dáváme do větších prostor, hodí se i na volné živé ploty a jsou vynikající maskovací dřevinou. Keřové typy můžeme kombinovat i s vilíny, které také kvetou časně v předjaří a za vegetace mají podobný habitus i listy jako lísky. Výrazné kultivary vysazujeme samostatně nebo v kompozici s dalšími vhodnými dřevinami včetně jehličnanů, aby se podtrhl jejich vizuální efekt. Kroucenou lísku Concorta dáváme na stanoviště, kde ji můžeme pozorovat zblízka. Představuje neobvyklý a tajemný prvek a to i v japonských zahradách. Pro menší vzrůst je oblíbená v předzahrádkách a může růst i v nádobách. Do menších prostor se také hodí smuteční tvary kultivaru Pendula nebo zlatavá odrůda Aurea.