Japonská zahrada je krásná ve své exotice a přísných pravidlech její tvorby. Málokdo z nás zná význam jednotlivých prvků, a přesto můžeme některé prvky japonského stylu začlenit i do části vlastní zahrady jen proto, že se nám líbí a že na těchto místech cítíme klid a mír.
Jedním z hlavních aspektů japonské zahrady je úcta k přírodním silám – tento prvek přetrval v základní koncepci velmi silně. Japonci stoicky akceptují pomíjivost živých organismů a obdivují jejich schopnost znovuzrození. Také mají hlubokou úctu k neživé přírodě, např. k horám a říčním proudům. Protože zahrady byly vždy součástí buddhistických chrámů, byly určeny k rozjímání.
Omšelé kameny a štěrk
Japonci si velmi cení starých věcí s patinou, které přetrvaly stovky let, ať už je vytvořila lidská ruka nebo příroda. Znaky omšelosti (např. kámen porostlý mechem a lišejníkem) mají pro ně více než jen estetický význam a jsou velmi vyhledávané. Východní zahradní umění touží vytvořit pomocí minimálních prostředků na omezeném prostoru scenérii, která znázorňuje skutečný rozsáhlý krajinný útvar, a kromě suché zahrady z kamenů, štěrku a písku velkou roli hraje v japonských zahradách i voda.
Prostor pro čajový obřad
Jiný typ zahrady byl spojený s čajovým obřadem. K čajovému domku vedla klikatá cestička obklopená upravenou zelení tak, aby scenérie působila dojmem prosté pěšiny v horách, kudy se ubírá pokorný poutník. V těchto zahradách nalezly uplatnění i zahradní doplňky, například mechem obrostlé svítilny, mostní sloupky či náhrobní kameny.
Japonské vlivy na současnou tvorbu
Japonská zahrada a její umění vyhovuje i potřebám a vkusu moderního člověka. V zahradní tvorbě se využívá odkazu všech stylů, jenž v průběhu vývoje vznikly. Vytváří prostředí vhodné k uklidnění a uvolnění myšlenek, možnost soustředění a schopnost odhalit v sobě citlivost ke kráse přírody. Podněcují tvůrčí myšlení a mají za cíl přiblížit člověku podstatu přírodní scenerie. Při výsadbě rostlin nezdůrazňujeme pestrost a hýřivost květů, ale eleganci stálezelených keřů, listnatých i jehličnatých stromů.
Votivní lampy
Můžeme si zařídit část zahrady v japonském stylu, kde získáme prostor pokoje a míru. K celkovému efektu přispěje třeba zástěna z bambusu, fontána nebo svítilna, pokud je ovšem pečlivě vybereme a rozmístíme. Například japonské votivní lampy, které mají v zemi původu každá jiný význam, můžeme umístit tak, aby z našeho pohledu vypadaly co nejlépe. Lampy se tradičně stavěly k mostům, aby osvětlovaly cestu.
Tvarování dřevin
Pro japonské zahrady jsou typické i úpravy dřevin: jsou jim přitom cizí stříhané ornamenty, hrany i osová souměrnost s výjimkou polokulovitých tvarů a živých plotů, jež rámují nebo dělí zahradu. Tvůrci zahrad vlivem nedostatku prostoru a zároveň snahou o maximální napodobení přírody směřují spíše ke miniaturizaci a vyvolání dojmu, že použité dřeviny jsou mnohem starší než ve skutečnosti. Snaží se proto, aby měly silnější kmeny, japonští zahradníci zároveň zdůrazňují působení živlů, což se u takto tvarovaných dřevin projevuje i jejich pokrouceným a kompaktním vzhledem.
Úprava korun
Koruny stromů se upravují například do obláčků, rozmístěných sice nesouměrně, ale většinou precizně opticky vyváženě na esovitě vedeném kmínku. Vysazené dřevině se nejprve vytvaruje kmínek a vyváže ke kůlu až do doby, než zdřevnatí, podobně jako se tvarují bonsaje. Řezem se pak upraví koruna a větvičky vyváží do vodorovné polohy. Rozmístění větví je nesymetrické, ale vyvážené, obláčky jsou zřetelně od sebe oddělené. Odstraňují se všechny letorosty, které nesměřují vzhůru. Někdy se vyštipují i vrcholové pupeny, aby se větvě zahustily.