Okrasné keře kvetoucí v létě

kulovité květy hortenzií - bledě modré, růžové a světle fialové
Hortenzie, foto med

Okrasné keře kvetoucí v létě na zahradách mají krásné barvy a často nádherně voní. Jejich pěstování stojí minimální námahu, která spočívá v občasném tvarování, některé potřebují na zimu přikrýt chvojím, výjimečně vyžadují zálivku a hnojení. Důležité ale je vybrat oblíbeným keřům správné stanoviště a vysadit je do odpovídající půdy. Zato budou celé léto pastvou pro oči.

Okrasných keřů je velké množství a každoročně přibývají nové odrůdy. Mezi ty nejkrásnější patří:

Ibišek syrský

Ibišek, foto med

Keřík Ibišek syrský (Hibiscus syriacus) kvete v srpnu velkými květy v odstínech bílé, růžové, modré i červené. Pěstujeme ho na slunečném místě chráněném před větrem. Ve stínu špatně kvete. Potřebuje živnou, středně vlhkou a dobře propustnou půdu. Mladé ibišky v suchu zaléváme, přihnojujeme a chráníme před mrazem. Čím jsou tyto keře starší, tím jsou odolnější. Tvarování nebo zmlazující řez provádíme v létě po odkvětu, pravidelný řez není nutný.

Hortenzie

Hortenzie velkolistá, foto med

Hortenziím (Hydrangea) nejlépe svědčí chráněné stanoviště v lehkém polostínu, humózní půda s kyselou reakcí (ve vápnité se jim nebude dařit). Podle stupně půdní kyselosti kvetou hortenzie od modré přes bílou, růžovou až po temně červenou. Pro intenzivní modrou přidáváme do půdy v zálivkové vodě kamenec hlinitoamonný. V období květu zaléváme, hnojíme průběžně do konce srpna. Na zimu nahrneme ke kořenům vrstvu spadaného listí. Hortenzie stříháme na jaře, po odkvětu koncem léta odstřihneme jen suchá květenství. Hortenzii velkolistou stříháme tak, že větvičku, která kvete na jednoletém dřevě, zastřihneme na jaře nad prvním párem zdravých pupenů. Hortenzie latnatá a stromečkovitá kvetou na letošním dřevě, proto loňské výhony seřízneme nakrátko, čímž podpoříme násadu květů.

Křivouš kořenující, trubač  

Křivouš kořenující, trubač, foto med

Popínavka Křivouš kořenující (Campsis radicans) je dřevnatá liána, která dorůstá výšky až patnáct metrů. Vyžaduje slunné a dobře chráněné stanoviště, nejlépe orientované na jižní stranu a lehkou, propustnou půdu bohatou na živiny. Nesnáší těžké jílovité půdy a přemokření. Během velkých mrazů může namrzat, v takovém případě ho na jaře ořežeme a většinou znovu obrazí. Na začátku jara zkrátíme silné výhony a odstraníme suché a slabé větve a vyvážeme k opoře, nebo řezem udržujeme v menším růstu.

Kalina

Kalina, foto med

Kalin (Viburnum) je množství odrůd a kultivarů. obecně platí, že pro opadavé druhy vybíráme místo na slunci nebo v mírném polostínu. Stálezeleným druhům vyhovuje polostín nebo stín. Vhodná je neutrální až zásaditá půdní reakce. Oblíbená odrůda Viburnum opulus má ráda stanoviště na slunci a mírně vápnitou, dobře propustnou, živnou půdu. Vyloženě vápnomilná je naše původní kalina tušalaj (V. lantana). Kaliny nevyžadují pravidelný řez, ale lehké prosvětlení jim prospěje.

Komule Davidova

Komule Davidova, foto med

Dřevina Komule Davidova (Buddleja Davidii) dorůstá 2-3 m, kvete nádhernými květy v bohatých hroznech a příjemně voní. Lidově se jí říká motýlí keř, neboť ji milují motýli. Vyžaduje slunné stanoviště, chráněnou polohu, propustnou a výživnější půdu, je vápnomilná. Po skončení mrazů všechny větve hluboko seřízneme asi 15 cm nad zemí a ponecháme 2–3 pupeny – komule pak rychle obrazí a vytvoří dlouhé nové výhony s bohatou násadou květů.

Latnatec

Latnatec, foto med

Keř Latnatec (Ceanothus Acureus) je nižší keř, jehož nové větvičky se rozrůstají do stran. Kvete modře v červnu až červenci. Potřebuje dobře odvodněnou, ale nevysychavou půdu bohatou na živiny, která ale nesmí být vápenitá. Na zimu latnatec přikryjeme chvojím a zamlčujeme kořeny silnou vrstvou kůry.

Mochna křovitá

Mochna křovitá, foto med

Keř Mochna křovitá (Potentilla fruticosa) je asi metr vysoký trnitý keř, které kvete výrazně zbarvenými květy. Upřednostňuje slunné stanoviště, snese i polostín. Nevyhovuje jí příliš suchá a vápnitá půda. Jednou za pár let mochnu radikálně zmladíme – seřízneme na výšku 10 cm nad zemí.

Tavolník japonský

Tavolník japonský, foto med

Keř Tavolník japonský (Spiraea japonica) dorůstá výšky 50-150 cm. Patří mezi keře kvetoucí v létě. Kvete od června do srpna jemnými růžovými květy. Je vhodný na slunce, či do polostínu, do dobře propustných, mírně kyselých půd. Ostříháme-li ho po odkvětu, často kvetení zopakuje.

Třezalka kalíškatá

Třezalka kalíškatá, foto med

Keř Třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum) kvete od července do září velkými žlutými květy s množstvím tyčinek. Velmi zdobné jsou i její červené plody. Prospívá na slunci i v polostínu, v propustné zahradní zemině. Je mrazuvzdorná do -34 °C. Vytváří bohatě rozvětvený kořenový systém, díky němuž je vhodná i ke zpevnění svahu, do kamenné zídky apod. Dobře snáší řez na jaře, po kterém bývá kompaktnější.

Ořechokřídlec klandonský

Ořechokřídlec kladonský, foto med

Mezi okrasné keře kvetoucí v létě patří Ořechokřídlec klandonský (Caryopteris clandonensis) má od srpna do října modré květy, které lákají užitečný hmyz a motýly. Listy po rozemnutí voní po citronu. Daří se mu na slunečném místě v humózní, v lehce zásadité půdě s vyšším obsahem vápníku. Někdy namrzá i v mírnějších zimách, po řezu ale rychle regeneruje. V předjaří seřízneme loňské větve na 10 cm, během jara bohatě obrazí.