Tis červený k tvarování i na živý plot

Tisy jsou keře nebo stromy, které patří mezi nejstarší dřeviny. Mezi jehličnany zaujímají tisy výjimečné postavení – mají nejtmavší jehličí a skvělé regenerační schopnosti. Proto je vodný Tis červený k tvarování koulí, kuželů, sloupů a dalších geometrických tvarů. Často se tis používá také jako vysoký živý plot, neboť se snadno pěstuje i stříhá.

Tis červený (Taxus) pochází z doby před milióny let a jedinci se běžně dožívají tří set let. Tisy známe většinou jako bohatě větvené keře či menší stromy: do velikosti stromů přitom obvykle dorůstají semenáče, řízkovaní jedinci zůstávají keřovití. Stromy mají korunu rozložitou, kulovitou či kuželovitou. Kůra tisů je červenohnědá, šupinatá, jehličí dlouhé 1-4 cm a je uspořádané spirálovitě ve dvou řadách. Tisy při poranění neroní pryskyřici. Kulovité samčí šištičky o průměru asi 0,5 cm vyrůstají zespodu loňských větviček. Samičí šištice přisedlé obsahují jedno vajíčko, to dozrává za půl roku do semene, které je uzavřené červeným dužnatým obalem zvaným epimatium. Tisy jsou dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy se vyvíjejí na odlišných jedincích, jen zcela výjimečně se najdou i jedinci jednodomí. Všechny části všech druhů tisu jsou jedovaté, kromě právě červené dužiny. Semeno uvnitř dužiny je také jedovaté.

Druhy a kultivary

U nás pěstujeme především náš domácí druh Tis červený k tvarování (Taxus baccata). Roste prakticky v celé Evropě, severní Africe, Turecku, na Krymu a na Kavkaze. Dále pak se často pěstuje Tis japonský (T. cuspidata) z východní Asie. Častý v kultuře je také jejich kříženec, Tis prostřední (Ta. x media), který byl poprvé získán kolem roku 1900 v Massachusetts. Zbývající druhy jako Tis kanadský (T. canadensis) a Tis západoamerický (Ta. brevifolia) jsou v kultuře velice vzácné.

Zakrslé formy tisu

Zakrslých tisů je známo méně, než obdobných kultivarů u jiných jehličnanů. Sběratelé čarověníků  je používají spíše jenom jako doplněk kolekce, a jen málo specialistů se věnuje zakrslým tisům. K drobným kulovitým formám patří T. b. Pumila Aurea se žlutými jehlicemi, Taxus x media Cliftonii, a Taxus x media Densiformis s jehlicemi tmavě zelenými. Miniaturní tis se spíše nepravidelným růstem je například T. b. Argentea Minor, který má listy s bíle stříbrným nádechem. T. b. Aurescens má mladé jehlice žlutě zbarvené, starší zelenají. Taxus x media Nidiformis je zakrslý kultivar, který má hnízdovitý tvar. Do skalek bývá často nabízen kultivar T. b. Amersfoort s drobnými, skoro kulatými jehlicemi, ale pozor, i on v dospělosti dorůstá do rozložitého keře, vysokého asi 1,5 m. Žlutolisté kultivary jako T. b. Aurea bývají ještě mnohem větší.

Sloupovité formy tisu jsou vhodné k tvarování 

Ze sloupovitých forem jsou nejznámější nižší Taxus baccata Compressa, T. b. Cappenberg, T. b. Columnaris či Taxus baccata Davisii. Tyto kultivary v dospělosti dosahují výšky kolem dvou metrů. T. b. Standishii je sloupovitý tis se žlutými jehlicemi a pomalým růstem. Jen zřídka dorůstá výšky kolem půl druhého metru. Poněkud vyšší tisy se žlutě pruhovanými jehlicemi jsou T. b. Erecta Aurea, T. b. Fastigiata Aurea – dorůstají do výšky až kolem tří metrů. T. cuspidata Stricta a T. b. Raket jsou široce kuželovité keře s úzkým vrcholem zavětvené až k zemi. Stejný habitus má i kultivar T. b. Adpressa Erecta, který je navíc zajímavý zkrácenými, asi jen půl centimetru dlouhými jehlicemi – dorůstá do tří a půl metru.

Tis pro živý plot

K mohutným sloupovitým tisům patří i často pěstovaný Taxus x media Hicksii, který dorůstá do pěti metrů a T. b. Fastigiata bývá až sedmimetrový. Oba dva kultivary se zvláště hodí jak pro živý plot, tak i pro vysoké stříhané stěny. Tis červený k tvarování je také vhodný pro ploty i geometrické tvary keřů.

Plazivé tisy

Mezi plazivé tisy patří T.b. Procumbens, T.b. Prostrata či Taxus cuspidata Densa. Z plazivých tisů se žlutými jehlicemi je možné jmenovat T.b. Repens Aurea. Plazivé tisy se výborně hodí do větších alpin, kde je kombinujeme s nízkými jehličnany i listnatými keři. Do větších prostor zahrad se jako solitér hodí také nádherný převislý T.b. Pendula Graciosa.

Stanoviště

Tisy jsou velice přizpůsobivé jehličnany, dobře se jim daří nejenom na slunci, ale i v polostínu a stínu, pouze kultivary se žlutými či pruhovanými listy se na plném slunci můžou popálit. Vyhovuje jim humózní, na vápník bohatá, hlubší, dostatečně vlhká a živná půda, ale snášejí i půdy suché a chudé. Hůře ale rostou na půdách písčitých či zamokřených těžkých půdách. V zimě zvláště mladé zakrslé kultivary lehce kryjeme před zimním sluncem chvojím.

Pěstování

Při nákupu rostliny bychom měli vědět, do jaké velikosti keř vyroste a jaký bude jeho konečný vzhled. Malé, řízkované rostliny totiž svádí k tomu, abychom si mysleli, že porostou pomalu a nepotřebují mnoho místa, ale opak může být pravdou. Tisy snadno množíme řízkováním v říjnu, některé zakrslé formy se také roubují. Semena s oblibou požírají a rozmnožují ptáci, nejčastěji drozdovití.

Přínos a použití

Pro menší zahrady se hodí především formy zakrslé, plazivé či sloupovité, pro větší parky a zahrady i formy převislé či široce rozložité. Tisy velice dobře regenerují a snášejí i hluboký řez. Hodí se na stříhané živé ploty či na tvarování různých tvarů a figur jako doplnění zahradní architektury, zvláště v přísných historických barokních zahradách. Exempláře se zajímavým habitem se hodí na solitérní výsadbu, zakrslé kultivary se kombinují s jinými dřevinami či se používají v přírodně laděných skalkách. Hodí se i jako podrost pod vyššími stromy. A co víc – tmavé jehličí tisů vytváří vhodné pozadí pro nižší barevně kvetoucí keře a trvalky. Tis není vhodné sázet na místa, kde by jejich červené plody lákaly děti k ochutnání. Dřevo tisů se pro pružnost a tvrdost používalo (a někde dodnes používá) především na výrobu kuší, luků, šípů a dalších zbraní.

Pozor jed!

Téměř všechny druhy tisu jsou prudce jedovaté pro lidi i pro některá hospodářská zvířata, především pro koně. Jedovatá je celá rostlina, vyjma dužiny jedlého míšku, semena jsou jedovatá také. Obsahuje alkaloidy, např. taxan. Udávaná smrtelná dávka pro člověka je odvar z 50 g nebo 200 g čerstvého jehličí.