Živé ploty nabízejí soukromí, ohraničují plochu pozemku a také vytvářejí další uzavřené celky uvnitř vlastní zahrady. Zvolíme-li živé ploty z jehličnanů, máme jistotu, že během roku nebudou podléhat vegetačním změnám a uchovávají si nezměněnou podobu i barvu poklidné zeleně. Na rozdíl od plotů z křovin zásadně v jedné linii použijeme jen jeden druh jehličnanu.
Pokud bychom postavili plot vyšší než dva metry, působil by příliš robustně. To se však nedá říci o stejně i více vysokém plotu z jehličnanů – ten působí zcela přirozeně. Ne všude ale platí, že nejlepší plot je ten nejvyšší, neboť s narůstající výškou vrhá plot i delší stín. Počítáme s tím, že plot tvarujeme a proto vybereme jehličnany dobře snášející tvarovací řez.
Túje
I přes svou monotónnost jsou v našich krajích z jehličnatých plotů nejrozšířenější túje. Odrůd je již vyšlechtěných tolik, že ploty z tújí v sousedství mohou vypadat zcela odlišně. Nejběžnější byla túje západní (Thuja occidentalis) Malonyana, která vyžadovala pravidelný řez. Jejím problémem bylo, že měla tendenci vyholovat a při větší nadílce sněhu se rozklesávala. Daleko lepší vlastnosti má rychle rostoucímu kultivar Brabant. Zerav – Túje západní Smaragd dobře drží kuželovitý tvar, je méně náročná na řez, přirůstá pomaleji, hodí se i pro netvarované středně vysoké živé ploty, na slunce a do polostínu, je nenáročná a výborně odolává zátěži sněhu. Nízké řídké plůtky zajistí kultivary kulovitého tvaru Globosa, Tiny Tim, Danica. Při výsadbě z nich však nevytváříme hustou stěnu, ale mezi rostlinami necháváme dostatečný prostor, aby vynikl kulovitý tvar každého jedince.
Smrk
Na venkově a v podhůří je oblíbený živý plot ze Smrku obecného. Jeho nevýhodou je, že ve středním věku dochází často k vyholování a odumírání spodních větví. Mnohem vhodnější než běžné smrkové sazenice je proto využít na plot Smrk omoriku (Picea omorika), který zespodu nevyholuje, dobře snáší řez, je velmi otužilý, patří na slunečné i polostinné stanoviště, snáší dobře i sucho. O smrku více ZDE.
Jalovec
Ve venkovském prostředí a vyšších polohách vysazujeme jalovec obecný (Juniperus communis) a jalovec virginský (J. virginiana). Jsou plně mrazuvzdorné, ve vyšších polohách nahrazují cypřišky a túje. Kromě šedozelené barvy lze použít nazlátlé odstíny (J. chinensis Columnaris Glauca nebo Old Gold). Široké živé ploty vytvoří jalovec čínský (Juniperus chinensis Pfitzeriana), který výborně snáší znečištěné ovzduší. O jalovci více ZDE.
Tis
Tis červený (Taxus baccata) je nejpřizpůsobivější jehličnan, podle odrůdy se hodí na všechny výšky plotů od 2,5 do 4 m, lze jej sestřihávat i na nižší tvary. Má velmi dobrou regenerační schopnost, vyhovuje mu polostín a stín, je vápnomilný. Tisové živé ploty jsou nejen velmi elegantní, ale také se výborně tvarují a mají ze všech jehličnanů pro živé ploty nejdelší životnost. Výborně se nechají zmladit. Vyšší vstupní cena investovaná do výsadbového materiálu se záhy vrátí. Využívají se kultivary štíhlého vzrůstu s dobrými přírůstky např. Erecta, Fastigiata, Raket. Lze použít také rostliny se zlatavým nádechem, který rozjasní jinak pověstnou temnost tisů, např. Erecta Aureovariegata, Fastigiata Aurea, Lutea. Velmi často se používá také odrůda tisu prostředního T. x media Hicksii, určená především pro středně vysoké ploty. O tisu více ZDE.
Výběr sazenic
Sazenice jehličnanů na plot nejsou zrovna levné, zato jsou velmi dlouhodobé. Plot zakládáme z rostlin stejné výšky, stejného stáří a stejné kondice, aby se snadno udržovaly a aby kvůli rozdílné životnosti nedocházelo ke vzniku mezer. Používáme rostliny s balem nebo z kontejneru. Při nákupu dbáme na druhovou a odrůdovou shodnost jednotlivých rostlin. Vyhneme se rostlinám získaných výsevem, protože variabilita jednotlivých kusů je vysoká a viditelné rozdíly by se projevily až po mnoha letech, kdy už by nešly snadno napravit.
Výsadba
Vysazujeme nejlépe do předem vyhloubené, dostatečně hluboké rýhy, do které na dno nasypeme vyzrálé organické hnojivo a zásobní minerální hnojivo (granule, tablety), překryjeme lehkou vrstvou ornice a teprve pak pokládáme mladé sazenice. Rýhu zasypeme kvalitní zeminou, kterou můžeme promíchat se substrátem pro jehličnany. Stromky sázíme stejně hluboko, jako byly pěstovány ve školce. Základní vzdálenost rostlin je 0,75 – 1 m, u hustých stříhaných stěn i 60 cm.
Pěstování jehličnanů v plotě
Živé ploty z jehličnanů zakládáme raději na jaře, rostliny tak stihnou do podzimu dostatečně prokořenit. V prvním roce po výsadbě vždy pečlivě zaléváme. Povrch odplevelujeme. Na počátku podzimu používáme pouze speciální hnojiva s vyšším obsahem draslíku, která připravují rostlinu na přezimování. V průběhu zimy při slabých srážkách a nedostatečném množství sněhu musíme mladé jehličnany za bezmrazých dnů zalévat.
Hustý plot
Díky přirozenému vzhledu zapadají živé ploty z jehličnanů dobře do krajiny. Při správné péči jsou dlouhověké. Pravidelně je udržujeme řezem, který má také zmlazující účinek. Aby dobře plnily svou funkci, musí mít větve až k zemi. Nesázíme více než dva až tři stromy na metr čtvereční, protože v hustějším sponu vyholují. Jehličnany s výjimkou tisu potřebují dostatek světla. Tvarovací řez nejlépe snáší tis a túje zerav západní. U cypřišku a smrků především vhodně volíme druh a odrůdu, abychom nemuseli razantně řezat, ale stěny pouze tvarujeme. V malých zahradách a na nízké plůtky do 1 m se také někdy používá borovice kleč – Pinus mugo Gnom a P. mugo Mops, které neseřezáváme, ale zaštipujeme. Z tújí se osvědčily kulovité T. occidentalis Danica a Tiny Tim. Vysazujeme je po třech kusech na metr délky.
Soulad s krajinou
Při výběru jehličnanů na živý plot vycházíme jak ze stanovištních podmínek a nadmořské výšky, tak ze vzhledu zahrady a okolní krajiny. Plot nemá působit masivně ani strnule. Můžeme ho také oživit vhodnou kvetoucími keři.