Přes léto je Vilín nenápadný, na první pohled připomíná obyčejnou lísku. Zato uprostřed zimy překvapí vilíny množstvím netypických, jakoby roztřepených drobných kvítků, nahlučených na výhonech ve svazečcích jeden vedle druhého. Známější jsou žluté kultivary, ale můžeme mít i oranžově kvetoucí a také sytě červené.
Vilín (Hamamelis) je opadavá keř, který rozkvétá v období mrazů – v průběhu ledna a února. A právě v tomto ročním období jsou nejkrásnější. Na větvích a někdy i listech mají vilíny hvězdicovité trichomy. Kmínky jsou štíhlé, nahnědlé nebo šedavé, listy střídavé, nesouměrné a nepravidelně zubaté. Oboupohlavné, čtyřčetné květy jsou neobvyklé, dekorativní a nápadné. Drobný kalich je červeně nebo oranžově zbarvený. Ozdobné jsou nezvykle úzké a dlouhé korunní lístky. Květy vykvétají v úžlabích řídkokvětých chomáčcích, na bezlistých větvích, takže se neztrácejí. Květy vynikají jednou neobvyklou vlastností, která brání jejich zmrznutí a prodlužuje kvetení. Je-li mráz, stočí se korunní plátky dovnitř květu a opět se narovnají, jakmile se oteplí. Některé odrůdy příjemně vonní. Plodem je dřevnatá tobolka ukončená zobáčky, která obsahuje dvě černá lesklá semena. Tobolky vytrvávají na keřích dlouho, minimálně do doby květu. Někdy se větve s tobolkami používají jako doplněk ve vazačství.
Druhy a odrůdy
Vilíny pocházející ze Severní Ameriky a z východní Asie. Z toho se asi šesti druhům daří v našich podmínkách a dorůstají výšky okolo čtyř metrů. Žlutočervené – H. virginiana ´Rubescens´; oranžově červené – H. mollis ´Brevipetala´, H. x intermadia ´Ruby Glow´; růžové – H. vernalis ´Carnea´; červené – H. x intermedia ´Rubin´ a ´Friesia´; měděně červené – H. x intermedia ´Diane´; temně červené – H. x intermedia ´Carmine Red´, H. japonica var. flavo-purpurescens ´Carmine Red´ a H. japonica var. flavo-purpurescens ´Adonis´.
Stanoviště
Všechny druhy vilínů vyžadují slunečné stanoviště, případně lehký polostín. Na stinných stanovištích zpravidla méně kvetou. Při výsadbě bereme v potaz skutečnost, že se keře časem rozrostou do šíře až čtyř metrů a že případné pozdější tvarování řezem není žádoucí. Potřebují dostatek místa, za které se nám v zimě odmění, zejména, vysadíme-li hned několik různobarevných kultivarů, rozkvétajících v odstupu několika týdnů – to si atraktivních květů užijeme až do časných jarních měsíců. Na podzim většině vilínů nádherně zezlátne až zrudne listí.
Pěstování
Vilínům se daří v humózních, svěžích a stále mírně vlhkých půdách. Spokojí se s neutrální nebo mírně kyselou zemí, pouze Vilín viržinský snáší i půdy vápenité. Půdu je možné vylepšit přidáním kompostu nebo rašeliny. Tyto okrasné stromy nikdy nevysazujeme na suchá, vyprahlá stanoviště, protože by je snadno mohl poškodit sluneční úpal. V létě, zvláště je-li dlouho sucho, nám budou Vilíny vděčné, když je občas zavlažíme. V našich podmínkách jsou tyto dřeviny otužilé a zimní mrazy je poškozují jen zřídkakdy. Vilíny dobře rostou a netrpí chorobami, škůdci ani okusem zvěří. Špatně však snášejí přesazování.
Množení
Vilín se množí poměrně obtížně. Vysazujeme je nejlépe na podzim z kontejnerů. Dbáme na to, aby rostliny neměly poškozený kořenový systém. Přes zimu povrch půdy pro jistotu mulčujeme zetlelým hnojem, kompostem nebo rašelinou. Mladé rostliny pravidelně zaléváme.
Použití a přínos
Vilín je vyslovený solitér. Vyžaduje dostatek místa, aby se mohl uplatnit v celé své kráse. Tyto stromy dorůstají až do výšky čtyř metrů a jsou dlouhověké. Kombinovat je s ostatními listnatými keři je dosti obtížné. Rozhodně se nehodí do živých plotů. Žlutokvěté kultivary se hodí jako předsadba před tmavými jehličnany a vyšší stálezelené dřeviny. Dají se pěstovat také v nádobách, menší rostliny si v době květu přeneseme na ideální stanoviště a po odkvětu je můžeme umístit na odlehlejší místo zahrady. Větévky se hodí k rychlení. Vilíny obsahují v kůře velké množství tříslovin. Používají se v lékařství a v kosmetice. V místech jejich přirozeného výskytu jsou hojně využívány v přírodním léčitelství. Jeho větve jsou prý obzvláště vhodné pro proutkaření.