Zimnokvět časný je okrasný zahradní keř, který rozkvétá uprostřed zimy světle žlutými, někdy téměř bílými květy s nápadným purpurově vybarveným středem. Keř ještě nepatří k těm nejznámějším, což je škoda, neboť květy jsou nejen atraktivní v době, kdy okolní příroda hluboce spí, ale navíc nádherně voní. Těšit se z nich můžeme zpravidla od ledna do března.
Zimnokvět časný (Chimonanthus praecox) patří do rodu Sazaníkovitých (Calycanthaceae) a pochází z Číny. Tato časně kvetoucí opadavá dřevina zabere na zahrádce prostor okolo tří metrů, a to jak do výšky, tak i do šířky. Borka má šedozelenou barvu. Listy jsou protáhle vejčité, hladké a zespoda porostlé chloupky a mohou měřit od 8 do 25 centimetrů. Květy bývají velké 2,5 až 3 centimetry, podle odrůdy žluté nebo bílé se světle hnědým až purpurovým středem, vonné. Z květů se vyvinou soudkovité plody – nažky, které jsou jedovaté a v našem mírném pásmu nedozrávají.
Odrůdy a kultivary
K nejčastěji pěstovaným odrůdám patř – Chimonanthus praecox Grandiflorus. Ch. concolor má celé květy citrónově žluté. Ke kultivarům patří dále Ch. nitens, Ch. praecox Patens je žlutý s hnědým středem, Ch. yunnanensis je světložlutý s purpurovým středem, Ch. praecox Parviflorus, Ch. praecox Luteo-grandiflorus má hnědě-purpurový střed.
Stanoviště
Zimnokvět časný vyžaduje slunné a před větrem chráněné stanoviště. Nejlépe se mu u nás daří v oblastech, kde se úspěšně pěstuje vinná réva. Vhodné umístění je do předzahrádek a podél příchodových cest, kde si vůni i zajímavé květy nejlépe vychutnáme.
Pěstování
Půda, do které Zimnokvět vysadíme, by měla být především propustná a s vyšším podílem živin. Vyhneme se těžkým a zamokřeným místům. Prostokořenné sazenice, i s balem vysazujeme na jaře a na podzim, kontejnerované můžeme celoročně. Zvláštní péči nevyžaduje, při déletrvajícím suchu zavlažujeme. Zimu snáší poměrně dobře, avšak mráz by mohl poškodit mladé rostliny, které proto raději chráníme chvojím nebo jutou apod. Kvete zpravidla druhým až třetím rokem po výsadbě. Po odkvětu Zimnokvět prořežeme tak, že odstraníme poškozené větve a tvarujeme jen nezbytně.
Množení
Množíme vegetativně řízky z měkkého dřeva, které z mateřské rostliny odřízneme v létě. Konečky na řezu namočíme do stimulátoru a řízky zapíchneme do pěstebního substrátu nejlépe ve skleníku, anebo je přiklopíme velkou sklenicí. Zaléváme přiměřeně. Jakmile sazenice dobře zakoření a dorostou do výšky asi 30 centimetrů, můžeme je vysadit na konečné stanoviště.
Použití a přínos
V zimě kvetoucí keř pěstujeme jako solitér, anebo je můžeme vytvarovat na konstrukci podél zdi. Přínosem je příjemná vůně a atraktivní květy (trochu podobné květům vilínu) v době, kdy většina ostatních dřevin hluboce spí. Nařezané větvičky s pupeny rychlíme ve váze s vodou podobně jako forzýtie nebo větvičky třešně.