Salát patří k nejzdravějším zeleninám, neboť u něj konzumujeme celou zelenou část rostliny se všemi fotosynteticky aktivními látkami i látkami, které zajišťují přenos energie mezi buňkami. Vybereme-li správné odrůdy, můžeme různé druhy salátu pěstovat úspěšně po celý rok. Někdy se ale může stát, že naši úrodu poškodí choroby a škůdci salátu. Jak tomu zabránit?
Co se týká škůdců, většinou se jedná o mšice – ZDE, drátovci – o nich ZDE, housenky¨, nejvíce asi slimáci a hlemýždi a další. Z chorob může salát trpět hnilobu, okrajovou spálou listů anebo plísní.
Hniloby salátu
Na salátu, ale i porostech listových zelenin můžeme najít různé druhy hnilob. Vyskytují se především u přehoustlých porostů, kde se dlouho zadržuje vlhko mezi rostlinami. Příznakem napadení je především zavadání nejstarších vnějších, ale později též vnitřních listů hlávek salátu. Dále můžeme zjistit zahnívání pletiv a rozpad jednotlivých listů. V místě rozkládajících se listů a také často na kořenovém krčku a spodních částech rostliny vyrůstá bílé vatovité mycelium houby, na kterém jsou během krátké doby patrné drobné černé a pevné tečky (sklerocia). Při dalším postupu napadení mohou rostliny hynout.
Ochrana a prevence
Základním opatřením je zabezpečení dostatečné vzdušnosti mezi hlávkami, prostě bychom je neměli zalévat shora. Rychle rostoucí odrůdy touto chorobou trpí méně, protože hnilobě jakoby odrůstají. A rozhodně bychom neměli sazenice vysazovat do půdy hlouběji, než kam dosahuje jejich kořenový krček.
Okrajové spály salátu
K poměrně častým problémům dochází u polního a přirychlovaného salátu z důvodu fyziologického nedostatku vápníku. Jde tedy o tzv. neparazitární onemocnění, které nezpůsobuje žádná choroba ani škůdce, ale vnější podmínky, které nejsou pro rostliny příznivé. Příznaky poškození se projevuje rozdílně v závislosti na intenzitě nedostatku i na odrůdě salátu. Nejčastěji dochází k okrajovým spálám na listech, které se zbarvují nejprve žlutavě a záhy hnědnou. Poškozené části zasychají a jakoby se zkrabatí, deformují. Na povrchu poškozených míst zprvu nenajdeme žádné mycelium houby, i když v dalších fázích se na nich může sekundárně houba vyskytnout. Častěji se tak stane u listů starších rostlin. Příčiny vzniku nedostatku přijatelného vápníku se objevují za podmínek vysoké vzdušné vlhkosti a sníženého výparu vody z rostlin. Také výskytu onemocnění napomáhá nadbytek dusíku a draslíku v půdě či vysoké teploty. Citlivější bývá salát pod fólií, kde se vlhkost může držet déle.
Ochrana a prevence
Jako základní ochranná opatření je třeba udržovat neutrální až slabě zásaditou půdní reakci pravidelným vápněním, rovnoměrnou závlahu a výživu plnými hnojivy. V případě pravidelnějšího výskytu spály je účelné využít hnojiv s přijatelným vápníkem (např. Wuxal) nejen do půdy, ale i jako postřik na list.
Plíseň salátu
Mezi choroby a škůdci salátu patří i hniloba, která poškozuje především starší listy salátu. Postupně se na nich objevují světlezelené, různě veliké skvrny, které jsou často hranatě ohraničené žilnatinou a vytvářejí jakoby obdélníčky nebo čtverečky. Skvrny se postupně zvětšují a hnědnou, pletivo odumírá, až celkově napadené listy mohou uhnívat. Na spodní straně skvrn je patrný bělavý poprašek reprodukčních orgánů houby. Je to významná choroba všech typů salátu, i když především škodí na rychlených kulturách. Choroba se přenáší z jedné vegetace do druhé osivem nebo sporami v posklizňových zbytcích a také rozstřikem kapénkami vody. Výskyt podporuje ovlhčení listů, především nevhodná zálivka shora, deštivé počasí a teplota kolem 15 až 18 °C.
Ochrana a prevence
Ochrana je založena na dezinfekci substrátů, důsledné likvidaci posklizňových zbytků a hlubokém rytí. Při pěstování ve skleníku zajistíme intenzivní větrání. Jako základní prevenci můžeme volit nověji vyšlechtěné odolné odrůdy. Důležitá je i likvidace hostitelských plevelů. Z chemického ošetření je povoleno pouze moření osiva, použití fungicidních postřiků je možné jen v semenných porostech.