Trvalky do stinných míst

žlutě kvetoucí stínomilné rostliny Popelivky sibiřské
Popelivka sibiřská, foto med

V každé zahradě nalezneme místa ve stínu budov, zídek a pod stromy či keři. Často zůstávají zbytečně ležet ladem, ačkoliv trvalky do stinných míst vybíráme dokonce z několika stovek druhů a odrůd. Půdokryvnými kobercovými trvalkami nahradíme nevzhledný trávník, který ve stínu bývá řídký, slabý a nehezký. Při použití vhodných druhů získáme nový a zajímavý kout zahrady se svěží zelení listů, a při vhodně volené skladbě výsadeb též s květy. Bude krásný po větší část roku. Přičemž některé stínomilné trvalky navíc upoutají i téměř exotickým vzhledem.

Rdesno, foto med

Stínomilné trvalky můžeme rozdělit do několika skupin: v první jsou především cibuloviny a hlíznaté a oddenkaté rostliny, které raší a kvetou brzy na jaře a začátkem léta zatahují. Všechny jarní cibuloviny a hlíznaté rostliny vyžadují humózní, živinami bohatou, stále mírně vlhkou půdu.

Nejznámější stínomilné trvalky

Talovín zimní, foto med

K nejznámějším stínomilným trvalkám patří: Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis ), Bledule jarní (Leucojum vernum), Talovín zimní (Eranthis), Kandík psí zub (Erythronium dens-canis ), hlíznaté Dymnivka dutá (Corydalis cava) a oddenkaté Sasanka hajní (Anemone nemorosa). Všechny jarní cibuloviny a hlíznaté rostliny jsou stínomilné a vyžadují humózní, živinami bohatou, stále mírně vlhkou půdu. Zahajují zahradní sezonu a vytvářejí předjarní efekt, který nesmí chybět na žádné zahradě.

Hosta, Bohyška

Hosta, Bohyška, foto med

Na jaře kvetoucí, zatahující rostliny se dobře kombinují s druhy, které raší pozdě na jaře. Asi nejvýznamnějšími zástupci této skupiny trvalek jsou Bohyšky – hosty (Hosta). V nabídce zahradnických firem je celá řada odrůd, od miniaturních, menších než 10 cm až po obří s listy dlouhými přes 1 m. Jsou rozdílné ve tvaru listu, který může být úzký, kopinatý, ale také okrouhlý či oválný. Kromě host s listy zelenými se pěstují i hosty výrazně bíle nebo žlutě skvrnité. Oblíbené jsou také odrůdy s modrým listem. Půvabné jsou i jejich zvonečkovité květy, obvykle fialové nebo bílé, často příjemně voní. Hosty mají již tradiční, nezastupitelné místo v zahradě. Dobře rostou v humózní půdě, v období sucha je pro jistotu zalijeme. Snášejí sice i přímé slunce (může však popálit některé výrazně skvrnité odrůdy), ale více jim vyhovuje polostín, lépe zde vynikne kresba a barva listů, dobře také rostou ve stínu.

Kapradiny

Kapradiny, foto med

Vlhko a stín si obvykle spojujeme s kapradinami. Většina kapradin také raší později na jaře, jen několik druhů je stálezelených. Mají úhledné ploché, většinou zpeřené listy, které jsou v mládí spirálovitě stočené, což nenajdeme u žádných jiných rostlin, snad s výjimkou některých cykasů. Rozvíjející se listy kapradin patří k nejúžasnějším tvarům jarní přírody. Kapradiny jsou vynikající zahradní rostliny, jedny z nejlepších trvalek ozdobných listem. Výborně se kombinují s většinou trvalek, vhodné jsou jako podrost pod většími keři, ale můžeme je pěstovat i solitérně, či jako nepřehlédnutelný a přitom vzdušný doplněk zahradní architektury. Asi nejkrásnější kapradinou je Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) s velkými nálevkovitými růžicemi listů. Pro zdárný růst vyžaduje důkladnou zálivku. Protože se jedná o velkou rostlinu, chce dostatek prostoru. V zahradě ale můžeme pěstovat i řadu dalších kapradin – ať již rod Kapradina (Polystichum), Papratka (Athyrium) či Kapraď (Dryopteris).

Půdopokryvné stínomilné trvalky

Barvínek menší, foto med

Další skupina je vhodná především jako náhrada trávníku i jako podrost pod okrasnými keři. Její zástupci nejlépe vynikají ve větším stejnorodém porostu. Barvínek menší (Vinca minor) je opravdový nezmar, který vydrží sucho, stín i sluníčko. Pěstuje se nejčastěji planý, blankytně modrý, ale občas se setkáme také s barvínkem bělokvětým či fialovým a vzácně i s odrůdami plnokvětými. Barvínek větší (Vinca major) je méně odolný k zimě, často namrzá, ale obvykle bez problémů obráží. Tradiční tmavě zelené kožovité listy barvínků doplňují odrůdy s panašovaným listem.

Další půdopokryvné trvalky

Pupkovec jarní, foto med

Vynikající půdní pokryv vytvářejí také Škornice (Epimedium). V zemi mají plazivý oddenek, ze kterého na jaře vyrůstají květenství a složené listy. Škornice vytvářejí hustý koberec, který brání růstu plevele a je zcela nenáročný na údržbu. Pěstované druhy škornic dobře snáší suchý stín. Na pokrytí polostinných stanovišť se také dobře hodí Pupkovec jarní (Omphalodes verna). Na jaře kvete pomněnkově modrými květy, pěstuje se také bělokvětá odrůda. Dobře se kombinuje s jinými stínomilnými trvalkami, je vhodný též jako podrost pod stromy. Příbuzný, ale vyšší je Pomněnkovec větší (Brunnera macrophylla). Můžeme také použít Zběhovec (Ajuga) či Hluchavky (Lamium), které se pěstují v mnoha odrůdách s bíle skvrnitými listy.

Solitéry

Sasanka hajní, foto med

Na záhonech nebo solitérně pěstujeme trvalky do stinných míst. Vhodné jsou trsnatě rostoucí hrachory, jako náš domácí Hrachor jarní (Lathyrus verna), žlutě kvetoucí Hrachor zlatý (Lathyrus aureus), Jarmanka (Astrantia), Dlužichy (Heuchera). Ze zajímavých, v létě kvetoucích trvalek s exotickým vzhledem se v nabídce našich školek objevuje Kirengeshoma palmata, přes metr vysoká trvalka se žlutými, zvonkovitými květy. Deinanthe je další zajímavý rod, který je příbuzný hortenziím. Má velké modré či růžové květy. V létě kvetou Ploštičník (Cimicifuga). Jedná se o statné solitérní trvalky vysoké i přes 2 m. Květy jsou v hustých klasovitých květenstvích, výrazně voní. Také na podzim kvetoucí Sasanky (Anemone tomentosa, Anemone hupehensis) jsou krásné solitérní či záhonové trvalky. 

Vlhkomilné solitéry

Čechrava, foto med

Na vlhčích místech nesmíme zapomenout na trvalky do stinných míst Čechravy (Astilbe). Vyžadují humózní, živinami bohatou půdu a dostatečnou zálivku. Odmění se nám nádhernými hustými, bíle, růžově či červeně zbarvenými květenstvími. Čechravy mají nespornou výhodu, jejich listy nechutnají slimákům. Vlhký stín milují také Popelivky (Ligularia), vysoké trvalky se žlutými úbory. Tento stručný přehled je jen výběrem z širokého spektra pěstovaných stínomilných trvalek.

Solitéry z doby našich babiček

Konvalinka, foto med

Připomeňme ještě solitéry, jako je Konvalinka (Convallaria) a Kokořík (Polygonatum), oblíbené rostliny našich babiček. Musíme zmínit Čemeřice (Helleborus), jedny z prvních květů rozkvétajících ještě na sněhu. Drobná růžová srdíčka Srdcovek (Dicentra), které zdobily čínské zahrady již ve starověku, se u nás běžně pěstují již řadu let. Plicníky (Pulmonaria), přehlížené jarní krásky s barvou květu, která se mění podle stáří z červené na modrou. A také by náš výčet nebyl úplný, kdybychom vynechali Rodgersie a Aralky (Aralia), rostliny s velkými, nápadnými listy vhodné do větších prostor, především do parků a zámeckých zahrad.

Výsadba a péče o trvalky do stinných míst

Srdcovka nádherná, foto med

Rostliny nakupujeme v kontejnerech a vysazujeme je buď koncem léta, aby stihly do zimy dostatečně zakořenit, nebo na jaře. Při výsadbě v plné sezoně mladé rostliny průběžně pečlivě zaléváme, aby nezaschly. Stínomilné trvalky patří k vděčným rostlinám. Nevyžadují příliš péče, a přesto nás dokáží okouzlit. Protože se obvykle jedná o rostliny z lesů a hájů, vyžadují humózní, středně těžkou půdu a dostatek živin. Nevysazujeme je rozhodně do čisté rašeliny a ani ve stínu u nich v době sucha nezapomínáme na zálivku.