Štěrkové zahrady získávají stále více příznivců i v našich krajinách. Někdo jim dává přednost, neboť se zhlédl v japonských zahradách, jiný protože má suchý pozemek a nechce se mu každou chvíli zalévat, další nerad seká trávu a někomu se prostě líbí. Zdánlivě nepřívětivý materiál totiž dokáže vnést do zahrady zajímavé momenty, nad nimiž stojí za to se zamyslet. Štěrková zahrada vypadá dobře a vyžaduje minimum péče.
Právě teď je ta správná doba na plánování co a jak zkusit na zahradě jinak. Zajisté že v případě, že máme zahradu velkou, pojmeme jako štěrkovou jen na malé části okrasné zahrady nebo na předzahrádce. V suchých létech bude vypadat stále dobře, na rozdíl od běžných zahrad, které v parných dnech ani nestačíme zalévat. A nemusí se jednat jen o japonskou zahradu.
Štěrk jako náhrada trávníku
Štěrk jako překvapivě univerzální materiál, vytvářející zajímavé struktury a může se stát praktickou a esteticky uspokojivou náhradou za trávník. Je relativně levný, snadno se pokládá a je ideální pro plochy složitého tvaru. Vypadá zajímavě, je vhodný do téměř všech typů stylových zahrad a můžeme ho bez problémů kombinovat s jinými povrchovými materiály, jako je dlažba nebo cihly. Štěrk dokáže rozčlenit velké rozlohy pevných povrchů, které by jinak mohly působit jednotvárně. Harmonicky spojuje osázené a volné plochy. Tvoří strukturovaný doplněk k vysazeným květinám a dalším rostlinám. Také z něj můžeme vytvářet atraktivní vzory, a to i ty poměrně složité experimentální geometrické obrazce, i vinoucí se cestičky i s ostrými zatáčkami. K štěrkové zahradě se hodí i gabionové zídky nebo gabionové lavičky.
Nevýhody štěrkové zahrady
Mezi nevýhodu lze považovat hlučnost, která vzniká při chůzi po něm (i když na druhou stranu, je-li stěr u domu, prozradí zloděje). Další nevýhodou je, že pokud není vymezen pevnými obrubníky, je třeba ho pravidelně doplňovat, neboť se roznáší do okolí, trávníků, a často se na botách vnese do domu. Také je nepříjemné, že jím prorůstá plevel, který se obtížně odstraňuje. Tip: Proti plevelům se osvědčila geotextilie v základu štěrkové vrstvy a na jaře postřik plochy herbicidem proti plevelům.
Barvy a struktura
Štěrk se dá koupit přímo z lomu, od obchodníků se stavebninami nebo v specializovaných zahradních firmách. Jeho barva se mění od šedé či medově hnědé přes růžovou a červenou až po bílou. I velikost těchto hranatých odštěpků z lomů je různá. Štěrk se prodává tříděný podle velikosti od velmi jemných úlomků k poměrně velkým kolem 2 i více cm. Většině potřeb na zahradě vyhovuje štěrk v rozmezí 6 – 10 mm. Při jeho výběru je dobré nejprve na zkoušku vysypat menší plochy, pozorovat je a projít se po nich. Čím hrubší štěrk, tím hlučnější chůze a nepříjemný pro nášlap. Na druhou stranu však při běžné zátěži štěrková zahrada dlouho vydrží. Jemnozrnné štěrky, po nichž se lépe chodí, zase snáze uvíznou v podrážce a roznášejí se po trávníku. Barvu pak vybereme podle citu.
Rychlost a jednoduchost
Výhodou práce se štěrkem je její rychlost a jednoduchost. Objednaný materiál si necháme složit co nejblíže místu, kde bude štěrková zahrada a kde ho později použijeme. Odpadne nám tak přeprava materiálu. Plochu dočasného skladu ohraničíme, aby se štěrk nesypal a nerozházel po okolí. Abychom omezili pozdější údržbu na minimum, důkladně připravíme podklad. Plocha by měla být vodorovná, neboť štěrk sjíždí dolů i při nepatrném sklonu.
Postup tvorby štěrkového záhonu
- Odstraníme vrchní vrstvu půdy, která je zásobárnou plevelných semen, a místo zbavíme veškerého plevele a kořenů.
- Pro pochozí části (cestičku) musí být podklad pevný a dobře zhutnělý. Položíme na něj vrstvu geotextilie, která zabrání růstů plevelů i propadání štěrku hluboko do povrchu. Na plochu pak můžeme položit i silnou plastovou fólii.
- Nasypeme štěrk, uhrabeme a uválcujeme ho, abychom dostali pevný povrch pro chůzi. Není-li nám štěrk pro chůzi příjemný, můžeme do něj zasadit nášlapné kameny. Štěrková zahrada tak získá další zajímavý prvek.
- Nepravidelné plochy vyznačíme pomocí zahradní hadice, vápna nebo bílého písku. Nástroj k zařezávání hran nebo rýčem ořízneme trávník kolem obvodu a plochu vybereme. Základ by měl být volně propustný, ale dobře udusaný.
- Aby se štěrk udržel na místě a nebylo ho třeba často doplňovat, potřebuje pevnou obrubu. Zasadíme ji do rýhy hloubky obrubníku plus 2,5 cm pro štěrk a maltu do základu. Použít můžeme betonové bloky, dlaždice, cihly nebo cihlové dlažební kostky, anebo dřevěné špalíky.
- Okraje z kamenů, keramiky, betonu, dlažebních kostek nebo cihel vyžadují pokládku do malty na pevný podklad spodní půdy nebo štětu, který je dostatečně hluboko na to, aby udržel 5 cm tlustou vrstvu zhutnělého písku. Obrubník uložíme na maltu a pevně zašlápneme.
- Pokládka štěrku pak už nepředstavuje žádný problém. Nasypeme ho na určené místo tak, aby se dal rozhrnout hráběmi. Začneme od nejvzdálenějšího místa rozdělíme ho rovnoměrně po celé ploše do výšky 2,5 cm. Na 20 m2 budeme potřebovat asi 0,7 m3 štěrku. Při uhrabávání přisypeme štěrk tam, kde je potřeba, a srovnáme ho do výšky obrubníku.
Příklady štěrkových krajin
S trochou tvůrčího talentu vytvoříme pomocí štěrku různých barev, velikostí a struktur stylizovaný obraz.
Tekoucí voda: Štěrk je ideální pro vytvoření volných tvarů s měkkými, plynulými liniemi a proto dokáže velmi věrně vytvořit iluzi tekoucí vody. Pomocí drobného namodralého štěrku nebo hladké břidlice můžeme napodobit potůček proplétající se mezi nepravidelnými naplaveninami dříví nebo mezi polními divokými květinami. Větší oblázky nebo valouny vložené do koryta vytvoří přirozený vzhled a dojem členitosti toku.
Mořské pobřeží: Pomocí drobných oblázků nebo přírodně zbarveného štěrku, do něhož přihodíme pár mušlí, stvoříme v zahradě malou oblázkovou pláž. Přidáme kusy „vyplaveného“ dřeva a osadíme rostlinami rostoucími na pobřeží, jako jsou turany (Erigeron), kosmatce (Dorotheanthus), ostřice (Carex), máčky a tamaryšky.
Pouštní planina: Kaktusy a jiné sukulenty (některé pouze přes léto v květináčích překrytých štěrkem) vypadají nejlépe v prostředí, které napodobuje suchou, plochou krajinu z míst jejich přirozeného výskytu. Je lepší, rostou-li samostatně, ne ve skupinách. Jako pohledové dominanty můžeme vysadit jednu nebo dvě větší, výrazné rostliny, například otužilou juku nebo vždyzelený Euphorbia myrsinites.