Koniklec je květinou jara. Velké, nápadné květy vykvétají již v březnu a kvetou zpravidla až do května. Rostlina má svůj půvab i po odkvětu, kdy se na prodloužených okvětních stoncích tvoří chlupaté koule. Koniklec bývá ozdobou skalky, stepní zahrady nebo kamenného koryta či jiné vhodné nádoby na terase.
V přírodě chráněnou rostlinu Koniklec (Pulsatilla) najdeme na loukách chudých na živiny i v hornatých krajinách. Původní barva květů je světle až tmavě fialová, dnes již vyšlechtili barvy nejrůznějších odstínů purpurové, červené, růžové i bílé. Velké květy jsou složené z šesti zvenčí chlupatých lístků, ochlupené jsou i jednoduché lodyhy. Trsnatá rostlina dorůstá asi dvaceti centimetrů. Dlouze řapíkaté, stříbrné, hedvábně chlupaté listy v růžici se vyvíjejí se až po odkvětu. Po odkvětu se na prodloužených květních stopkách vytvářejí velké péřové koule, které jsou velmi dekorativní.
Odrůdy a kultivary
Koniklece existují v mnoha druzích a kultivarech. Nejčastěji se pěstuje Koniklec obecný nebo německý (Pulsatilla vulgaris) má květy bledě až sytě fialové barvy, jsou vzpřímené, ale za deštivého počasí skloněné, nálevkovité až zvonkovité. Mezi zajímavé kultivary patří červeně kvetoucí ‚Bells Red‘ či ‚Pinwheel Dark Red Shades‘; fialově ‚Violet Blue‘, ‚Bells Violet‘; bíle kvetoucí ‚Bells White‘ či ‚Alba‘. K nejkrásnějším patří především na loukách rostoucí Koniklec jarní (P. vernalis). Má velké otevřené květy, uvnitř bílé, zvenčí nafialovělé. Na skalách, písčinách a světlých lesích můžeme najít Koniklec luční (P. pratensis), jehož tmavě fialové květy rostou na ohnutých stoncích jako zvonky. Také jsou mnohem menší. Květy se objevují později – většinou v dubnu až květnu.
Stanoviště
Koniklec dobře prospívá na slunném stanovišti v chudých a propustných kamenných, písčitých nebo štěrkových půdách, nejlépe s obsahem vápníku. Porostou ale i v půdách kyselých.
Pěstování
Koniklec není na pěstování nijak náročný. Pokud je nebudeme sázet do skalky, ale pěstebních nádob, bude dobré, když v nich uděláme dobrou drenáž, aby rostliny neohrozilo přemokření. Pěstujeme-li koniklec ze semínek, musíme si sadbu předpěstovat, a to ihned po odběru, neboť semena rychle ztrácejí klíčivost. Vysejeme je do pěstební nádoby a zasypeme tenkou vrstvou písku. Mírně zavlažujeme, aby substrát zcela nevyschl. Mladé sazenice vysazujeme na konečné místo nejlépe na podzim a ve větším množství pohromadě. Pak už porostou samy. Přesazování nemají koniklece v lásce – mají dlouhé kořeny, které se snadno mohou poškodit, a rostlina pak hyne. Za několik let se sazenice rozrostou do velkých trsů. Starší rostliny, které jsou již dlouho na stanovišti, přihnojíme, případně také zeminu posypat drcenými vaječnými skořápkami.
Množení
Poté, co po odkvětu konikleců uzrají semena v nažkách, posbíráme je, a co nejdříve vysejeme na do nádob na předpěstování. Pokud ale chceme určitou barvu květu, raději si koupíme rozkvetlou sazenici. Při pěstování ze semínek není jisté, jakou barvu budou květy mít, protože koniklece se mezi sebou snadno kříží. Vegetativní množení dělením kořene je možné, ale úspěšné sotva z poloviny.
Použití a přínos
Koniklec je trvalka, která většinou kvete brzy zjara a jakoby z ničeho se najednou objeví trs krásných květů, a jakoby nic zas zmizí. Neměl by chybět v žádné skalce, na žádné tzv. štěrkové nebo pouštní zahradě. I v kamenných korytech u vchodu do domu či v nádobách na terase nás potěší dvou krásou.