Kosatec, Iris se těší stálé oblibě nejen pro nádherné květy, ale i pro příjemnou vůni, kterou vydávají. Kosatce podle druhu můžeme vysadit na okrasné záhony, do předzahrádek, na skalky, na břeh zahradních jezírek i do nádob na terase. V květomluvě značí Iris porozumění, v Japonsku symbolizuje plodnost. Některé národy využívají hlízy v kuchyni, v léčitelství a k výrobě barvy, voňavek i šňupacího tabáku… Pěstování kosatců je nenáročné a snadno se i množí.
Kosatec (Iris) je rozšířen téměř po celém světě. Můžeme mezi nimi objevit druhy s mohutným květenstvím na stoncích více než metr vysokých, i drobné rostliny vysoké sotva pár centimetrů, které mají v oblibě skalničkáři. Z botanického hlediska je třídění kosatců poměrně složité, pro rozlišení hlavních typu z hlediska zahrádkářů stačí snadné rozdělení do dvou základních skupin: na ty, které rostou z cibule a na ty, které rostou z dužnatého ztluštělého oddenku.
Odrůdy a kultivary
Kosatce mají okolo třiceti pěti odrůd, z nichž má většina modrý odstín a náleží k odrůdě Blue Magic, Profesor Blaauw nebo Blue Diamond. Stále intenzivněji se šlechtí další barvy a odstíny, a tradiční modř, jako jejich základní charakteristický rys, trochu ustupuje. Běžně vidíme kosatce bílé (Casablanca, Madonna), žluté (Apollo), nachové (Hong Kong) a další, včetně kombinace barev. Iris Barbata – hybridy kosatce bradatého, ze skupiny rostoucí z oddenků kvetou v barevné škále takřka neomezené. Většina z těchto hybridů vykvétá přibližně od poloviny května do konce června. Iris Barbata se podle vzrůstu dále dělí do tří skupin, z nich k nejoblíbenějším patří kosatce vysoké. Další skupiny kosatců dělíme i podle nároků na prostředí – jsou to výrazně vlhkomilné či dokonce bahenní odrůdy, podle rozdílného vzhledu – například velkokvěté americké kosatce. Sibiřský kosatec je drobnější, umístíme ho v zahradě na vlhčím a trochu zastíněném místě.
Stanoviště
Iris jsou celkem nenáročné, potřebují slunce, propustnou a výživnou půdu, kromě bahenních a vlhkomilných nesnášejí přemokření. Můžeme je ve výsadbě dobře kombinovat s dalšími trvalkami, které je ale nesmějí přerůst ani zastínit jejich oddenky, jenž by potom snadno podlehly hnilobě. V chladnějších oblastech hůře vykvétají, špatně se množí anebo v zimním období více trpí.
Pěstování
Většině kosatců se v našich podmínkách dobře daří. Nejsou ani tak citlivé na mráz jako spíše na deštivé počasí a dlouhodobě podmáčenou půdu. Přezimují na záhonech, jen v případě velmi silných mrazů je zakrýváme. Oddenky vysazujeme na jaře nebo na podzim. Důležité je, aby nově vysazené rostliny stihly do příchodu zimy dobře zakořenit. Již v následujícím roce silnější rostliny vykvetou a během dvou až tří let se rozrostou a vytvoří nové trsy. Po přibližně čtyřech až pěti letech pěstování se je vyplatí znovu zmladit. Americké kosatce, velkokvěté pestrobarevné hybridy jsou o poznání náročnější než ty, které pěstovaly naše babičky. Vyžadují na živiny bohatou, výhřevnou a především dobře propustnou půdu. Jsou o dost náročnější i na přísun vláhy, ale pozor: v těžkých jílovitých půdách nebo v deštivých letech trpí hnilobou dužnatých oddenků. Rozhodně se jim nebude dařit například ve stínu stromů.
Množení
Všechny oddenkaté kosatce se množí velice snadno dělením starších trsů buď ihned po odkvětu, nebo časně na podzim. Do příchodu zimy oddělky spolehlivě zakoření a druhý rok v květnu již silnější rostliny vykvetou.
Použití a přínos
Kosatci můžeme podle druhu osázet záhony, skalky, vlhkomilnými druhy okraje jezírek. Modré kosatce jsou nejvíce žádané na jaře, v době kdy květiny kvetou převážně ve žlutých a sladkých jarních odstínech, a tak kosatce vytvářejí v jarních aranžmá zajímavý kontrast. Výborně se hodí do smíšených aranžmá a vazeb, kde se mohou kombinovat s anemonkami, pryskyřníky či tulipány. Americké kosatce jsou rovněž vhodné jako květiny k řezu. Vždy ale vybíráme stvoly s poupaty těsně před rozkvětem. Jednotlivé květy sice celkem rychle uvadají, nicméně další poupata posléze rychle rozkvétají – často i dvě až tři na jednom stonku, takže kytice kosatců vydrží ve váze dlouhou dobu.