Kosatec sibiřský, Iris sibirica

Mezi elegantní štíhlé a vysoké modrokvěté kosatce patří Kosatec sibiřský, Iris sibirica. U nás roste ojediněle i planě, jsou ohrožené a chráněné. V zahradách nadělají velkou parádu zejména jako solitérní rostliny u jezírka či u pergoly. Jejich pěstování zvládnou i začátečníci.

Kosatec sibiřský (Iris sibirica) je trvalka z čeledi kosatcovitých (Iridaceae) pocházející z pásma od Evropy přes Sibiř po východní Asii. Podzemní oddenek je plazivý. Z trsů dlouhých, zelených a úzkých listů vyrůstají duté lodyhy, vysoké až 130 cm. Na jednom stonku bývají dva až tři květy. Podle kultivaru jsou modré, bledě modré, fialové, lila a bílé. Na vnějších plátcích mají výrazné žilkování. Kvetou od května do července. Celá rostlina je jedovatá.

Druhy a odrůdy

V zahradách se pěstují většinou kultivary, vzniklé křížením Iris sibirica s I. Sanguinea. Oba druhy se spolu snadno kříží, kdežto ostatní kosatce mají jiný počet chromozomů a křížení s nimi není možné. I. sibirica ‚Alba‘ má květy bílé. Kultivary s květy barvy: ’Blue Celeste’ světle modré; ’Mrs Rowe’ narůžovělé; ’Snow Queen’ bílé; ’Mountain Lake’ modré; ‚White Dove‘ bílé; ‚Blue Ridge‘ modré; ’Emperor’ tmavě modrofialové; ‚Pink Allure‘ lila; ‚Blue Moon‘ fialové; ‚White Swirl‘ bílé. Existují i zakrslé odrůdy, např. ‚Acuta‘, také plnokvěté např. ‚Flore Pleno‘ nebo ‚Having Fun‘. Sibiřské kosatce vyšlechtěné v Japonsku se odlišují tím, že mají stonky stejně dlouhé nebo i kratší než listy.

Stanoviště

Kosatec sibiřský upřednostňuje polostinné stanoviště a hlubší, zahradní, propustnou a přiměřeně vlhkou půdu s dostatkem živin. V přírodě roste tento Iris v mokřinách a na vlhkých rašelinových loukách. Proto je vhodné stanoviště např. u zahradního jezírka. Dlouhodobě přemokřenou půdu ale nesnáší.

Pěstování

Iris siberica vysazujeme na jaře – v dubnu a květnu. Oddenky sázíme – na rozdíl od ostatních kosatců – hluboko do země. Zaléváme jen v případě dlouhodobého sucha. Odkvetlé květy odstraňujeme, podpoříme tím násadu dalších květů. Po odkvětu odřízneme celý stvol těsně nad zemí, listy ponecháme, ty seřízneme až po zimě před rašením nových. Kosatec sibiřský je mrazuvzdorný a nepotřebuje na zimu ochranu. Každé čtyři roky trs koncem léta rozdělíme, čímž rostlinu zmladíme a rozmnožíme.

Množení

Kosatec sibiřský množíme dělením trsu na jaře nebo na konci léta tak, že srostlé oddenky od sebe odřízněme. Zasadíme je na nové stanoviště 30 cm od sebe.

Použití a přínos

Sibiřské kosatce pěstujeme jako nádherné solitéry poblíž jezírek a dalších vodních toků. Vysazujeme ve větších skupinách, případně i s dalšími vlhkomilnými trvalkami, jako je Pivoňka, Ostrožka, Bergénie, Hosta, Plamenky, Denivky a další. Všechny druhy kosatců jsou vhodné k řezu.