Zdraví a krása v přírodě i na zahrádce
Jak pěstovat květiny na zahradě a jaké najdeme v přírodě.
Kvetoucí záhony po celý rok můžeme mít pří správném osázení. Když se jarní cibule zatáhnou, nastoupí na jejich místo letničky a dvouletky, které posléze vystřídají rozkvetlé trvalky a podzimní květy a když zahradu pokryje sníh, stále ještě pokvete vřes a ten pak nahradí něžné sněženky, bledule, talovíny a čemeřice. Techniky výsadby a výsevu, stejně jako jejich načasování se musí řídit potřebami jednotlivých rostlin.
Pokračovat ve čtení „Kvetoucí záhony po celý rok“
Bílé květy řebříčků známe z přírody již od dětství – roste všude kolem, na každé louce, i v trávníku u domu, kde mu nevadí mu ani pravidelné sečení. Podíváme-li se na květ řebříčku zblízka, zjistíme, že je vlastně krásný. A což teprve vyšlechtěné odrůdy jako například Řebříček – Achillea Summer Pastels, které se pěstují na zahradách v široké škále barev. Barevné řebříčky jsou pěkné trvalky, které nepotřebují téměř žádnou péči.
Pokračovat ve čtení „Řebříček hýřící barvami“
Růže patří k nejkrásnějším květinám a bylo by škoda, kdyby nám během zimy vymrzly. Péče o růže před zimou je nutná zvláště u citlivých druhů jako např. růže na kmínku, roubované nebo růže pěstované v přenosných nádobách. Při nesprávné péči je totiž ohrožují i různí škůdci a choroby. Pokud si tedy chceme užívat půvabu a vůně růží i v další sezoně, měli bychom jim poskytnout ničím nerušený zimní odpočinek.
Pokračovat ve čtení „Péče o růže před zimou“
Chryzantémy vhodné i na hrob jsou, neboť se o nich říká, že jsou hřbitovním kvítím. To proto, že kvetou v pozdním podzimu a často jsou jako dekorace hrobů používané. Chryzantémy můžeme využít opravdu všestranně – zasadit je, umístit je na hrob v květináči, nebo i řezané ve váze. Vydrží až do zámrazu a na svátek Památky zesnulých, neboli na Dušičky, budou opravdu slavnostní ozdobou místa odpočinku našich blízkých.
Pokračovat ve čtení „Chryzantémy vhodné i na hrob“
Zářivé, veselé barvy a zároveň jemnost a hravost to jsou vytrvalé Třapatky – rudbekie, které přispějí k barvám podzimu. Třapatky jsou květiny tvarem podobné kopretinám nebo gerberám a vyskytují se jednak jako trvalky a jednak jako letničky nebo dvouletky. Neodmyslitelně patří ke koloritu venkovských i městských zahrad, zvláště plnokvěté kultivary. Nejprve si představíme trvalky, které vysazujeme na podzim nebo na jaře.
Pokračovat ve čtení „Vytrvalé Třapatky – rudbekie“
Romantická trvalka, která zdobí naše zahrádky, je srdcovka nádherná. Oblíbená je pro květy, které vypadají jako na oblouku navlečená malá růžovobílá srdéčka – odtud i český název rostliny. Srdcovku sázíme na jaře nebo na podzim a její pěstování je snadné.
Pokračovat ve čtení „Srdcovka nádherná“
Atraktivní, téměř metr vysoké vzpřímené rostliny s až půlmetrovými květy byla Lupina Vlčí bob chloubou zahrad už za našich babiček. I když tehdy ještě zdaleka nedosahovala tolika barevných odstínů jako dnes. Květy jsou žluté, bílé, růžové, oranžové, červené až modré a fialové; jsou i dvoubarevné kultivary. Nepotřebují skoro žádnou péči.
Pokračovat ve čtení „Lupina, Vlčí bob“
Květin, které kvetou v létě, je takřka nepřeberné množství a opravdu je z čeho vybírat, ale o jedné se dá říct, že je přímo symbolem léta – Slunečnice roční. Slunce má ve jméně a svým tvarem květu ho i připomíná. Nabíjí nás vitalitou a chuti do života. Barva květů slunečnic už nemusí být jen žlutá, jsou vyšlechtěné kultivary od bílé přes oranžovou, červenou až po sametově černou. Je z čeho vybírat a pěstování slunečnic je snadné.
Pokračovat ve čtení „Slunečnice roční“
Gazánie zářivá patří mezi nejkrásnější letničky, které rozzáří květinový záhon nebo balkonový truhlík svítivými barvami – ale pozor, jen když je hezky. Jestliže prší a také, když zapadne slunce, květy se uzavřou. Vlastně se ty nádherné květy dělají dost vzácné – otevírají se ve slunečních dnech až kolem desáté hodiny ráno a zavírají se již před pátou navečer. Dopřejeme-li gazániím dost slunce, bude její pěstování poměrně snadné.
Pokračovat ve čtení „Gazánie zářivá se bez sluníčka neotevře“
Pivoňky bylinné pocházejí ze severní Číny a Mandžuska, kde také vyšlechtili asi tisíc kultivarů. Základní dělení pivoněk je na dřevité a bylinné, přičemž dřevitá pivoňka je vytrvalý opadavý keř s dřevnatými větvemi, kdežto bylinná pivoňka je vytrvalá květina. Do Evropy se dostaly ve středověku jako léčivky, takže lidem zůstávaly dlouho skryty za klášterními zdmi. Dnes jsou bylinné pivoňky snadno dostupné v mnoha kultivarech různých barev, hodících se do všech typů zahrad, od venkovských tak i stylových, například japonských.
Pokračovat ve čtení „Pivoňky bylinné – pěstování“