Pivoňky pocházejí ze severní Číny a Mandžuska, kde také vyšlechtili asi tisíc kultivarů. Základní dělení pivoněk je na dřevité a bylinné, přičemž dřevitá pivoňka je vytrvalý opadavý keř s dřevnatými větvemi, kdežto bylinná pivoňka je vytrvalá květina. Do Evropy se dostaly ve středověku jako léčivky, takže lidem zůstávaly dlouho skryty za klášterními zdmi. Dnes jsou bylinné pivoňky snadno dostupné v mnoha kultivarech různých barev, hodících se do všech typů zahrad, od venkovských tak i stylových, například japonských.
Bylinná pivoňka (Paeonia) má dužnaté kořeny s pupeny, z nich se vyvíjejí listy a lodyhy. Listy jsou řapíkaté, tuhé a sytě zelené. Oproti bylinným jsou dřevité pivoňky vyšší keře s dřevnatým stonkem. Květy pivoněk mívají až 15 cm v průměru a nádherně voní. Podle tvaru květů se odrůdy pivoněk dělí na:
- jednoduché s jednou řadou plátků květů,
- japonské, které mohou být jednoduché nebo také poloplné,
- sasankokvěté – pivoňky s jednou nebo více řadami korunních plátků a tyčinkami, které jsou přeměněné v kratší plátky, jež polokulovitě vyplňují střed květu
- plnokvěté – pivoňky s hustě plnými květy.
Odrůdy a kultivary
Asi nejznámější a nejoblíbenější bylinnou pivoňkou je Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis). Vykvétá v první polovině května plnými karmínově červenými květy. Jsou ale známé i kultivary s květy růžovými a bílými. Tato robustnější pivoňka silně voní, má velké leskle zelené listy a dorůstá výšky až 80 cm. Pivoňka úzkolistá (P. tenuifolia) rozkvétá začátkem května. Je ze všech pivoněk je nejnižší (50 cm), má jemné, kopru podobné listy a jeden tmavě červený květ. Pochází z Balkánu a východní Evropy a v přírodě je vzácná a ohrožená. Od druhé poloviny května až do konce června kvete Pivoňka čínská (P. lactiflora), která je nejmohutnější, dorůstá výšky až 100 cm a květy mívá v nejširší paletě barevných odstínů – od bílé přes růžovou, červenou až po fialovou. Také má velké množství odrůd s poloplnými a plnými květy se spoustou postranních poupat, která rozkvétají postupně. Obvykle nádherně voní. Některé pozdní odrůdy rozkvétají až koncem června a začátkem července. Japonská pivoňka (Imperial) má prašníky přeměněné v menší, často rozdílně zbarvené korunní lístky. Na skalkách i obrubách záhonů se často pěstuje botanické druhy pivoněk. Pivoňka mlokosevičova (P. mlokosewitschii) má velké žluté květy a pochází z Kavkazu.
Stanoviště
Pivoňky nevyžadují zvláštní péči, na jednom místě rostou i kvetou desítky let, netrpí mrazy ani nepřízní počasí. Trvalkové druhy milují slunné polohy, ve stínu sice dobře rostou, ale málo kvetou a nadměrně se vytahují do výšky.
Pěstování bylinných pivoněk
Pivoňky patří k nejsnadněji pěstovaným trvalkám. Vyžadují hlubokou živnou půdu, propustnou, vápenatou a přiměřeně vlhkou. Porostou i v půdách jílovitých. Občasné sucho snášejí lépe než zamokřenou půdu. Zálivku nepotřebují. Jen polostín milující pivoňky kavkazské za dlouhého letního suchazavlažíme. Můžeme přihnojovat na konci léta průmyslovými hnojivy, velmi jim prospěje, když na ně na zimu nahrneme zetlelý hnůj nebo dobře uleželý kompost. Bylinné pivoňky (na rozdíl od dřevitých) vysazujeme nepříliš hluboko, tak, aby vrchol pupenu byl jen malý kousek pod povrchem (asi 2 cm). Hlubší výsadbou bychom množství a kvalitu květů. Bylinné pivoňky raději nepřesazujeme – pokud tak učiníme, přestanou na několik let kvést. Na podzim, když pivoňkám začnou usychat listy, je volně svážeme, neboť tak nejlépe ochrání kořeny před mrazem, a odstraníme je až na jaře.
Množení
Pivoňky množíme dělením trsů na konci léta, nejlépe v srpnu až začátkem září. Trsy opatrně rozdělíme tak, aby každá část měla několik oček a silné nepoškozené kořeny. Vysadíme je co nejdřív, aby stačily do zimy zakořenit. Pivoňky začínají kvést druhým až třetím rokem po výsadbě a od té doby pokvetou pravidelně a bohatě.
Použití a přínos
Pivoňky pěstujeme nejlépe jako solitéry, které skvěle vypadají například v udržovaném stříhaném trávníku. Kombinací několika odrůd můžeme vytvořit atraktivní záhony, a protože jednotlivé odrůdy nakvétají v rozdílnou dobu, budou tyto skupiny přitažlivé celkem dlouho. Pivoňky můžeme kombinovat s cibulovinami, především s narcisy, v létě třeba s pomněnkami a na podzim s kvetoucími ocúny. V tradičních venkovských zahradách a v předzahrádkách se používají v kombinaci s celou řadou trvalek, jako jsou kopretiny, astry nebo plamenky.