Ocún jesenní je pravým klenotem podzimních okrasných zahrad. V době, kdy už mnoho květin nekvete, září z dáli jeho fialové, bělavé nebo růžové odstíny. Této krásné, ale jedovaté rostlině se říká také podzimní krokus (šafrán), ale popravdě s rodem Crocus ani přes značnou podobu květů nemá nic společného. Krokusy navíc kvetou na jaře a nejsou jedovaté. Z původního ocúnu jesenního bylo vyšlechtěno mnoho odrůd a kultivarů, mimo jiné i dvoubarevné nebo plnokvěté.
Ocún jesenní (Colchicum autumnale) je z rodu ocúnovité (Colchicaceae). Jeho pohárkovité květy vyrůstají přímo ze země, holé, bez listí, na bělavých stvolech, které mohou dorůst až 20 centimetrů. Objevují se od konce srpna do listopadu a nevadí mu ani přízemní mrazíky. Na rozdíl od krokusů, které kvetou na jaře a mají jen tři okvětní tyčinky jich mají ocúny šest. Z cibulovité hlízy vyrůstá více květů, které příjemně voní.
Odrůdy a kultivary
Planě a překvapivě hojně u nás roste ocún světle fialové barvy na vlhkých loukách a v lužních lesích. Při pokusech o přesazení na zahradu většinou zahynou, a ani za to nestojí, neboť nejsou nijak dekorativní na rozdíl od vyšlechtěných druhů. K oblíbeným zahradním ocúnům patří například odrůdy Colchicum laetum svítivě fialové barvy, C. speciosum s květy v odstínu smetany, fialové květy má C. tenorii, vnější květy fialové a bílý střed uvnitř má C. bornmuelleri. Růžovofialově kvete C. silicium. K dvoubarevným kultivarům patří C. autumnale L. a C. Autumn Herold. Zajímavé jsou kultivary C. bornmuelleri Freon s velkými květy – Lilac Wonder s lila fialovými květy, plnokvětý lila Waterlily a Violet Queen s květy purpurovými a bílým středem.
Stanoviště
Ocún jesenní má rád vlhkou, hlubokou a výživnou hlinitou půdu, nevadí mu ani jílovitá. Může být i lehce vápnitá. Vyžaduje polostín, na horách raději stanoviště slunné. Dobře se mu daří i na skalkách. Na jednom stanovišti mohou růst desítky let téměř bez péče.
Pěstování
Semeník ocúnu leží pod zemí v dlouhém květním stvolu celou zimu. Na jaře vyraší mohutné, listům tulipánu podobné, listy, které uvnitř skrývají velkou tobolku plodu. Pokud vysazujeme ocúny do trávníku, nesmíme listy předčasně pokosit, jinak rostliny nepokvetou, nebo jen málo. Poté, co se listy zatáhnou (můžeme posekat trávník), vyrostou začátkem podzimu samotné jemné květy. Vhodnější je pěstování ocúnů na trvalkovém záhonu. Cibulovité hlízy ocúnů vysazujeme nejlépe v srpnu (od července do září) do malých skupin, do hloubky okolo 15 cm. To znamená že vysadíme několik cibulek pohromadě. Z živin potřebuje ocún nejvíce dusík. Během dvou měsíců po vysazení již velmi často vyroste množství květů na dlouhých bledých trubkách. Za necelý měsíc se zcela zatáhnou a přezimují. Na jaře vyroste vzpřímená růžice a množství listů se semeníky. Tmavohnědá semena mají masité rosolovité výrůstky, díky kterým se rostlina rozmnožuje do vzdálených míst, a to díky pasoucímu se dobytku, které je roznese po okolí.
Množení
Ocún množíme v létě dělením trsů a semeny. Tobolky se semeny odřízneme z rostlin v červnu až červenci a dosušíme je. Cibulovité hlízy vyrýváme a přesazujeme od července do září.
Použití a přínos
Ocúny jsou dekorativní podzimní rostlinou pro skupinové výsadby i do skalek. Jeho zářivé květy vyniknou před tmavými jehličnany nebo stálezelenými keři. Můžeme je využít i jako zimní dekoraci v bytě, vysadíme-li je včas do květináče, ochotně pokvetou i v málo obvyklou dobu. Ocún obsahuje kolchicin (buněčný jed), což z ní činí prudce jedovatou rostlinu, a to od cibule po květy. Chráníme před ní hlavně děti. Při otravě se dostavuje nevolnost, bolest v ústech, koliky, hrozí i smrt. Jedovatých látek ocúnu se využívá v farmacii k výrobě léků na léčbu dny a revmatických onemocnění. Sami s rostlinou ale neexperimentujeme, opravdu bychom si mohli velmi poškodit zdraví.
Dobrý den,
projížděli jsme Itálií a viděli jsme louky plné fialkově kvetoucích ocúnů. Také v Chorvatsku jsme viděli na mořském pobřeží fialově kvetoucí ocúny. Viděli jsme tam však také ocúny, které kvetly žlutě. Na ostrově Unije jižně od ostrova Krk jsme v trávě ve volné přírodě na velmi slunném místě opravdu viděli žluté květy. Předtím několik let jsme v zahrádce neobydleného domu prvně viděli žlutě kvetoucí rostliny – bylo to v měsíci září. Před dvěma lety jsem dostala právě v Chorvatsku od známých několik cibulek. Hned jsem je nezasadila, zůstaly v papírovém sáčku a ony v tom sáčku chudinky samy vykvetly a to jemně fialkově. Hned jsem je proto zasadila na záhon. Příští rok vyklvetl jeden žlutý květ, ale ten hned do ráno ožral slimák. Právě v této době opět kvetou na záhonu a to barvou jasně žlutou. Můžete mi prosím pěkně vysvětlit, co se s nimi stalo za změnu? Na internetu jsem se nikde nesetkala ani se zmíňkou o tom, že by se něco takového mohlo stát.
Děkuji Vám za odpověď. Nespěchám na ni, ale velmi by mě potěšil váš názor a případné vysvětlení.
S přátelským pozdravem Jaromíra Tutrová, Velvary
Dobrý den, pravděpodobně se jedná o podzimní krokusy, které mohou být nejen fialové, ale i žluté a bílé. Proč ty vaše změnily barvu si neumím vysvětlit jinak, než že ty v sáčku neměly dost slunce a byly prostě bledé, a teprve na zahradě se správně vybarvily.