Mahónie je stálezelený pomalu rostoucí keř, který na jaře zdobí žluté květy a na podzim modré, jakoby ojíněné bobule, které v zimě vyhledávají ptáci. Zubaté lesklé listy sytě zelené barvy se podobně jako cesmína využívají v různých květinových aranžmá, do podzimních a vánočních věnců a k tvorbě dalších dekorací. Stálezelená mahónie na zahradě jsou zajímavé také v zimním období, kdy jsou ostatní listnaté keře holé. Nevyžadují téměř žádnou péči.
Mahónie (Mahonia) pochází ze severní Ameriky. Je to vždyzelený poměrně hustý keř, dorůstající 1,5 metrové výšky. Žlutošedé kmínky jsou lysé, bez trnů. Zubaté, pichlavé, kožovité, lesklé listy jsou sytě zelené, a na zimu se zbarvují do bronzova nebo do červena (zejména starší keře). Žluté (někdy až načervenalé) květy mahónií se ve vzpřímených latnatých hroznech objevují v dubnu až květnu, příjemně voní a lákají včely a další hmyz. Některé druhy kvetou již od konce zimy. Z květů se koncem léta vytvoří ojíněně modré bobule velké asi tři čtvrtě centimetru. Tyto bobule jsou u některých odrůd jedlé, ale v převážné většině slouží jako potrava ptákům. V malé míře bobule obsahují mírně jedovatý alkaloid berberin, který zpracováním z velké části zmizí. Způsobit může jen nevolnost. Nejběžnější odrůda Mahónie cesmínolistá se tvarem listů značně podobá cesmíně, jejíž větvička je v Anglii a v Americe symbolem Vánoc. Cesmína má bobule červené a jedná se o jiný druh.
Odrůdy a kultivary
Stálezelená Mahónie se pěstuje v několika odrůdách (asi ve dvaceti). Nejznámější je Mahónie cesmínolistá.
- Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) – stálezelený keř z rodu dřišťálů, dorůstá téměř dvou metrů výšky a jeho semena roznášejí ptáci do parků a lesů, kde zplaňuje. Ostnité listy se v zimě zbarvují do bronzova. Kvete žlutě již od března.
- Mahónie japonská (M. Japonica) – její žluté květy voní jako konvalinky a objevují se již v prosinci.
- Mahónie Baeleova (M. bealei) má převislé hrozny světle žlutých květů a kožovité listy mají trnitý okraj.
- Manónie zpeřená (M. pinnata) má zvlněné listy s trnitým okrajem a žluté květy rostou v hroznech podél výhonů. Dorůstá výšky 1 m.
- Mahónie prostřední (M. x media) dorůstá výšky 150 cm. Kvete v zimě.
Stanoviště
Mahónii se daří nejlépe v polostínu, ale v podstatě rostou téměř všude. Těmito keři můžeme osadit i tmavé nevzhledné kouty zahrady. Nároky na stanoviště jsou minimální, snese i velmi chudé, suché, dokonce i exhalace.
Pěstování Mahónie ostrolisté
Mahónie ostrolistá upřednostňuje vlhčí a propustnou půdu. Chceme-li, aby byl tento keř pěkný a nezasychaly mu listy, měli bychom mu dopřát dostatek vláhy, a to i v zimě, neboť neprochází obdobím vegetačního klidu. Tento keř dobře přežívá zimu, jen při velkém mraze jí mohou namrznout větve, rostlina pak zpravidla na jaře znovu obrazí. Výchovný či tvarující řez je nejhodnější provádět na jaře, v dubnu, ale pravidelný řez nutný není.
Množení
Mahónie se množí semeny, v létě řízkováním nebo hřížením. Zpravidla bohatě odnožuje, a invazivně se rozrůstá do šířky.
Použití a přínos
Mahónie můžeme v zahradě použít jako solitérní keř nebo i jako půdopokryvnou rostlinu. Květy jsou medonosné, plody potravou ptactva. Odstřihnuté větvičky vydrží velmi dlouho jako čerstvé a využívají se do květinových aranžmá, k tvorbě dekorací a věnců. Kořeny a dřevo mahónií se využívaly v barvířství a barvená vlna získala nádhernou zlatožlutou barvu.