Zimní cibule je vytrvalá zelenina, kterou můžeme sklízet v průběhu celého roku, dokonce i v zimě. Také ji lze rychlit v květináči na okně, nebo ji pěstovat v truhlíku na balkoně. Zimní cibule se nazývá též sečka, sibiřská cibule nebo ošlejch. Pěstujeme ji zejména pro zelenou nať, kterou odebíráme průběžně. Nároky na pěstování jsou podobné jako nároky tradiční cibule kuchyňské, raší velmi časně.
Zimní cibule (Allium fistulosum) je blízce příbuzná s naší dobře známou kuchyňskou cibulí. Na rozdíl od ní se ale jedná o vytrvalou a zimovzdornou rostlinu, která u nás bez problémů přezimuje. Zelenou nať můžeme sklízet od podzimu do jara a je považována za vítané zpestření sortimentu cibulových zelenin. Nejpopulárnější je v Číně. Cibule je dlouhá 3-5 cm a široká až 2,5 cm, většinou světlá, někdy až do hněda. Mohutnější stonek má v průměru až 3 cm a je dutý. Listy jsou jednoduché a přisedlé.
Odrůdy a kultivary
Zimní cibule, zvaná sečka, cibule sibiřská nebo také ošlejch snese mrazy až do minus dvaceti stupňů. U nás je k dostání odrůda Bajkal, určená pro sklizeň natě i pro svazkování. Výsev provádíme od jara do poloviny července. Odrůda Augusta velmi dobře přezimuje. Má krátkou vegetační dobu a je vhodná zejména k rané sklizni natě i rané sklizně čerstvé cibule. Odrůdu Gerda pěstujeme pro nať. Odrůda Hiberna má velkou kulovitou cibuli se středně silným krčkem. Odrůda Ambition se množí semeny.
Stanoviště
Zimní cibule – sečka vydrží na stejném stanovišti deset až patnáct let. Nároky má malé, daří se jí dobře i v horských oblastech. Stanoviště by mělo být slunné a nepříliš vlhké.
Pěstování
Před výsadbou do bezplevelné půdy zapracujeme kompost nebo kombinované hnojivo s vápníkem. Porost můžeme zakládat z výsevu nebo ze sazečky brzy na jaře, ale také v srpnu i později. Pro počáteční fázi pomalého růstu potřebuje ochranu před plevelem, brzy se však zapojí a vytváří menší trsy. Pak již žádnou zvláštní péči nevyžaduje. Je mrazuvzdorná, protože pochází z jihovýchodní Sibiře, a proto je ji možno přes zimu ponechat na záhonu. Roste dokonce pomalu i pod sněhem. Zimní cibuli sklízíme především pro zelenou nať. Seřezáváme listy postupně v průběhu vegetace, případně je vhodná jako zelenačka vyrytá s mladými cibulkami. Také se takto snadno přirychluje. Za sezónu sklízíme asi třikrát, avšak je nutné ponechat před příchodem zimy cibule řádně vyzrát. To zajistíme tím, že poslední listy odebereme nejpozději do poloviny září. Zimní cibule na úkor bohatých listů vytváří pouze menší cibulky. Některé formy mají listy vysoké kolem čtyřiceti centimetrů, jiné tuto délku přesahují i dvojnásobně. Květy se objevují od druhého roku. Jejich duté stonky se ke sklizni nehodí, a proto je odstraňujeme. Choroby a škůdci cibule ZDE.
Množení
Zimní cibuli můžeme pěstovat ze semena, nejsnadněji se ale dá množit dělením trsů. Sázíme ji po několika rostlinách do sponu 0,5 X 0,25 m. Další možností je množení pacibulkami.
Obsahové látky
Zimní cibule má mnohonásobně vyšší podíl vitamínu C než kuchyňská forma (okolo 1500 mg/kg), a je mimořádně bohatá na karotenoidy, vápník a sirnaté složky. Díky obsahu fytoncidů a silic příznivě ovlivňuje trávení a obranyschopnost organismu. Dráždivý účinek cibule je dán éterickým olejem obsahujícím organicky vázanou síru.
Použití a přínos
Zimní cibuli můžeme využívat celoročně k řezu natě, nebo jako velmi ranou lahůdkovou cibuli. V kuchyni drobně nakrájené silné duté stvoly upotřebíme obdobně jako běžnou pažitku, vkládáme je do polévek, omáček, do salátů i zapékaných pokrmů… Nejrozšířenější je v čínské a italské kuchyni. Má jemnější chuť než cibule kuchyňská a je velmi šťavnatá (obsahuje až 88 % vody), zvláště na jaře, kdy sklízíme celé rostliny i s cibulkami a používáme jako mladou cibuli kuchyňskou – zelenačku. Nať se dobře zmrazuje.