Klokoč zpeřený u nás odedávna hojně rostl v blízkosti obydlí, neboť se mu přisuzovala magická síla, a to ochrana před zlými duchy. Z jeho lesklých semen/oříšků zvaných klokočí se vyráběly různé korále, náhrdelníky, náramky, ale i růžence a amulety. Pokud si klokoč vysadíme na zahrádce, bude nejen ji krášlit na zastíněných místech, ale bude nám i zvukově lahodit uklidňující chrastění (klokot) semen ve skořápce, které při pohybu větru klokočí vydává. Klokoč a klokočí jako bonus, z kterého si můžeme vyrábět nejrůznější šperky – pokud nás nepředběhnou veverky, které si tyto oříšky odnesou do své zimní spíže.
Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) je opadavý keř nebo menší strom, který se u nás vyskytuje nejen na zahradách a v parcích, ale vzácně i ve volné přírodě, kde patří k ohroženým druhům naší květeny. Má štíhlý vejčitý tvar a dorůstá do čtyř až pětimetrové výšky. Listy jsou lichozpeřené, na podzim se zbarvují do výrazné žluté barvy. Květy, převislé laty s drobnými bílými kvítky se objevují se v květnu až červnu. Plody jsou nafouklé, bělavě světlezelené měchýřkovité tobolky, které visí po jednom nebo až sedmi kusech na dlouhých stopkách. Uvnitř mají kulovitá lesklá semena (klokočí), asi centimetrové velikosti. Dozrávají v říjnu a jejich jádra jsou jedlá.
Druhy a odrůdy
Klokoče najdeme v Evropě, v Asii a v Severní Americe. Existuje pět rodů s více než čtyřiceti druhy. Klokoč zpeřený (S. pinnata) roste v Evropě, Malé Asii, na Kavkazu a v Sýrii. Vzácně i u nás. Kvete v převislých latách bílými až načervenalými květy. K. kavkazký (S. colchica) je nenáročný a dobře snáší i sucho. Má velké silně svěže vonící květy. Dobře se mu daří i na našich zahradách. Klokoč himálajský (S. emodi) roste v Himálajích. K. Bolanderův (S. bolanderi) roste v Kalifornii. K, japonský (S. bumalda) roste v Japonsku, Číně a v Korei. K. celoplodý (S. holocarpa) roste ve střední a západní Číně. Klokoč trojlistý (S. trifolia) roste v Severní Americe.
Stanoviště
Klokoč zpeřený upřednostňuje polostinná a zastíněná stanoviště, daří se mu na sever orientovaných polohách, kde je vlhčí půda. Klokoč kavkazský snáší i sušší půdu. Naše mrazy klokoči neublíží a na jednom místě vydrží desítky let.
Pěstování
Pro klokoče jsou optimální vlhké půdy bohaté na živiny a humus, ale snesou i sucho. Vysazujeme je na jaře, do výsadbové jámy přidáme uleželý kompost, jinou péči v podstatě nepotřebují. Řez klokoče nesnášejí a ani po něm neobrážejí tak jako jiné dřeviny. Na zimu nepotřebují žádnou ochranu, jsou mrazuvzdorné. Keře můžeme snadno zapěstovat do stromové formy. Velké množství plodů sklízíme od září do října.
Množení
Klokoč se nejlépe množí semeny, a to hned na podzim, jakmile dozrají, neboť je nelze dlouho skladovat. Menší úspěch má vegetativní množení řízky, a když tak v létě. Semena klíčí zdlouhavě a v zemi je dobré chránit před hlodavci buď rabickou nebo tak, že je vysadíme do plastových košíků, do kterých se vysazují vodní rostliny. Průběžně je zaléváme. Do volné půdy je vysadíme nejprve po třech letech, kdy dosáhnou výšky okolo 15 cm.
Použití a přínos
Klokoč zpeřený i kavkazský mají tu výhodu, že se jim daří na zastíněných a severně orientovaných místech, kde jiné dřeviny chřadnou. Na podzim zaujmou výraznou žlutou barvou listů, a i po jejich opadání chřestícími tobolkami na větvích. Je vhodný pro výsadbu do skupin s dalšími dřevinami, například s Kdoulovci či Brsleny. Na jaře načervenalé laty květů lákají množstvím nektaru včely. Z dožluta zbarveného dřeva se vyráběly tlouky do máselnic, hole, využívali ho řezbáři k tvorbě nejrůznějších dřevěných sošek a plastik, zvláště s biblickými motivy. Oblíbené byly i kříže z klokoče. Klokočí sloužilo především k výrobě růženců, ale i nejrůznějších dekorací a ozdob. Abychom je mohli navlékat, musíme do nich vytvořit dírku – ta se dříve vyškrabovala jehlou, dnes to půjde nejlépe malou vrtačkou.