Obecně známá vůně, kterou modrofialové květy levandule vydávají, je nejintenzivnější v právě kvetoucích porostech. Nejvíce ji rostliny vytvářejí na dobře osluněných místech, nejlépe dopoledním sluncem. Levanduli využijeme k výrobě potpouri, do koupele, do prádla, ke kořenění jídel i k domácí léčbě. Na zahrádce nebo na balkoně se pěstuje snadno, péče mnoho nevyžaduje.
Levandule lékařská (Lavandula officinalis) pochází z oblasti Balkánu, jihu Francie a Španělska. Roste tu nejen ve volné přírodě, ale pěstuje se průmyslově a v krajinách tvoří výtvarně zajímavá, rozlehlá fialová pole. Rostlina vytváří malý keřík, dorůstá výšky kolem půl metru, větvené stonky jsou hranaté a ve stáří dřevnatí. Lístky levandule jsou čárkovité, poměrně drobné, přisedlé a na povrchu šedavě plstnaté. Květenstvím je přeslenitý asi dvaceticentimetrový lichoklas. Trubkovité květy modrofialové barvy se objevují od konce června až do září, nakvétají postupně v určitých vlnách.
Stanoviště
Levandule se spokojí i se sušší, kamenitou a málo výživnou půdou. Její kořeny zasahují poměrně hluboko a dobře využívají i nižší zásoby vody. Stanoviště vyžaduje slunné. Dobře se jí daří na jižně exponovaných místech, kde nehrozí delší mrazíky. Ve stínu sice poroste, ale bude jen málo aromatická a slabě pokvete. Na jednom stanovišti vydrží i více než deset let.
Pěstování levandule
Než levanduli vysadíme, zbavíme půdu plevelů a zapravíme do ní trochu kompostu a minerálních hnojiv, a to buď ve formě superfosfátu, draselné soli a ledku vápenatého nebo Cereritu či NPK. Hnůj není vhodný. Sazenice levandule vysazujeme na okrasný záhon na vzdálenost půl metru od sebe. Můžeme ji také umístit na lemující pásy nebo do skalky. V nádobách na balkonech a terasách se jí bude dařit, bude-li mít dostatek slunce. Přezimování pak zajistíme při 10 – 12 °C na světlém místě s mírnou zálivkou. Ošetřování v dalších letech je omezeno pouze na přihnojování kombinovanými hnojivy, udržování bezplevelného stavu a sklizeň.
Sklizeň
Sklízíme až starší porost, z oddělků od 2. až 3. roku. Můžeme využít buď jen květy, které jsou nejkvalitnější částí, nebo i části výhonků. Sklízet můžeme v průběhu celého léta. Správně sklízené výhonky mají nakvetenou třetinu až polovinu květů v květenství. Sklízíme-li pouze květy, drháme je ze stonků na počátku plného rozkvětu. Kvetoucí výhonky seřezáváme nůžkami nebo srpem tak, abychom nezasahovali do zdřevnatělých částí, přičemž asi třetinu původní délky rostliny zachováme. Při každé další sklizni ponecháme na rostlině určitou část, ze které bude znovu přirůstat a regenerovat. Levanduli sušíme v zavěšených menších svazcích, které chráníme před přímým sluncem, aby nevybledly.
Množení
Rostliny se snadno množí oddělky nebo zakořeněnými řízky, které vysazujeme od poloviny května. Můžeme i vysévat, ale semena klíčí dlouho, až tři týdny a v prvním roce pouze předpěstujeme sazenice, ze kterých nelze ještě sklízet.
Léčebné účinky
Levandule je cenným zdrojem siličnatých látek (Oleum lavandulae), největší podíl je v květech (až 3%), ovšem částečně je možné získat aromatické složky i z listů a celých nezdřevnatělých výhonků. Mimo silic je levandule významným zdrojem tříslovin (10 – 15 %) a pryskyřičných látek. Levandule je léčivá rostlina, která utišuje a hojí žaludeční křeče a koliky, průjmová onemocnění. Tlumí nadýmání, povzbuzuje nervovou činnost a podporuje místně prokrvení. Používá se jako výluh – čaj, odvar do koupele, do kosmetických mastí a tinktur.
Využití a přínos
Levandule se využívá v parfumerii, lékařství i v kuchyni. Je významnou součástí francouzské kuchyně i italské, je obsažena v provensálském koření i v některých koření na pizzu. Dáváme ji do bylinkového másla, do omáček, rybích polévek, na maso i na ryby. Usušené kvetoucí výhonky se používají do suchých aranžmá. Květy se plní vonných polštářků, které vkládáme do šatních skříní nejen, aby provoněly prádlo, ale také odpuzují moly. Vyrábíme voňavé potpourri. V zahradě jsou květy významné i pro včely, které pak poskytují vynikající med.