Sběr a sušení léčivých rostlin

Je až překvapivé, kolik má příroda léčivých bylinek na naše nejrůznější zdravotní problémy, choroby a neduhy. A opravdu nemusíme pokaždé sahat po pilulkách, když nám stejně (ne-li lépe) poslouží léčivé rostliny, které navíc nebudou zatěžovat naše játra ani ostatní orgány. Tak jak na sběr a sušení léčivých rostlin?

Postupně se naučíme léčivé byliny poznávat i vědět, v jaké bolesti nám která uleví. Důležité je také znát, jak na sběr a sušení léčivých rostlin, tedy kdy, kde a jakým způsobem rostliny sbírat, jakou jejich část a pochopitelně také, jakým způsobem je připravovat.

Čerstvé bylinky

S největší pravděpodobností jsou nejúčinnější takové rostliny, které upravujeme a užíváme čerstvé. Nejde to vždy, ale při závažnějším onemocnění jim jednoznačně dáváme přednost. Většinu léčivek lze v přírodě najít od časného jara, sotva již sleze sníh, až do pozdního podzimu. Některé je možné najít i v zimě, zejména když přesně víme, na kterém místě rostou. Například je možné, že pokud si pamatujeme, že v tom nebo v onom koutě zahrady jsme vídali řebříček, po odhrnutí sněhu ho tam také najdeme. Ale protože velkou část buď spálil mráz, se zatáhla pod zem, potřebné množství léčivých bylin si nasušíme na zimu.

Sušené léčivé rostliny

Bylinky, které jsme zvyklí během roku užívat, nebo které potřebují naši blízcí, přátelé, sousedi a kolegové, sbíráme a sušíme pro zimní období. Sbíráme jen takové množství, které přes zimu zužitkujeme, neboť léčivé účinky po nějaké době vyprchají. Při sběru bychom se měli chovat tak, abychom rostliny nepoškodili a ony mohly v růstu pokračovat i další roky. Jestliže právě sbíráme stvoly, bylo by nešetrné vytrhávat byliny i s kořeny. Pozor: Některé rostliny mohou být chráněné. Těm se za každou cenu vyhneme, účinné látky najdeme i v takových, které chráněné nejsou.

Sběr a sušení léčivých rostlin

Každou léčivou bylinu sbíráme tehdy, kdy jsou jejich léčivé účinky nejvyšší, a to není u všech stejné. Některé mají nejvíce účinných látek v poledne za plného slunce, jiné po ránu. Také je důležitá část rostliny, kterou sbíráme. Obecně platí, že nať a listy rostlin (např. kontryhel) sbíráme ještě před rozkvětem, anebo až po něm. V době květu je léčivé působení listů slabé. Jde-li nám o květy, ty trháme v robě, kdy sotva rozkvetou. Kořeny (např. pampeliška) dolujeme časně na jaře a na podzim, kdy je jejich síla největší. A konečně plody a semena (např. šípky), zcela logicky, v době jejich plné zralosti, pokud nám nejde například o nezralé vlašské ořechy, které sbíráme, dokud jsou tak měkké, že je snadno propíchneme špendlíkem. Ke sběru si vybereme pěkný slunný den a dobu, kdy se již vypařila všechna rosa a rostliny jsou suché a zahřáté sluncem.

Místo sběru léčivých rostlin

Místo, kde chceme rostliny trhat, si musíme pečlivě vybrat. Je nejlepší si zajít co nejdál do čisté přírody. Každopádně se vyhneme polím a loukám, které by mohly být hnojeny nebo postřikovány chemickými prostředky. Není třeba mluvit o tom, že nesbíráme ani v blízkosti silnic, železnic, továren a různých průmyslových podniků a ani na březích znečištěných toků nebo rybníků. Sběr a sušení léčivých rostlin má svá pravidla. Chceme-li, aby nám rostliny pomohly, musíme vybírat opravdu pečlivě krajinu, ve které rostou. Při sběru vybíráme zdravé a čisté části rostlin, nenapadené hmyzem a nezdeformované. Takové byliny, jakými jsou například kopřivy nebo ostropestřec, můžeme odstřihovat nůžkami nebo v rukavicích. Rostliny ukládáme nejlépe do proutěných košíků, ale i do plátěných nebo papírových sáčků. Určitě je neukládáme do plastových nádob ani do mikrotenových sáčků, kde by se velmi pravděpodobně zapařily a během sušení by pak zčernaly. Ani různé plechovky nejsou vhodné, neboť železo některé důležité látky zlikviduje. Rostliny by v obalu měly být volně, rozhodně je nemačkáme ani různě nestlačujeme.

Sušení léčivek

Přinesené listy, květy a drobné plody nebudeme nijak oplachovat ani namáčet do vody, jen je probereme, zda se mezi ně nepřimíchalo nic nepatřičného. Volně je rozprostřeme na lísky vystlané čistým papírem, na plátno (například ze starých prostěradel či utěrek), na síto, případě na plachtu na čisté suché půdě. Lísku umístíme na místo, kde proudí vzduch, kde je teplo, ale ne horko (do 35 °C) a sucho. Vhodné jsou, nemáme-li půdu, třeba místa na šatních skříních. Silnější listy a stonky můžeme nakrájet nadrobno. Kořeny (ty důkladně omyjeme), větvičky a hodně dužnaté rostliny pokrájíme a sušíme v sušičce nebo v troubě, protože by jen tak rozprostřené spíše zplesnivěly než se usušily. Že jsou léčivé byliny, např. Třezalka, správně usušené poznáme podle toho, že když je zlomíme, zapraskají.

Uskladnění bylinek

Dobře usušené byliny ukládáme do uzavíratelných sklenic nebo do dřevěných nebo papírových krabiček, a to každý druh zvlášť. Chráníme je před světlem, sklenice vybíráme barevné nebo je pomalujeme barvami na sklo, případně přelepíme samolepící tapetou. Opět se vyhneme plastových a plechovým nádobám. Každou sklenici či jinou nádobu s bylinkami pečlivě popíšeme – druh bylinky, z jaké části a doba sběru (Například: prvosenka, květ, duben 2012; Kopřiva, nať, březen 2012 apod.).