Muchovník – indiánská borůvka se pěstuje jako okrasná dřevina, která je na jaře obsypaná výraznými bílými hvězdičkami květů. V Severní Americe se však pěstují především pro své chutné a na vitamíny bohaté plody, známé pod názvem indiánská borůvka. Ne všechny druhy muchovníků lze pěstovat jako ovocnou dřevinu, neboť některé plody nejsou příliš chutné. Opravdu si pochutnáme na plodech muchovníku kanadského a muchovníku olšolistého, které jsou sladší než kanadské borůvky.
Muchovník (Amelanchier) zahrnuje opadavé keře nebo nízké vícekmenné stromky, které dorůstají výšky 2-8 metrů. Muchovníky jako okrasné dřeviny mají svůj půvab po celý rok – na jaře kvetou bílými nebo růžovými květy ve tvaru hvězdiček tvořících hustou krajku, některé druhy jsou zdobné i bronzovým listím, které je na spodní straně příjemně chlupaté. V létě bývají muchovníky obalené nejprve červenými, později inkoustově fialovými plody a na podzim se mu nádherně vybarví listy. No a v zimě zaujme tvarem holých větví.
Druhy a odrůdy
- Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia), nazývaný indiánská borůvka, je krásný, asi dvoumetrový keř, který lze zapěstovat i jako stromek. Je samosprašný, dobře odolává mrazům a jeho plody velikosti višně jsou rané a dozrávají najednou od poloviny června do poloviny července. Indiánské borůvky jsou šťavnaté, sladší než kanadské borůvky, chutné a plné karmínově červené šťávy. Průměrná sklizeň z jednoho keře je 8 – 12 kg.
- Muchovník Lamarkův (A. lamarckii, syn.: A. x grandiflora) patří k těm nejkrásnějším. Některé jeho kultivary, např. Rubescens, mají růžově purpurová poupata a posléze bílo růžové květy, které se objevují převážně v dubnu. V létě postupně dozrávají jedlé temné plody velikosti hrášku. Za vegetace je listí zelené. Podzimu vévodí vybarvení v nádherných tónech zlatožluté a šarlatové. Starší exempláře mají zajímavou, šedavě zbrázděnou kůra. Zahradní odrůdy Autumn Brilliance, Ballerina a Princess Diana se vyznačují především výraznějším podzimním zbarvením. Lamarkovu je podobný Muchovník hladký (A. laevis).
- Muchovník vejčitý (A. rotundifolia) dobře snáší sušší stanoviště, dorůstá 2 – 3 metrů. Na rozdíl od ostatních druhů dává přednost vápenité půdě. Černé ojíněné plody jsou jedlé, ale nepříliš chutné. Hodí se spíše do směsí s jiným drobným ovocem. Dřevo je tvrdé a těžké. Používalo se na drobné řezbářské práce a na rukojeti nástrojů.
- Pěknou podzimní barvu mají také zakrslé muchovníky A. rotundifolia Helvetia a Edelweiss, které se hodí i pro pěstování v nádobách na terasách a u domu.
- Muchovník alnifolia Obelisk a Rainbow Pillar (A. canadensis Glennform) jsou stromy s užším sloupovitým vzrůstem, které se používají pro solitérní výsadbu.
- Muchovník kanadský (A. canadensis) je velmi odolný vůči mrazu, roste i ve vysokých polohách, kde se jinému ovoci daří jen stěží. Plody jsou jedlé a dobré jak syrové, tak i tepelně upravené. Plody zrají začátkem léta a dozrávají postupně, takže je sklízíme průběžně.
Stanoviště
Muchovníkům se dobře daří na slunci i v polostínu. Na stanoviště nejsou nenáročné, kromě zamokřených míst. Půdu snese i celkem chudou, jako Zimolez kamčatský (více o kamčatských borůvkách ZDE). Americké druhy, jako např. M. velkokvětý, dávají přednost půdám vlhčím. Asijským druhům, jako např. M. vejčitému, nevadí ani přísušek a spolehlivě rostou i v pěstebních nádobách či na střešních zahradách. Obecně dobře snášejí městské prostředí, sídliště a průmyslové oblasti. M. Olšolistý lze pěstovat ve vyšších polohách i na krajním severu, kde plodí a dozrává každoročně a snese i mráz.
Pěstování
Muchovníky nevyžadují nijak náročnou péči. Na jaře zasadíme sazenici do jámy půl metru široké i hluboké, jeho kořeny rozprostřeme, zasypeme kvalitní kompostovou zeminou a upěchujeme. Kontejnerované můžeme vysazovat celoročně. Po výsadbě seřízneme výhony na třetinu délky, aby se keř lépe rozvětvil. V prvém roce sazenice zaléváme, později již není třeba. U okrasných výsadeb provádíme pouze udržovací řez, můžeme je přihnojovat běžnými průmyslovými hnojivy. Stačí nám jen jeden keř, neboť muchovníky jsou samosprašné. Kvetou a plodí zpravidla třetí rok po výsadbě a plodí každoročně 40 – 50 let. Pokud pěstujeme muchovníky jako ovocné dřeviny, je vhodnější udržovat řezem jejich výšku na 1,5 – 2 metrech, aby se nám plody pohodlněji sklízely. Starší keře můžeme zmlazovat stejně jako rybíz tak, že vždy třetinu výhonů ořežeme na úroveň země.
Použití a přínos
Okrasné muchovníky se nejlépe uplatní jako solitéry, vyniknou na pozadí jehličnanů nebo jiné temné zeleně. Vysazují se také ve skupinách nebo na okrajích vyšších porostů. Dobře koření, vysazují se také na svahy a do skalnatých částí včetně okrajů skalek. Muchovníky pěstované pro ovoce mají plody bohaté na vitamíny, které se sbírají dvakrát až třikrát za léto a jejich využití je velmi různorodé. Lze je jíst syrové, připravit výborné šťávy, džemy, marmelády, likéry i vína, nebo se suší do čajových směsí. Patří mezi medonosné rostliny. Muchovník olšolistý má léčivé účinky.