Okrasný smrk je náš nejběžnější jehličnatý strom, který postupně nahradil choulostivější jedli, jež u nás bývala kdysi daleko rozšířenější. V mírném a studeném pásmu severní polokoule roste smrků na padesát druhů. A tento bohatý rod zahrnuje stále zelené jehličnany různých výšek, od statných stromů přes nižší exempláře až po keřovité a zakrslé tvary. V okrasných zahradách většinou sázíme vyšlechtěné druhy, které vynikají množstvím rozmanitých odrůd.
Smrk (Picea) má velmi proměnlivý vzhled, a to podle druhů a odrůd – úzká a štíhlá je smrk omorika (P. omorika), převislé tvary má Picea pungens Pendula. Barva jehličí může být temně zelená nebo modro stříbrná, ale najdeme i bělavě pestré nebo žluté tóny, např. zakrslý P. abies Aurea WB. Jehlice jsou na větvičkách na rozdíl od jedle uspořádány ve šroubovici a šišky jsou téměř vždy převislé. Pro tvarované živé ploty se na vysočinách a v podhůří hojně využívá také náš běžný domácí smrk ztepilý. Stříhá se v předjaří před rašením, případně v pozdním podzimu.
Odrůdy a kultivary
Smrk ztepilý (P. abys Echiniformis) – jeho odrůdy charakterizuje zakrslý růst. Nidiformis je polštářovitě zakrslý smrk. Oblíbený smrk bílý (P. glauca Conica) je drobný a má kuželovitý tvar. Smrk pichlavý (P. pungens) vyniká řadou odrůd stříbřitých tónu. Smrk Inversa je převisle splývavý. Zcela nenáročný je smrk omorika (P. omorica), který snáší velmi dobře také pravidelný řez. Hlubším kořenovým systémem a pevnějším zakotvením se mohou pochlubit smrk Engelmanův (P. engelmanii), smrk ajanský (P. jezoensis), smrk pichlavý (P. pungens) a smrk sitka (P. sitchensis). Mezi oblíbenými stříbrnými smrky patří drobný půvabný kříženec Picea x mariorika Machala. Kompaktní tvary nabízejí velmi pomalu rostoucí čarověníky např. kulovitý P. glauca Alberta Globe nebo převisle splývající P. abies Formanek.
Stanoviště
Sušším polohám dává přednost např. smrk pichlavý (P. pungens), dobře je snáší také omorika či smrk východní. Jinak smrky obecně potřebují přiměřenou vlhkost, a to i dostatečnou vlhkost vzduchu, jsou proto především dřevinami vyšších poloh.
Pěstování
Na kvalitu půdy smrky většinou náročné nejsou, ideální je pro vlhká hlinitopísčitá zemina. Tyto stromy jsou světlomilné, a jsou-li v přehuštěné výsadbě nebo na temných místech budou zespodu vyholovat. Smrky celoročně zdobí jehličí různých odstínů od svěže zelené po modrostříbrnou. Od srpna do března mívají smrky oválné šišky, které však na smrcích bizarních tvarů nebo na zakrslých většinou nedozrávají. Obavu u smrků někdy vzbuzuje mělčí kořenový systém, díky kterému dochází snadněji k vývratům. Není však pravidlem, jsou druhy, které jsou zakotvené pevně. Téměř všechny tyto jehličnany nesnášejí exhaláty a zakouřené prostředí.
Množení
Okrasný smrk plodí jednou za osm let a je jednodomý. Během dubna a května se objeví na větvích samčí, asi centimetr dlouhé, květy. Podlouhlé, zpočátku červené, samičí šišky, lze najít v horní části koruny, obvykle po několika ve svazku. A těmito semeny je možné stromy množit.
Použití a přínos
Smrky se uplatňují především jako solitéry nebo ve volných skupinách. Smrky v různých odstínech světle šedé nebo temně zelené působí velmi přirozeně a používají se pro přechody zahrad do volné krajiny. Jehličnany se velmi dobře kombinují s většinou listnáčů, malebné skupinky tvoří s břízami a javory. Zakrslé a kompaktní v hezkém seskupení různě vysokých a barevných ušlechtilých kultivarů se hodí i do malých prostor nebo do nádob. Smrk můžeme vysadit též jako živý plot.