Přednosti vyvýšených záhonů

Smysl pěstování zeleniny, koření a dalších rostlin ve vysokých záhonech je zřejmý na první pohled – nemusíme ohýbat záda, ani si ničit kolena klečením.
Pohodlné pěstování na vyvýšených záhonech, foto archiv

Smysl pěstování zeleniny, koření a dalších rostlin v určité výšce je zřejmý na první pohled – nemusíme ohýbat záda, ani si ničit kolena klečením. Také si díky nim můžeme esteticky uspořádat zahradu ve svahu nebo s nerovným terénem. To však nejsou všechna pozitiva.

Zelenina na vyvýšených záhonech, foto archiv
  1. Výběr rozměrů a tvaru záhonu uskutečníme podle vlastních představ. Pěstování rostlin je snadné a pohodlné, bez ohýbání zad či klečení. Díky snazší obsluze jsou vyvýšené záhony ideální i pro osoby s omezenou pohyblivostí a děti.
  2. Pěstování je možné i v zahradách s nekvalitní půdou – příliš kyselou, jílovitou, kamenitou, zamokřenou apod.
  3. Přebytečná voda samovolně odtéká díky výšce zeminy a spodní hrubé vrstvě, které se chová jako drenáž.
  4. Výška záhonů omezí poškozování úrody zahradními škůdci včetně slimáků. Ochrání ji i před domácími mazlíčky.
  5. Půda ve vysokém záhonu se na jaře prohřívá rychleji než na volné zemi, a rostliny rostou rychleji.
  6. Substrát snadno vyměníme podle potřeby. Navíc díky pohodlnému přístupu ze stran je kypřejší a rostliny lépe prospívají.
  7. Pěstování je mnohem efektivnější, neboť získáme více úrody na menší ploše, a to s minimem námahy. Uvolňováním tepla z tlejícího jádra vyvýšeného záhonu se až o šest týdnů urychluje růst i sklizeň.
  8. Vedlejším produktem tlení je oxid uhličitý, jehož unikání z půdy podporuje růst rostlin.
  9. Ohraničením zpravidla neprorůstá plevel a zemina se nesplavuje.
  10. Vysoké záhony při správném založení mají několikaletou zásobu živin.
  11. Stavebnicové vyvýšené záhony WoodBlocX dodají každé zahradě tvar a eleganci.
Vysoký záhon s oplocením, foto archiv

Záporů tento způsob pěstování moc nemá. Někoho může odradit vyšší pořizovací cena elegantních záhonů z tlakově upraveného dřeva nebo dřeva z modřínu. Ty se však ve výsledku vyplatí, neboť zůstanou nedotčené i desítky let a nepotřebují žádnou údržbu. Záhony z levnějších druhů dřev se rychleji opotřebují a vyžadují pravidelnou údržbu. Za pár kaček pořídíme vyvýšené záhony z cihel z bouračky. Počítáme ale s tím, že se budou časem drolit a že je nemůžeme přemisťovat. Plechové záhony se zase na slunci přehřívají. Za zápor považujeme i skutečnost, že se zemina slehne a my ji musíme každoročně doplňovat. Připočítejme, že do výšky záhonu zdviháme konev plnou vody, což je poměrně namáhavé. S tím nám ale pomůže zahradní hadice.

Zahrada, kde se zelenině daří, foto archiv

Pro záhon vybereme na zahradě slunečné stanoviště. Na trávníku nejprve odryjeme drny a necháme je stranou k dalšímu použití stejně jako ornici. Odstraníme zeminu v půdorysu budoucího záhonu do hloubky 30-40 cm. Pokud se na zahradě vyskytují hraboši, opatříme dno rabickou, kterou přichytíme ke stěnám rámu.

Záhonky v podobě velkých truhlíků, foto archiv

Na dno uložíme ve výšce d 30 cm hrubý zahradní odpad, jakým jsou například větve stromů po prořezu, stvoly kukuřice a slunečnic, bramborová nať nebo sláma. Tuto vrstvu prosypeme (pokud máme) popelem ze dřeva, pilinami či hoblinami slepičinci, králičími bobky či chlévskou mrvou. Na ně naskládáme drny travní stranou dolů. Dále asi 30 cm suchého listí, hrabanky, posekané trávy, které trochu upěchujeme. Následuje kompost a případně i rozleželý hnůj. Poslední vrstvou je zemina. A můžeme sázet.