Vyvýšené a ohraničené záhony mají několik výhod: nemusíme ohýbat záda, protože o rostliny pečujeme pěkně vestoje nebo si k práci vezmeme židli. Vysoké záhony mají při správném založení několikaletou zásobu živin. Postavit je můžeme i na půdě přemokřené nebo s nevhodným složením pro pěstované rostliny. Ohraničením zpravidla neprorůstá tráva a plevel, a také se nesplavuje zemina.
Lidé pečující o zahradu nemládnou a stáří často přináší bolavá záda, takže ohýbání se k záhonům je stále namáhavější. Nechuť k ohýbání zad či klečení na zemi nemívají jen dříve narození, ale i ti mladší. Řešením jsou vysoké záhony, jejichž obdělávání je snadné. A vybudovat si jich můžeme více: na zeleninu, na květiny, bylinky, i na keříky drobného ovoce.
Ekologické pěstování na vyvýšeném záhonu
Na vyvýšeném záhonu budeme pěstovat plodiny ekologicky. A navíc upotřebíme hrubý organický materiál, který bychom do normálního kompostu nedali. Správně založený vysoký záhon nemusíme hnojit, neboť je založen na principu koloběhu prvků v přírodě, který se soustavně obohacuje o další biomasu, vznikající akumulací sluneční energie v rostlinách pomocí listové zeleně, a také teplotu z rozkladu organických hmot a odpadů, a to během víceletého období.
Jak by měl vypadat vysoký záhon
Záhon na zahradě postavíme na slunečném místě, široký by měl být tak, abychom snadno dosáhli přinejmenším do středu z každé strany, lepší jsou však úzké záhony, kde dosáhneme až na protější stranu. Délka záhonu zcela záleží na naší vůli, prostoru i množství materiálu, které máme k dispozici. Výška záhonu by se měla pohybovat přibližně mezi 40 až 100 cm. Na zelené louce začneme tím, že odryjeme drny, které složíme na hromádku, ornici také dáme stranou. Poté vykopeme jámu s rovnými stěnami i dnes do hloubky asi 40 cm a půdorysu zvoleného záhonu. Proti hrabošům lze dno opatřit rabickou (pletivem na králíkárny).
Stavba vysokého záhonu
Na boky vysokého záhonu použijeme hranoly, prkna, trámky, pražce, kůly, kulatinu či silné proutí a klacky, nebo je vyzdíme z cihel či kamenů. Použitý materiál by neměl být chemicky ošetřen dřevo, aby se pro organismus nepříznivé látky do půdy neuvolňovaly.
- Záhon s prkennými boky stavíme tak, že do vykopané 40cm jámy zatlučeme do rohů a do delších stran v pravidelných rozestupech hranoly (nebo kůly). K nim přišroubujeme prkna tak, aby vznikl vysoký rám.
- Záhon s boky z pražců nebo kulatiny – kulatinu nebo pražce zatloukáme na výšku a zpevníme je podélně prkny, latěmi nebo trámky, které k nim přišroubujeme zevnitř.
- Záhon s proutěnými stěnami – jáma bude o něco mělčí a do rohů zatlučeme kůly nebo hranoly. V pravidelných rozestupech (30-40 cm) pak po obvodu zatlučeme silné a stejně vysoké klacky. Kolem nich pak propleteme zelené pruty. Tento typ záhonu ale nemůže být příliš vysoký, protože by stěny zátěž zeminy nevydržely.
- Záhon z cihel postavíme na vybetonovaných základech, za které si nejprve postavíme bednění. Poté boky záhonu vyzdíme do požadované výšky.
Složení vysokého záhonu
Vysoký záhon se skládá z vrstev. Naspod dáme hrubý zahradní odpad, jakým jsou například větve ovocných stromů po prořezu, odplozené větve maliníku, stvoly kukuřice a slunečnic, bramborová nať nebo obyčejná sláma. Vrstva je vysoká 20-30 cm. Tento materiál můžeme prosypat (máme-li k dispozici) pilinami a hoblinami z dílničky, popelem z dřevěného uhlí a k urychlení rozkladu chlévskou mrvu, bobky od králíků nebo slepičince. Na ně naklademe drny travní stranou dolů. Pak navrstvíme asi 30 cm suchého listí a hrabanky, posekané trávy, trochu je sešlápneme, pak tenčí vrstvu kompostu, případně i hnoje. A nakonec navršíme zeminu, kterou jsme si dali stranou, smíchanou se zralým kompostem. Dáváme, co máme k dispozici. Kromě tvorby dokonalého záhonu si tak uklidíme i zahradu.
Výhody vrstveného vysokého záhonu
Výhod vrstveného vysokého záhonu je několik:
- Uvolňováním tepla z tlejícího jádra vyvýšeného záhonu se prodlužuje doba osevu – jaro i podzim jsou delší na úkor zimy, a to dohromady až o šest týdnů. O šest týdnů se urychluje i sklizeň.
- Vedlejším produktem tlení je oxid uhličitý, jehož unikání z půdy podporuje růst rostlin. Zelenina dík vznikajícímu humusu roste skutečně bujně.
Zavlažování
Protože u vysokých záhonů musíme častěji kontrolovat vlhkost, je ideální podpovrchové zavlažování. Pokud se pro ně rozhodneme, uložíme již při stavbě záhonu podélně na vrstvu listí v půlmetrovém odstupu dírkované drenážní trubky z plastu. Do nahoru zahnutého vyústění lijeme podle potřeby odstátou, sluncem prohřátou vodu.
Způsob výsadby
Když na jaře povrch vyvýšeného záhonu oschne, upravíme ho hráběmi. Nikdy ho nepřekopáváme ani neryjeme, abychom nezničili vytvořené mikroklima půdních rostlin. Sesedlou zeminu doplníme. Poprvé vyvýšené a ohraničené záhony raději osázíme předpěstovanými sazenicemi, protože ještě nesesedly a zem rychleji vysychá, což pro klíčení není zrovna nejlepší. V dalších letech již můžeme vysévat semínka. Řádky vyznačíme provázkem, napnutým ve směru vrstevnic, vysetá semínka lehce zatlačíme, případně zasypeme slabou vrstvou přesáté zeminy. Dozrávající druhy ihned nahrazujeme novými sazenicemi, ale opakovaně po sobě na stejném místě týž druh zeleniny nepěstujeme. Nevhodné jsou po sobě červená řepa a špenát, po kedlubnech a kadeřávku ředkvičky, po zelí květák či růžičková kapusta (ani naopak), oboustranně nestřídáme ani cibuli s pórkem, okurky s rajčaty, špenát se salátem. Povrch záhonu mulčujeme pokosenou trávou. Přibližně za šest let rostlinné zbytky v záhonu dokonale zetlí. Tehdy zeminou ze záhonu prosypeme kompost, nebo ji rozhodíme po zahradě. A můžeme budovat záhon nový.