Formální zahrada

Formální zahrada se řídí pravidly tradičních pravidelných ornamentálních zahrad.
Geometricky tvarovaný záhon, foto Pascal
Plůtek z Tisu červeného, foto med

Chceme-li na zahradě využít některé prvky formální zahrady, volíme ty nejběžnější, jakými jsou stříhané živé ploty a stěny nebo nízké živé plůtky lemující záhony a cesty. K tvarování jsou vhodné dřeviny rodu Carpinus (Habr), Taxus (Tis), Ligustrum (Ptačí zob) a Lonicera (Zimolez). Tvarováním dřevin si ale připravujeme nikdy nekončící práci, kterou přináší péče o plot, aby měl čisté linie a zároveň příslušný efekt.

Klasické nízké plůtky ohraničující květinové záhony, foto med

Základ formálním zahradám položila italská renesance a dále se toto umění rozvinulo zejména ve Francii. Od poloviny 16. století byla ornamentální výsadba běžná. Celé zahrady se vysazovaly do kruhů, čtverců, trojúhelníků, pětiúhelníků či šestiúhelníků. Ve Francii hrály větší roli voda a stromová vegetace. U nás se vývoj zahradní architektury ubíral jiným směrem. Převažovaly prvky tzv. anglické přírodní zahrady, ve kterých se prvky formální či pravidelné zahrady objevovaly ojediněle. Jednalo se především o malé klášterní zahrady či o nejbližší části zámecké zahrady, které však tvořily vždy buď brodérie (nízké živé plůtky a z nich tvořené ornamenty) nebo boskety (vysoké stříhané živé ploty) propojené s parkem anglického typu.

Vodní prvky současné formální zahrady, foto Pascal

V současné zahradní tvorbě upřednostňujeme větší kompoziční a druhovou pestrost použitých rostlin. Určité prvky, které má formální zahrada, s úspěchem využijeme i u nově zakládaných zahrad. Podmínkou je striktní dodržování přísných pravidel tohoto stylu. Proto jednotlivé prvky používáme s citem a pouze u zahrad, u nichž zároveň s použitím prvků formální zahrady řešíme různé terénní nerovnosti, svahovitost či terasovitý charakter zahrady. Na prvním místě však záleží na architektuře domu. Vodní prvky ve formální zahradě jsou nejvhodnější v podobě různých fontán, vodotrysků, či kaskád, které doplníme sochou nebo moderní plastikou.

Tvarované dřeviny, foto Pascal
  • Abélie (Abelia x grandiflora) je stálezelený keř výšky asi 2 m s vonnými květy bílo růžové barvy;
  • Akuba (Aucuba japonica ´Crotonofolia´) je hustý, vzpřímený, kompaktní, stálezelený keř rostoucí do výšky 2 m a lesklými, kožovitými listy s výraznými žlutými skvrnami;
  • Bobkovišeň (Prunus ´Pandora´ a P. laurocerasus ´Otto Luyken´) je stálezelený keř s lesklými kožovitými listy;
  • Cesmína (Ilex aquifolium ´Handsworth New Silver´) je stálezelený nebo opadavý keř a strom s výraznými červenými plody;
  • Čilimník (Cytisus ´Lena´) je opadavý keř polokulovitého tvaru výšky až 1,5 m. Kvete bohatě na přelomu dubna a května;
  • Dřišťál (Berberis thunbergii ´Dart´s Red lady´) je opadavý či stálezelený keř s jedlými plody;
  • Kalina japonská (Viburnum japonicum) její větve tvoří vodorovná patra pyramidálně nad sebou.
  • Ořechoplodec (Caryopteris x cladonensis ´Heavenly Blue´) je modře kvetoucí dekorativní opadavý keř;
  • Růže (Rosa ´Iceberg´) je rychle rostoucí pnoucí růže, která doroste až do 3 metrů. Kvete od června až do září dvojitými, slabě voňavými, čistě bílými květy;
  • Skimie (Skimmia japonica ´Rubella´) je stálezelený keř s tmavě zelenými listy a výraznými, červenými květy, které kvetou na jaře. Keř dorůstá výšky 0,5-1 metru;
  • Svída bílá (Cornus alba ´Aurea´) se v zimě pyšní červenou kůrou větví – v tomto ročním období to bývá největší atrakce celé zahrady;
  • Tis červený (Taxus baccata) je stálezelený keř, který je velmi kompaktní, snadno tvarovatelný. Na hranicích pozemku vytváří obvodový živý plot;
  • Zábluda (Escallonia ´Apple Blossom´) je kompaktní keř výšky až 2 m. Má sytě zelené, lesklé listy na okraji pilovité a růžově kvete od července do září.
  • Zerav třasnatý (Thuja plichta ´Antrovirens´), je alternativou Tisu a vytvoří obdobně vyhlížející živý plot. Rychleji roste a na rozdíl od tisu není jedovatý.
Levandulový pás, foto med
  • Denivka (Hemerocallis ´Burning Daylight´) je hlíznatá rostlina zdobící nejen vodní prvky v zahradě;
  • Fuchsie (Fuchsia magellanica ´Versicolor´) jsou nenáročné rostliny s barevnými květy od začátku jara až do konce podzimu;
  • Kosatec (Iris foetidissima) je trvalka s podzemním oddenkem a lodyhou přímou, 30–90 cm dlouhou, jednoduchou. Přízemní listy jsou mečovité;
  • Kalokvět (Agapanthus ´Bressingham White´) je dekorativní nádobová rostlina, která v našich podmínkách ho nelze pěstovat celoročně venku;
  • Levandule (Levandula angustifolia) je stálezelený, aromatický polokeř, kvetoucí různě sytými odstíny modrofialové barvy.
  • Škornice (Epimedium x youngjanum ´Niveum´) je půdopokryvná, stínomilná trvalka fialově kvetoucí na jaře.
  • Vřesovec (Erica x darleyenxix ´Molten Silver´) je středně rostoucí, polokulovitý až rozložitý se sytě zeleným olistěním a růžovými květy, které se objevují od prosince;
  • Srdcovka (Dicentra ´Luxiriant´) je trvalka, která vytváří přízemní růžici zelených, zpeřených listů. Květenství je srdcovité, jemně purpurové.