Je takové sucho, že si už během setí a sázení rostlin na zahradě klademe otázku, zda to má smysl, když úroda bude pravděpodobně velmi chatrná. Vodou se musí šetřit – leckde je zákaz jejího používání na zálivku i plnění bazénů – jak udržet na zahradě vláhu ? Nebude to snadné, ale něco pro nic udělat můžeme. Dostatek vláhy je snad tím nejdůležitějším, co rostliny ke spokojenému růstu potřebují.
Jak udržet na zahradě vláhu? Naší největší starostí nejspíš bude, kde vzít vodu na zalévání. Ti, kdo mají zahradu s potokem nebo na břehu rybníka, případně hlubokou studnu, která ani v parném létě nevysychá, mají vyhráno. Ti ostatní si musí poradit jinak. Jednou z možností je nainstalovat automatické rozstřikovače. Nevýhodou tohoto řešení je vysoká cena, neekologické používání pitné vody a její rychlé odpařování. Budeme muset dodržovat pravidelnou závlahu, neboť v případě delšího vynechání (například při zákazu užívání pitné vody na zalévání, nebo při delší dovolené, rostliny rychle zajdou. Ke všemu bude zahrada podložená různými plastovými díly, trubkami a hadičkami a my budeme za nějakou dobu každou chvíli shánět náhradní díly. Nejvhodnější je kapkový nebo vsakovací zavlažovací systém, který dodává vodu přímo k rostlinám a snižuje odpařování.
Jak udržet na zahradě vláhu? Voda na zalévání
Sudy a jiné nádrže schraňující dešťovou vodu (je pro rostliny nejcennější) ze střechy a dalších ploch jsou snad již samozřejmostí. Máme-li zahradu u domu, měli bychom používat i všechnu možnou použitou vodu z domácnosti (pokud možno bez saponátů), například vychladlou slitou vodu z vařených brambor, těstovin, vodou po koupeli, mytí podlahy, oplachování nádobí apod. Každá kapka navíc má pro rostliny smysl. Tuto šedou vodu můžeme venku shromažďovat v barelech.
Kypření půdy hned po zalití
Voda se z půdy odpařuje a vytváří si k tomu kapiláry. Chceme-li vláhu udržet, rostliny okopáváme, čímž tyto kapiláry přerušujeme. Nejvhodnější je kypření po dešti nebo po zálivce. Kypřením a pletím rozrušíme kapiláry na povrchu záhonu, rostliny budou lépe přijímat kyslík a voda se lépe udrží u jejich kořenů. Z nářadí kromě různých typů motyk a motyček můžeme využít i ruční provzdušňovač nebo kultivátor. Pro velké zahrady se vyplatí nástavec kypřič půdy ke křovinořezu nebo k zahradnímu traktoru.
Jak správně zalévat
Zaléváme brzy ráno nebo večer po západu slunce, rozhodně ne v době slunečního žáru. To bychom mohli rostliny popálit, neboť kapky vody na listech pod zářícím sluncem fungují jako lupy. Lepší je zalít důkladně dvakrát do týdne než každodenně trochu. Zaléváme pomalu, aby se voda stačila vsáknout, ke kořenům rostlin, a ne na listy a květy. Nejvhodnější k zálivce je dešťovka. Voda z kohoutku i ze studny zasoluje půdu, neboť obsahuje rozpuštěné minerály. Jakmile povrch půdy oschne, kypříme. Kolem rostlin pak rozložíme mulč.
Mulčování a kvalitní humus
Mulč je vrstva anorganického (štěrk, oblázky, geotextilie, fólie), nebo organického materiálu rozprostřená v silné vrstvě na povrchu půdy. K organickým mulčům patří posečená tráva, sláma, listí, kůra, štěpka, piliny, kompost, rašelina, listovka, hobliny, kartonový papír… Dobrým pomocníkem je drtič, který promění vyřezané větve v malé kousky, které můžeme použít jako mulč bez další úpravy. Hlavní funkcí je zadržování vody v půdě, zahraňování růstu plevelů a ochraně kořenů před mrazem. V případě organických mulčů jde i o zlepšování půdy tím, že se rozkládají, a půdní organismy je vtahují pod povrch. Vrstva mulče by měla být 8-10 cm. Mulč rozprostřeme kolem stromků a keřů tak, aby se nedotýkal kmene (aby nedošlo k jeho hnilobě). Na zeleninové a květinové záhony ho vrstvíme mezi řádky nebo kolem vyšších rostlin jako např. rajčata do kruhu, na políčku brambor do prohlubní hrůbků. Na jahody je vhodnější fólie, protože organický mulč by mohl vyvolat plíseň šedou. Voda se lépe zadržuje v živné humusové půdě než v chudé na živiny, proto záhony před výsadbou včas dobře prohnojíme.
Stínění sníží odpařování vody
Rostliny ke zdárnému prospívání většinou potřebují slunce, ale když je ho příliš, také se jim dařit nebude. Před ostrým letním sluncem chráníme citlivé rostliny stíněním, které sníží odpařování vody. Vhodné je zakrytí bílou netkanou geotextilií. Anebo rostliny sázíme do polostínu, případně kolem nich vysadíme vyšší rostliny, které slunce dobře snášejí. Použít lze i ochranu z rohoží či juty. Z těchto materiálů kolem rostlin postavíme jakési stany, nebo je nad nimi natáhneme jako plachty.
Větrolamy proti vysušování
Vítr, a to i malé větříky, významně vysušují půdu i rostliny. Místa na zahradě s větším prouděním větru se proto snažíme omezovat větrolamy. Vhodná je výsadba živého plotu z keřů, špalíry ovocných stromků, okrasné trávy nebo i nízké plůtky z levandule, Dobromysle, brusinky apod. Také zábrany z rohoží, oblouky a treláže porostlé popínavými rostlinami, dřevěné ploty… Pokud ale vysadíme konifery, musíme počítat s jejich celoročním stínem, v němž téměř nic neporoste. Květinové záhony můžeme suchu podřídit výběrem rostlin, kterým nevadí, např. netřesků, rozchodníků a různých skalniček.